... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Keltská společnost

25. října 2010 v 22:05 | LaVoisin |  Starověk
xxx
Keltská společnost byla rodová - základem společnosti byla rodina a rod. Společenství se skládala z rodinných klanů (irsky túath). Rodová a kmenová pospolitost byla ohromná a proto například v keltské společnosti neexistovali sirotci nebo vdovy. Někteří autoři se pozastavovali nad "primitivním" zvykem Keltů, u nichž se ještě občas vyskytovalo mnohoženství. Ve skutečnosti šlo o nutnost vyvolanou četnými válečnými konflikty, po kterých zůstávala řada neúplných rodin. Bylo ve zvyku přijmout do rodiny vdovu (i děti) např. po zabitém válečníkovi a stabilizovat tak společnost.
  
Rodina požívala v keltské společnosti zvláštní úctu. Keltové rádi počítali všechno do tří, jejich oblíbeného a posvátného čísla. V jedné z druidských básnických triád se praví: "Není muž svým pánem, ani žena svou paní, ani dítě ve svém štěstí - pouze všichni pohromadě tvoří lidskou bytost."
  
Žena měla v keltské společnosti stejná práva a postavení jako muž. Mohla vlastnit svůj majetek, a v případě rozvodu (i tento Keltové znali) často dostávala podstatnou část společného majetku zpět. Ženy dostávaly od rodičů věno, dědictví obvykle přecházelo na nejstaršího syna, i když často získávaly podstatný podíl z dědictví i dcery.

Jak již bylo řečeno, keltská společnost bývala obvykle rozdělena na rodinné klany. Na jejím vrcholku byl král a jeho družina. Moc kmenových králů byla sice dědičná, avšak zejména v dobách ohrožení si keltské kmeny volily společného krále (velekrále), který vládl větším kmenovým uskupením. Zvolený král potom řídil velké společenství, často zahrnující několik kmenů. Takto zvolený král nejen vládl svým lidem, ale také se jim zodpovídal. Pokud nesplnil očekávání svého lidu, mohl být kdykoli svržen a lid si mohl na tzv. Velkém shromáždění zvolit krále nového. Důsledky zůstaly zaznamenány v písemných záznamech Římanů - častokrát se jim totiž stalo při jednáních s keltským králem, že ten nepřistoupil na nějaké podmínky s odůvodněním, že by  to jeho lid nepřijal. Takto fungující zpětná vazba dovoluje vyslovit domněnku, že již tehdy šlo o vládu s prvky primitivní demokracie.
  
Obřad nastolování nového keltského krále známe z popisů dobových kronik, legend a bájí. Dobře zachovaný popis královské korunovace se dochoval např. ve Skotsku, v zemi, kde keltské tradice nebyly překryty jinou kulturou. Skotský král při obřadu usedal na korunovační kámen (kamenný trůn), který prý při špatné volbě "křičel". Dále si při obřadu nazouval obyčejné lýkové střevíce a vyjmenovával jména svých předků. Při výběru kandidáta na nového krále se používal, prý věšteckým nadáním obdařený bílý kůň. Že nám to něco připomíná? No ano - je to jen důkaz, že i naše země je původem keltská a že keltské tradice zde splynuly s pozdějším slovanským vlivem.
  
Kromě královské aristokracie, byli na pomyslných horních příčkách společenského žebříčku tzv. jezdci (equites) což byla vlastně kasta bojovníků, či, chcete-li, rytířů. Jezdci však nepožívali jen vysokých poct ve společnosti, jejich nelehkou povinností totiž bylo chránit celou společnost a to bez rozdílu postavení. Keltové neudržovali stálé placené vojsko. V době nebezpečí a války se obvykle volával sněm, na kterém se sešli všichni ozbrojení muži z více různých klanů a často i kmenů. Že takových příležitostí bylo asi hodně, svědčí archeologické nálezy hrobů bojovníků se zhojeným mnohdy velmi těžkým poraněním.
  
