... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

200 let zájmu lidí o mumie

27. října 2009 v 14:57 | LaVoisin |  Zajímavosti a zajímavé články
Mumie rozemleté na prášek …
v první polovině 19. století bylo v Evropě módou mít doma mumii přivezenou z Egypta. Věřilo se, že mumifikované tělo má léčebné účinky. Lékárníci tehdy mumie rozemílali na prášek, který pak tvořil součást léků…

Hledání amuletů a skarabů …
"bádání" na mumiích je stále jednoduché - na společenské akci místní smetánky se v rámci atraktivity programu rozbalila mumie, někdy se sáhlo i k pitvě a hledaly se amulety, skaraby ...

Chirurgové na scéně
Napoleonova výprava do Egypta (1798) měla ve svých řadách i vědce. Chirurg Larrey si začal všímat mumií a položil základ jejich exaktního zkoumání. V roce 1821 pak například Granvillle poprvé objevuje a popisuje u mumie nádor na vaječníku.

Rentgen
díky vynálezu rentgenu (1895) se mumie už nemusela totálně zničit, aby se zjistilo co obsahuje nebo neobsahuje. Prozářením nalezené předměty se potom vyřezávaly skalpelem. První práce o výzkumu mumií rentgenem se objevují už v roce 1897 .

Parazité na mumiích …
bakteriolog Sir Armand Ruffer jako první nalezl v mumiích vajíčka parazitů a přesně je určil. Ruffer také po nesčetných pokusech přichází na to, jak suché tkáně znovu zavodnit, aby se daly řezat na tenké plátky, barvit a zkoumat pod mikroskopem. Stává se průkopníkem použití histologie při zkoumání mumií.

Nastupují počítače …
po druhé světové válce se zlepšují zobrazovací metody a hlavně počítačová tomografie.Výsledkem je skutečný trojrozměrný záznam. Rozmach prožívá histomorfometrie, histologická metoda, kterou se dá určit věk u mladších mumifikovaných těl s přesnosti 5 let, u starších ročníků (60 let a více) s přesností deset let.

DNA …
v posledních letech je díky srovnání DNA zkoumaných lidí větší šance stanovit příbuzenství. Jsme schopni objevit i ty nemoci, jejichž bakterie putují po celém těle - například mor.



BALZAMOVÁNÍ PODLE HÉRODOTA
"Umění balzamovat zná a zabývá se jím zvláštní druh lidí. Když jim pozůstalí přinesou mrtvého, ukáží jim dřevěné podobizny mrtvých, omalované jako skutečné mrtvoly. Jednu z nich označují za nejnákladnější, nepovažuji ani za zbožné jméno toho způsobu vyslovit, druhou za méně hodnotnou a levnější, třetí za nejlevnější. Když jim to vyloží, ptají se jich, podle kterého způsobu si přejí, aby byl mrtvý balzamován. Pozůstalí se dohodnou na ceně a vzdálí se.
Balzamovači zůstanou a s veškerou péčí provedou balzamování. Nejprve vytáhnou zakřiveným železem mozek (háčkem) skrze nosní dírky; část ho vytáhnou takto, část tím, že dovnitř nalijí rozpouštějící látky. Potom naříznou ostrým aithiopským kamenem (pravděpodobně obsidiánem) slabiny a vyberou celou břišní dutinu; vyčistí ji, vypláchnou palmovým vínem a znovu vyčistí rozetřenými vykuřovacími látkami. Potom naplní břicho čerstvě utřenou myrhou a jiným kořením kromě kadidla a když je naplnili, zase je zašijí. Pak naloží mrtvého do sodného louhu a tam jej nechají sedmdesát dní. Balzamovat delší dobu není dovoleno. Po uplynutí sedmdesáti dnu mrtvého umyjí a celé jeho tělo zabalí do nařezaných pruhů plátna z Byssu a natřou klovatinou, které Egypťané většinou používají místo klihu... Takový je nejdražší způsob balzamování.
Těm kdo nechtějí vynaložit takové náklady a přejí si střední způsob balzamování, balzamují mrtvé takto: Naplní klystéry cedrovým olejem a vstřikují jej mrtvému do břišní dutiny, aniž ho nařezávají a vyprazdňují břicho. Klystér vstřikují sedací částí a zabraňují mu, aby vytekl zpátky. Potom balzamují mrtvého po stanovený počet dní. Poslední den vypouštějí cedrový olej, který tam předtím vstřikovali. Cedrový olej má takovou sílu, že spolu s ním vyjde obsah břicha i střeva v rozpuštěném stavu. Maso rozpouští sodný louh a z mrtvoly zůstane jen kosti a kůže. Když to vše balzamovači vykonali, odevzdají v tomto stavu mrtvolu příbuzným, aniž s ní podnikají cokoliv dalšího.
Třetího způsobu balzamování používají pro ty, kdo mají málo peněz. Vypláchnou břišní dutinu ředkvovým olejem, balzamují sedmdesát dní a potom odevzdají mrtvolu příbuzným, aby si ji odnesli.
Ženy význačných mužů nedávají hned balzamovat, jak zemrou, a také ne takové, které jsou velmi krásné nebo které něčím vynikaly. Ty odevzdávají balzamovačům teprve třetí nebo čtvrtý den. Dělají to proto, aby se balzamovači s těmi ženami nepouštěli do soulože. Byl totiž jeden přistižen, že souložil s čerstvou mrtvolou, a udal jej jeho druh v povolání."



