... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Nejasný osud neandertálců

7. listopadu 2009 v 0:03 | LaVoisin |  Zajímavosti a zajímavé články
Neandertálci a lidé druhu Homo sapiens se potkali před 40 tisíci let. Jejich vzájemné soužití ale patří k nejzáhadnějším kapitolám z historie lidstva. Křížili se vzájemně, nebo naši předkové přispěli k záhubě neandertálců?

Podle vědců neandertálci osídlili asi před 350 000 lety rozlehlá území sahající od Španělska po jižní Rusko a západní Asii a zhruba deset tisíc let žili vedle předchůdců moderního člověka. Vymizeli zhruba před 30 000 lety, přičemž posledním místem v Evropě, kde se člověk neandertálský vyskytoval, byl Gibraltar. Kosterní nálezy z jeskyně Gorham dokonce svědčí o tom, že tu neandertálci žili ještě před 24 000 roky. Důvody jejich dlouhého obývání jižní Evropy vidí archeologové v bohaté vegetaci a hlavně množství zvířat, která se v oblasti vyskytovala, a nebyl problém je lovit.

Mitochondriální DNA neandertálců přečtena!
Na šedesát koster z muzeí po celém světě dnes mají k dispozici vědci, kteří chtějí zkoumat DNA neandertálců. Doufají, že se z ní vyčtou informace, které jim dosud zůstávají skryté. Hlavní otázkou přitom je, proč neandertálci zmizeli a naši předci přežili a vyvíjeli se dál.
Práce s tak starým materiálem je přitom velmi komplikovaná, proto bylo velkým úspěchem, když vloni mezinárodní tým vědců pod vedením genetika Richarda E. Greena z lipského Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii oznámil, že přečetl kompletní dědičnou informaci z mitochondrií (viz rámeček) neandertálce, který zemřel před 38 000 roky v chorvatské jeskyni Vindija. Vzorek byl získán z kousíčků neandertálské kosti o hmotnosti tři desetiny gramu. V minulosti přitom byla mitochondriální DNA neandertálců již několikrát přečtena. Vždy se ale ukázalo, že analýzy byly znehodnoceny přítomností DNA současných lidí, kteří se vzorky přišli při práci do styku.

V čem se lišili
A co vědci z neandertálských mitochondrií vyčetli? Potvrdilo se, že se neandertálci od moderních lidí výrazně lišili. Důležitý je přitom především rozdíl v mitochondriálním genu COX2, který je důležitý pro produkci energie v buňkách. Moderní lidé si podle něj vyrábějí bílkovinu, která se liší od neandertálské verze hned na čtyřech místech. Zda právě tahle dědičná změna rozhodla o tom, že naši předci přežili a neandertálci před 25 000 lety vymřeli, není jisté. Vzhledem k tomu, že se s příchodem poslední doby ledové vyrovnali naši předkové mnohem lépe, mohlo by to tak být. Na druhou stranu ovšem neandertálci a jejich předchůdci prokazatelně úspěšně přežili statisíce let včetně všech dob ledových. Změna klimatu tak jistě nebyla jedinou příčinou jejich konce - i když se mohla alespoň spolupodílet.
Z dědičné informace mitochondrií vědci také vyčetli, že populace neandertálců byla oproti dřívějším předpokladům dost málo početná. Pravděpodobně se jednalo o komunitu, čítající jen pár tisíc jedinců.

Milovali se, nebo nenáviděli?
Přečtená mitochondriální DNA neandertálců také znovu otevřela otázku, zda se s našimi předky křížili. Důkaz o tom vědci v genetickém materiálu sice nenalezli, stále to ale nelze s definitivní platností vyloučit. Pro možnost, že by spolu měli příslušníci obou druhů sexuální styky, zatím máme pouze jediný důkaz - kostru dítěte starou asi 24 500 let. Byla nalezena v Portugalsku v roce 1999 a odborníci tvrdí, že se jedná o tzv. "mozaikovou" kostru, v níž jsou zastoupeny prvky neandertálce i moderního člověka. Známý americký antropolog Erik Trinkaus, který provedl detailní analýzu této kostry, tvrdí, že skutečně jde o křížence mezi neandertálcem a moderním člověkem.

Člověk se nijak nezměnil
V roce 2007 byly také zveřejněny výzkumy lebky z rumunských Karpat, z naleziště Pestera cu Oase. Stáří této lebky bylo stanoveno na 40 500 let. Lebka má proporce moderního člověka, zároveň ale nese i neandertálské znaky - zploštění čela a nezvykle velké stoličky. Může to znamenat, že tento náš předek v sobě nesl trochu neandertálské "krve".
Většina odborníků se ale přiklání k názoru, že k žádnému křížení nedošlo. A když, tak k zanedbatelnému. Fyzicky totiž dnes vypadáme skoro stejně, jako jsme vypadali, než jsme přišli do kontaktu s neandertálci. Pokud bychom se křížili, měli bychom nést nějaké znaky typické pro neandertálce - výrazné nadočnicové oblouky, zploštělé čelo, neexistující brada mohutnější kostru…

Proč museli zmizet ze scény?
Období, v němž skončili neandertálci, se tak výrazně shoduje s dobou příchodu našich předků, že to nutně vzbuzuje podezření. Odborníci se víceméně shodují, že moderní lidé neandertálce v podstatě vytlačili. Otázkou zůstává, jak a čím.
Například Steven Kuhn a Mary Stiner z americké University of Arizona se domnívají, že by klíčem k našemu úspěchu mohla být dělba práce mezi pohlavími. Důkazy o ní se mezi neadertálci, kteří byli především lovci, nenašly. Ve fosilních nálezech z doby největšího rozkvětu neandertálců se nenalezly ani důkazy o tom, že by byli schopni si vyrábět odolné oblečení či umělé přístřešky. Naše populace to dokázala, čímž byla podle této studie schopna se utěšeně rozvíjet a rozmnožovat.

Neandertálci byli šikulové
Na druhou stranu byla patrně vyvrácena vžitá představa o tom, že neandertálci vyhynuli, protože byli zaostalejší než naši předkové. Tým badatelů z několika britských a amerických univerzit totiž tři roky vyráběl a zkoušel používat kamenné nástroje ve stylu neandertálců i moderních lidí a srovnával jejich účinnost. Závěr byl velmi překvapivý - náčiní, které napodobovalo styl neandertálců, bylo stejně dobré, ne-li lepší, než jaké v dané době měli naši předkové.
U neandertálců se našel také gen, který je pokládán za klíčový v rozvoji řeči. Ani v tomto ohledu tedy neměli moderní lidé převahu. Proč tedy neandertálci vyhynuli? Odpověď zatím neznáme… A vše směřuje k tomu, že je naši předchůdci prostě vyhladili.

Co je to mitochondriální DNA
*Mitochondrie slouží v buňkách k výrobě energie, a jsou proto přirovnávány k buněčným elektrárnám. Každá buňka lidského těla přitom obsahuje stovky až tisíce mitochondrií, z nichž každá má až deset kopií vlastní DNA.

*Dědičná informace mitochondrií člověka se skládá z 16 569 písmen genetického kódu a nese instrukce pro syntézu třinácti různých bílkovin.

*Ve srovnání s dědičnou informací, uloženou v buněčném jádru, která se skládá ze tří miliard písmen genetického kódu a nese více než 20 000 genů, je však mitochondriální DNA maličká (?).

*Proto se s napětím očekává, zda se letos podaří vědcům z ústavu Maxe Plancka v Lipsku přečíst kompletní DNA neandertálců.


Zdroj: RF Hobby a časopis 21. století extra. Děkuji
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.