... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Tři ženy Vladislava Jagellonského: Svatební noci se dočkal až napotřetí

30. srpna 2010 v 19:26 | LaVoisin |  Středověk
xxx
Rábský biskup se v roce 1490 v arcibiskupském paláci v uherské Ostřihomi táže českého krále Vladislava Jagellonského, zda se sňatkem s Beatricí Aragonskou souhlasí. "Ano," odpovídá stroze Vladislav a Beatrice přitakává slovy: "Já to chci." Místo hostiny a svatební noci plné vášně se však panovník s novomanželkou rozloučí jako s cizí a následujících deset let se jí bude úspěšně vyhýbat…

Výběr partnerky ve vyšších kruzích je v minulosti čistě mocenskopolitickou záležitostí. Nevěsta zabezpečuje ženichovi rozšíření jeho území, armády i financí. Největší zájem je samozřejmě o princezny, které kromě bohatství a vlivu mají i osobní půvab. Za tímto účelem vyjíždějí na námluvy jako předvoj kromě šlechticů, kontrolujících finanční situaci nevěstina rodu, i malíři, kteří budoucí královnu mají vymalovat. Stejně se postupuje také při hledání něžné polovičky pro českého králeVladislava II. Jagellonského (1456-1516) v Praze v roce 1476. 

12letá vdova
"Nejvhodnější nevěstou pro českého krále bude Barbora, dcera braniborského kurfiřta Albrechta Achilla," shodují se panovníkovi rádci a hned za nevěstou vysílají svoje průzkumníky. Barbora Braniborská (někdy též Hlohovská; 1464-1515) je ještě holčička. Je jí teprve 12 let, ale za svůj krátký život už stihla ovdovět. Otec ji totiž poprvé provdal v pouhých osmi letech. Teď se dospívající dceru snaží "udat" znovu. O dostatečné vyspělosti dívky tehdy rozhodují chloupky na intimních místech a v podpaží, ale těmi se Barbora stále ještě ani nemůže pochlubit. Svatba se přesto připravuje dál. 

Nemilosrdný malíř 
"Vždyť já nejsem vůbec hezká," propadá depresím mladičká nevěsta, když ji pro krále maluje Vladislavův malíř. A skutečně - výsledný výtvor českého panovníka vůbec nenadchne. Nicméně 20. července 1476 zplnomocňuje své zástupce, aby sňatek dojednali. Novomanželka, která svého muže zatím ještě neviděla, chce udělat dojem alespoň svojí róbou. Nechává si ušít šaty z nejjemnějšího hedvábí a nejdražšího sametu a svých služebných se neustále ptá: "Budu se mu v tomhle líbit?"
"Jistě, královno," odpovídají komorné malé princezně, která už se vidí s královskou korunou na hlavě. Cesta do Prahy se ale stále odkládá… 

Stačí mu kramářka
Vladislav si zatím krátí volné chvíle s jinými ženami. Například o masopustu v roce 1477. Na stolech jsou prostřeny voňavé koblížky, mísy pečeného masa a džbány plné vína. Hudba pištců a hudců vtahuje krále do slavnostního reje a jeho zrak upoutává manželka pražského měšťana, kramářka Chlupatá. "Smím prosit?" vyzývá ji k tanci a žena ochotně přijímá. Chuť dotýkat se jejich svůdných tvarů krále drží celou noc a bez ohledu na roztrpčeného manžela s ní tančí do rozednění. Těžko říct, kam až zacházejí jejich vzájemné sympatie. Lze však předpokládat, že Vladislav má v Praze i Kutné Hoře, kde občas jeho dvůr pobývá, dost příležitostí k fyzické rozkoši a že i tak zahání myšlenky na svou nechtěnou, nevyzrálou choť. 

Papežský příkaz
Barbora se osobního setkání s Vladislavem nikdy nedočká. Sňatek, který se zdál zpočátku tak výhodný, najednou vůbec výhodný není. Uherský vladař a český vzdorokrál Matyáš Korvín(1443-1490) totiž popírá Barbořiny nároky na Hlohovsko (historické území v Dolním Slezsku) a odmítá dát souhlas k tomu, aby se knížectví předávalo jako věno pražskému ženichovi. Tlak na Vladislava, aby si našel spíše dámu z habsburského rodu, je čím dál větší a braniborská mladice získává pověst odvržené manželky. "Jak ses mohla takhle nechat zneuctít?"rozčilují se Barbořini bratři a na nějakou dobu zklamanou dívku dokonce uvězní na hradě Plassenburgu v Bavorsku. Následující léta chce Vladislav započaté námluvy zrušit, ale církev mu v tom urputně brání. Ještě v roce 1487 papež králi nařizuje, aby svůj sňatek naplnil. 

Spát s ní nebudu!
Roku 1490 umírá Vladislavův rival Matyáš Korvín. Nejmocnější uchazečkou o uvolněný uherský trůn je jeho ambiciózní vdovaBeatrice Aragonská (1457-1508). Uherští magnáti z ní ovšem mají strach. Chtějí na trůn dosadit Vladislava, protože tuší, že by s ním jako s mírným panovníkem mohli snadno manipulovat - stejně jako Češi. Zároveň se však bojí války, kterou by mohla 33letá Beatrice rozpoutat. O slovo se tak opět hlásí sňatková politika. Baculatá Beatrice se popravdě na novou svatbu docela těší. "Vezmu si ji, ale nenaplním sňatek souloží," upozorňuje předem své rádce Vladislav a dává tím najevo, že chce mít pouze možnost vládnout v Uhrách a svou svatbu chápe jako nutné zlo.