JAK SE MUMIFIKOVALI BOHATÍ EGYPŤANÉ?
Tělo mrtvého balzamovači pečlivě umyli a zbavili ochlupení. Poté prolomili háčkem zavedeným do nosu čichovou kost a tudy mozek zčásti vyjmuli, zčásti jej rozpouštěli pomocí "nějakých roztoků". Počítačová tomografie ovšem odhalila, že řada mumií má nosní přepážky a čichovou kost neporušené. O složení roztoků není dodnes nic známo, ovšem samotný mozek za vyšší teploty rychle zkapalňuje. Pak stačilo otočit tělo hlavou dolů a obsah mozkové dutiny vytekl prolomeným otvorem.
Tělo mrtvého bylo otevřeno řezem v levém podžebří několik centimetrů dlouhým otvorem. Mumifikátor pak vsunul ruku s kovovým nožem do břišní dutiny a po odstranění bránice i do dutiny hrudní. Na místě v těle zůstávaly ledviny a srdce - sídlo duše a myšlení, které nemohlo být odstraněno.
K umytí vyňatých vnitřností, byl využíván natron (chemicky se jedná o uhličitan sodný, přesněji směs - normálního a kyselého s malou příměsí síranu sodného). Vnitřnosti se vysušily a uložily zalité do pryskyřic nejčastěji do kamenných nádob zvaných kanopy. Po vynětí vnitřností následovalo vysoušení těla plátěnými balíčky naplněnými suchým natronem. Balíčky se umístily i do tělních dutin, kde suchý natron absorboval vlhkost tělesných tkání. Fáze vysoušení trvala asi 30 dní a byla klíčovým momentem celého procesu. Po vysušení mumifikátoři zbavili tělo nečistot a zbytků vysušovacích látek, očistili jej palmovým vínem s přidaným kořením a aromatickými substancemi a nakouřili kadidlem. Povrch těla několikrát natřeli vonnými oleji, aby získal vláčnost. Do mozkovny byla nalita teplem zkapalněná pryskyřice. Pryskyřici mohly nahradit kusy látky či hlína. Hrudní a břišní dutinu vycpali mumifikátoři většinou kusy plátna napuštěného pryskyřicí, cupaninou, pilinami, hlínou, lišejníkem nebo slámou.
Do očnic se vkládaly umělé oči ze skelné masy, kamene, kosti, dřeva nebo jen ze štůčku plátna s detaily namalovanými černou barvou. Pokožka mohla být natřena u mužů červenohnědou barvou a u žen světlým okrovým nátěrem.
Následující fáze trvala přibližně sedmnáct dní. Uvádělo ji natírání hlavy olejem, parfemování celého těla a masáž zad. Tělo bylo zabaleno do rubáše z lněné látky žluté či červené barvy. Následovalo druhé natírání hlavy olejem a hned po něm se sedm dní ovazovalo tělo obinadly. Po třetím natřením hlavy, která byla už zavinutá, ovázali obinadly i jednotlivé končetiny. Dolní končetiny vzájemně svázali uzly. Nakonec mumifikátoři ovinuli širším obinadlem tělo, přičemž ruce položili do klína či podél těla, popřípadě je ohnuli a zkřížili na prsou. V otočkách obinadel někdy ukrývali ochranné amulety nebo skaraby (například Tutanchémon měl při sobě 143 šperků). Na ovinutí jedné mumie mohlo být použito až 375 m2 plátna. Způsob mumifikace se samozřejmě v jednotlivých dobách lišil. Záleželo také na tom, o jak významnou osobu šlo.

Zdroj: RF Hobby a časopis 21. století (starší ročník). Děkuji
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ján Ján | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 18:59 | Reagovat

Super, tenhle blog je celkem zajímavej. Jdu ještě něco počíst....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.