... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Oděv byzantský

31. října 2009 v 23:15 | LaVoisin |  Historie odívání
První kultura na počátku středověku k nám přišla z říše byzantské; první nositelé křesťanské víry byli sv. Cyril a Metoděj, solunští bratři a jiní poslové, kteří sem přicházeli v době říše velkomoravské. Po vítězství západních německých vlivů v našich zemích, udržovali ještě uherští králové styky s Byzancí. Uherské korunovační roucho sv. Štěpána a jeho choti Gizely z r. 1031 jsou nejstarší památky oděvní ze středověku a s uherskou korunou reprezentují krásný byzantský sloh. Některé části byzantského kroje převzali též Rusové do svých dvorních a církevních oděvů, a tyto části měly vliv i na všeobecný ruský národní kroj.
V základě je oděv byzantský oděvem římským, ale pod vlivem orientu se vyznačuje větší řasnatostí, bohatostí a barevností, při tom však působí ztrnule svými velikými ornamenty a tuhými, bohatě vyšitými obrubami a pásy.
Oděv mužů se od římského mnoho nelišil. Tunika byla delší a s rukávy, přepásaná a ukončená lemy okolo výstřihu a u rukávů. Plášť nosili muži krátký jako sagum, vznešení dlouhý, který upevňovali na pravém rameni agraffou (= sponou). Nohy odívali do jakýchsi pletených punčoch, které nahoře upevňovali k pasu.
Ženy nosily dlouhou tuniku, přes kterou oblékaly štolu s krátkými rukávy a zdobily dole purpurovým pásem, což bylo dovolenou pouze ženám čestným. Na hlavě nosily šátky, které mladé dívky připevňovaly obroučkem, vdané pak ústrojem se silným vlasovým válečkem kolem hlavy.
Roucha císařů a císařoven byla samozřejmě jiná, skvostná ve vypracování. Zachovala se na obrazech v katedrále v Ravenně v Itálii. Pláště byly posázeny drahokamy a perlami, které tvořily obrubové pásy tak charakteristické pro oděv Byzance. Císařovny nosily plášť zavěšený na ramenou, vpředu otevřený a pod něj k tělu úzkou přiléhavou štolu.
Rozlišování krojem. Vedle císařských, kněžských krojů byly též vojenské kroje státních úředníků. Římská štola byla prodloužena v dlouhé roucho s dlouhými rukávy, zvané "dalmatica", které mělo jako ozdobu dva pásky zpředu od ramene až dolů, "clavus" zvané, které bývaly odznakem hodností u Římanů při lemu togy, a v byzantském oděvu jsou obzvláště charakteristické jako svislé borty, tažené po oděvu dolů. To byl oděv vysokých úředníků a kněží. Přes dalmaticu (štolu) nosili nižší kněží římskou "casuli" neboli "paenuli" a přes ni okolo krku dvakrát přehozený 3m dlouhý pás, na jehož konci byly vyšity kříže (nynější kněžská štola). Celé toto roucho je základem kněžského obřadního roucha podnes.
Kdysi bílý oděv a bílé látky byly zcela zatlačeny látkami barevnými, z hedvábí a jiných jemných vláken, a bílé šaty zůstávaly oděvem smutečním.
Obuv u mužů byly poloboty, sahající do poloviny lýtka, zhotovené z kůže nebo plsti a vyšívané. U žen to byly vykrojené střevíce. Od nich se odvozují tzv. krpce, opánky, obuv pozdějších pastýřů.
Látky. Na byzantskou módu působila blízkost Asie, veliký a levný dovoz látek odtamtud a jejich nadbytek a luxus. Hedvábné látky byly tkané atlasovou vazbou a hedvábníkové housenky pěstovány již v Řecku. Textilní umělecký průmysl vzkvétal, tkaly se látky vzorované s motivy nejprve perskými, později arabskými, z nichž pak vznikl zvláštní sloh byzantský (motivy se lvem, okřídlená zvířata, ptáci). Vzory byly vetkané, vyšívané, ba i malované na látky a protkávané zlatými a stříbrnými nitěmi.
Byzantský kroj pronikl se vší svou nádherou do západní Evropy, zvláště na dvory panovníků, např. Karla Velikého aj., pak do Ruska k panovnickému dvoru, kde se udržoval po staletí v oděvích pravoslavné církve. Vratislav, král český s chotí Juditou obdržel roku 1164 drahocenné byzantské pláště a šaty od císaře cařihradského.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | E-mail | 2. listopadu 2009 v 8:46 | Reagovat

Moc pěkné a zajímavé články. ;-)

2 LaVoisin LaVoisin | Web | 2. listopadu 2009 v 12:04 | Reagovat

Kláro, děkuji Ti  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.