Postel vymění za bojiště
Svatební obřad se koná v říjnu 1490 v arcibiskupském paláci v Ostřihomi (dnešní Maďarsko). Beatrice si rozpouští vlasy tak, že jí splývají po obou stranách tváře. Na hlavě jí září královský diadém, nejjemnější hedvábí objímá její kyprou postavu a nově upravené pokoje mají získat během svatební noci ženichův obdiv. Obdiv je ale to poslední, co lze z tváře Vladislava vyčíst. Poté, co řekne své suché "ano", rozloučí se s novomanželkou jako s cizí a odchází. "Kam jdeš?" ptá se ho roztoužená žena, těšící se na hostinu a milostné hrátky. "Musím za svou armádou u Košic," odvětí Vladislav a už vsedá na koně. 

Dvojnásobný rozvod
Vynucené manželství neprospívá nikomu. Vladislav se své druhé ženě vyhýbá celých deset let. V dopisech ji sice zdvořile oslovuje "vaše královská výsosti" a ona ho tituluje "můj královský manželi", ale Vladislav přitom neustále žádá papežskou kurii, aby i tento ryze formální sňatek rozvedla. Pochopení pro to nachází až v roce 1500 papež Alexandr VI. (1431-1503), který Vladislava konečně rozvádí jak s první ženou Barborou, tak i s Beatricí: "Ve jménu Ježíše Krista a v zájmu nebes prohlašuji manželství Vladislava Jagellonského a Beatrice Aragonské za neplatné."

Hezká jako obrázek
Král ovšem potřebuje ženu, která by mu porodila dědice. V roce 1500 proto přivážejí francouzští diplomaté Vladislavovi portréty urozených dam ze země galského kohouta. Nechybí mezi nimi ani obraz téměř bezvýznamné šlechtičny Anny z Foix (asi 1484-1506), spřízněné s královskou rodinou. A právě na ní Vladislavův pohled spočine nejdelší dobu."Tuhle chci," oznamuje vyslancům. O dva roky později už je na francouzském zámku Blois sepsána smlouva a zplnomocnění uherští vyslanci uzavírají v králově zastoupení sňatek s Annou z Foix, která je o více než čtvrt století mladší než její nastávající choť. Vladislav se do mladičké a půvabné Francouzky okamžitě zamiloval a po jejím příjezdu do Uher dává přede všemi povinnostmi přednost pobytu s ní. 

Párování nemluvňat
23. července 1503 už Anna přivádí na svět dceru Annu Jagellonskou (+ 1547) a celé království se raduje. O princeznu projevují ihned zájem jak spišský hrabě Jan Zápolský(1487-1540), tak římský král Maxmilián I. Habsburský (1459-1519). "Dal bych jí za muže svého vnuka Ferdinanda," nabízí perspektivní partii. Vladislav si nechce poškodit vztahy ani s jedním z mocných pánů, ale nakonec 27. března 1506 podepisuje tajnou jagellonsko-habsburskou úmluvu o tom, že si jeho dcera Anna vezme jednoho z Maxmiliánových vnuků, a narodí-li se manželce Anně ještě syn, ožení ho s Maxmiliánovou vnučkou.

Nešťastný porod
Vladislav se domnívá, že si podpisem této smlouvy zajistí mír a podporu v boji s odbojnými uherskými magnáty, ale Habsburk si chce své budoucí území pojistit. V květnu 1506 vstupují Maxmiliánova vojska do Uher a obsazují města Prešpurk (dnes Bratislava) a Šoproň."Přicházím hájit svá dědická práva," uklidňuje Vladislava římský král, ale český a uherský panovník z toho nemá dobrý pocit. 1. července 1506 přichází na svět syn Ludvík (+ 1526). Jeho narození sice urychlí obnovení mírové dohody s Habsburky, ale zároveň stojí za pohromou, ze které se Vladislav Jagellonský už nevzpamatuje. Jeho milovaná Anna z Foix na následky těžkého porodu umírá. Panovník ještě mnoho let nedokáže bolest ze ztráty manželky překonat a až do konce života zůstává sám. 

Jindřich Bíč

Rozesmějí ji trpaslíci
Po neúspěšných námluvách s Vladislavem Jagellonským se Barbora Braniborská stahuje do ústraní. Otec jí dovolí, aby si zařídila miniaturní dvůr s pážaty, dvorními dámami, kejklíři a umělci, aby se jí trochu zlepšila nálada"Nejvíc mě rozesmějí trpaslíci a trpaslice," prozrazuje svůj zaručený lék na špatnou náladu sama Barbora. Její touha po manželství později dojde naplnění, když se provdá za jakéhosi falckého šlechtice

K lásce patří papoušek!
V roce 1504 ranila krále Vladislava mrtvice, po níž mu ochrnula pravá polovina těla a nemohl ani mluvit. Aby Anna churavého manžela potěšila, nechává mu přivézt pestrobarevného papouška s červenou hlavičkou. "Král se radoval, děkoval manželce za dárek a oba se v přítomnosti benátského velvyslance vroucně objímali," popisuje kronikář velkou láskukrálovského páru.


Zdroj: RF Hobby a časopis History revue. 
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 subodh subodh | Web | 9. září 2016 v 12:16 | Reagovat

bankovní půjčka bez doložení příjmu :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.