... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Císař

10. listopadu 2009 v 12:58 | LaVoisin |  Šlechta a šlechtické tituly
Slovo císař pochází podobně jako německé Kaiser a slovanské царъ (car) z latinského caesar a v Evropě popisuje monarchu nejvyššího řádu. Je analogický s označením vladařů Ruska (car), Persie (velkokrál), Egypta (farao), Číny, Japonska, Koreje a Annámu (Vietnamu). Mezi léty 1876-1947 se titul vztahoval i na britského krále coby vládce Indie. Císařský titul mnohdy náležel monarchům, kteří vládli mnohonárodnostním říším. Výraz císař se objevuje v těchto historických souvislostech:

EVROPŠTÍ CÍSAŘOVÉ

  • "Caesar a Imperator" - jedno z přízvisek vládců Římské říše
  • Císař východořímské říše - používající řecký termín "basileos", považoval se za císaře Římské říše, fakticky vládl (byzantské říši).
  • Císař říše římské - tento titul historicky navazoval na zaniklé antické císařství a byl používán ve smyslu řídící římské impérium (Romanum gubernans imperium). I když se jednalo podle názvu o římské císařství, nebylo to císařství Římanů. Císař říše římské byl především ochráncem západoevropského křesťanstva a sídelního města papežů, Říma. V Římě nesídlil. Prvním císařem říše Římské a obnovitelem dlouho zaniklého západořímského císařského titulu se stal roku 800 n. l. Karel Veliký. Titul nebyl dědičný.
  • Latinský císař - vládce křižáckého státu Latinské císařství (oficiálně latinsky Imperator Romanus)
  • Císař Svaté říše římské - (v odborných historických textech používán i titul "římskoněmecký císař") - Od dob císaře Fridricha I. Barbarossy se říše začala označovat jako Svatá říše římská a poté, co se titul císaře opakovaně ocital v rukou německých králů a panovníků, ustálilo se nakonec v 15. století nové označení pro tuto říši i pro císaře - Svatá říše římská národa německého a Císař Svaté říše římské národa německého. Tento císařský titul rovněž nebyl dědičný, císařem se mohl stát jen římský král, kterého měl podle tradice právo korunovat jen papež v Římě. Samotného římského krále měli právo volit jen volitelé, tzv. kurfiřti. Od 15. století byl římským králem volen jen člen habsburského rodu, kteří již od začátku 16. století automaticky získávali i titul císaře, bez nutnosti korunovace v Římě papežem.(Posledním císařem, kterého korunoval papež v Římě, byl Fridrich III., posledním císařem, kterého korunoval sám papež (ale nikoliv v Římě, ale v Bologni), byl Karel V.). Svatá říše římská národa německého, a s ní i titul jejího císaře, zanikla roku 1806.
  • Císař rakouský - roku 1804 přijal císař Svaté říše římské národa německého František II. další císařský titul, titul císaře rakouského. Po zániku Svaté říše římské národa německého roku 1806 si ponechal pouze titul císaře rakouského a přijal jméno František I. Titul císaře rakouského se pak v rodu Habsburků dědil až do roku 1918.
  • Ruský car - panovníci ruské říše od roku 1547 do r. 1918 s titulem car s hodností císaře a posléze císařským titulem imperátor (od r. 1721)
  • Německý císař - titul panovníků Německé říše mezi léty 1871-1918 (Vilém I., Fridrich III. a Vilém II.)
  • Císař Francouzů - tento titul používal Napoleon Bonaparte a Napoleon III.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marcello Marcello | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 20:58 | Reagovat

Souhlas

2 Lumír Lumír | Web | 8. února 2017 v 9:49 | Reagovat

Díky za dobře zpracovaný článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.