Dále bychom v keltské společnosti nalezli velmi početnou vrstvu svobodných řemeslníků a zemědělců. Tvořili velkou a nesmírně důležitou část společnosti a požívali poměrně dosti vysokých práv. Jako například můžeme uvést kováře, kteří byli vždy spojováni s čímsi nadpřirozeným a požívali ve společnosti zvláštní úcty. Řemeslníci se často zúčastňovali i válečných tažení, bylo jich potřeba k "týlovému zabezpečení", k opravám zbraní a zbroje. Právě keltští řemeslníci byli vrstvou, která Kelty pozvedla na vysokou civilizační úroveň, srovnatelnou a v mnohém i překonávající současnou antickou civilizaci. Některé způsoby opracování materiálu a druhy výrobků se zánikem keltské civilizace u nás úplně zmizely a objevily se znovu až ve středověku.
  
Keltská společnost neznala otroky - ztráta majetku u nich neznamenala automaticky ztrátu osobních práv a svobody. Chudí lidé se obvykle stávali tzv. klienty. Tito byli povinni svému pánu (obvykle z řad aristokracie) různými službami, za to pak požívali jeho ochrany a materiální podpory, aniž by ztráceli svá osobní práva a vlastnictví.
  
Úplně strannou stály skupiny keltských kněží. Byli to známí druidové, o nichž se říká, že jejich moc byla prakticky neomezená a jejichž radami se řídili i králové. Druidové však byli pouze jednou, tou nejznámější a nejvyšší vrstvou keltských kněží. Měli své ženské protějšky, o nichž toho víme ještě méně než o druidech. Dále existovala celá řada dalších kněžských stavů - ovates (obřadníci, nižší kněží), fili (básníci a věštci), bardové (pěvci a básníci), ollamh (lékaři a léčitelé) či brehoni (soudci). Druidové neplnili pouze roli kněží, čili nejvyšších vykonavatelů náboženství. Slučovali v sobě roli soudců, přírodovědců, královských rádců, léčitelů i věštců - však se k výkonu své funkce připravovali minimálně dvacet let!
  
Už před dvěma tisíciletími si Keltové počali vytvářet soubory pravidel, které je možno již nazývat zákony. Ve starém Irsku byly tyto soubory zapsány mnichy raného křesťanství a dnes je známe pod názvem "brehonské zákony". Na jejich dodržování dohlíželi brehoni, což byla specializovaná funkce strážců zákona, a také druidové, jejichž rozhodnutí byla nezvratitelná a konečná. Druidové měli v keltské společnosti výsostné postavení a jejich autorita byla nesmírně vysoká. Snad vzhledem ke vžité úctě, snad dílem i kvůli jejich údajně nadpřirozeným schopnostem, druidové nikdy nenosili zbraň. Jedinou jejich "zbraní", tedy hmotnou zbraní, byla neodmyslitelná hůl, obvykle posázená znaky a kresbami, zdobená plastikou kance, rohy nebo parohy či jiným posvátným symbolem. Postupem času se v lidovém podání z druidů stali čarodějové či kouzelníci a z druidských holí kouzelnické hůlky.


Zdroj: Velká kniha otázek a záhad. 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Imbolc Imbolc | 8. února 2011 v 20:49 | Reagovat

Konečně etnikum, které neprosazovalo patriarchát. ;-)
Důkaz že se dá žít i bez něj a společenství je mnohem více harmonické.
Výplody starověkých zákoníků tehdejších Řeků (s vyjímkou Sparty) a Římanů, i v čele tehdejší bible a patriarchálního koránu mě doslova a do písmene urážejí... :-?

2 Fuck you Fuck you | 25. listopadu 2014 v 10:27 | Reagovat

Fuck you you anderstent me ?? ;-)  :-D  8-)

3 anonym anonym | 8. června 2016 v 15:51 | Reagovat

skvělé pomohlo mi to ve škole a mám za 1 díky vám mockrát děkuji :-)  :-D  ;-)  :-(  :-)  ;-)  ;-)  ;-)  ;-)  ;-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.