... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Záhadná smrt Václava III.: Losovala šlechta vraha ze svých řad?

3. srpna 2009 v 15:34 | LaVoisin |  Přemyslovci
Důvodů je hned několik: zrušené zásnuby, politika i majetek

Poslední Přemyslovec, teprve šestnáctiletý Václav III., se chystá na svoji první válečnou výpravu do Polska. Než tam dorazí, je probodnut - zákeřně, zezadu, ve spaní a nejspíše někým, koho považoval za věrného člověka. Kdo byl vrahem, jehož zákeřný čin otřásl celou Evropou?


Pojďme s EPOCHOU sledovat neobyčejný kriminální případ počátku 14. století, rozplétat jeho jemné nitky a podat si všechny, kteří mohli mít ze smrti mladého krále nějaký užitek. Najdeme vraha?

Ticho před bouří
Je nepříjemný horký letní den, 4. srpna roku 1306. Mladý král polehává po obědě v komnatě v domě bývalého děkanství v Olomouci, pouze ve lněné košili a slabém chladivém plášti. I tělesná stráž klimbá. Je snad podplacena, nebo považuje situaci za zcela bezpečnou? Kdo ví? Václavu III. (1289-1306), druhorozenému synu Václava II. (1271-1305), krále českého a polského, a Guty Habsburské (1271-1297), se z toho horka klíží zrak. "Jistě zase včera ponocoval!" šušká si jeho doprovod. Špatné pověsti se jen tak nezbaví! Tentokrát to ale není pravda. Doby, kdy během divokých pitek a rejů s příslušnicemi něžného pohlaví málem rozdal celý královský majetek, už má mladý král naštěstí za sebou.

Zákeřná vražda
Spal sice v noci špatně, ale spíš proto, že si v hlavě přehrával bojové scénáře výpravy na Polsko, kterou se chystá v příštích dnech podniknout. I teď v polospánku myslí na své vojsko, připravené na povel vyrazit. Čísi kroky se opatrně vplíží do komnaty. Jedno ostražité rozhlédnutí a zaleskne se ostrá ocelová čepel. Útočník vrazí dýku králi třikrát přímo do srdce! Dříve než dozní vladařův smrtelný výkřik, slehne se po vrahovi v nastalém zmatku zem. V tu chvíli kdosi vyběhne na nádvoří se zkrvaveným nožem v ruce. Vrah krále, nebo jeho mstitel? Už se to nikdy nedozvíme.

Nepohodlného svědka zlynčovali
Nechme pokračovat Zbraslavskou kroniku, dílo opatů Oty a Pavla Žitavských. Vzniká právě někdy v době vraždy nebo krátce po ní! "Divíme se všichni, že se dosud až dodnes neví, kdo byl najisto pachatelem tak nezměrné hanebnosti. Byl však spatřen jakýsi rytíř, řečený Konrád z Botenštejna, rodem Durynk, jak vyskočil z paláce, drže v ruce zkrvavený nůž, a utíkal," píše se ve Zbraslavské kronice a opati pokračují: "A ti, kteří byli venku, ho chytili a jako vraha králova zabili, dříve než mohl promluvit nějaká slova. Zda byl on, nebo jiný vinen, nevím, ví to Bůh, to však vím a je to známo celému světu, že záhuba onoho mladého krále způsobila vzrůst nesčíslných útrap."

Mrtvý na válečném tažení
Dnes mají historici víc jasno. Ubohý Konrád z Botenštejna s největší pravděpodobností krále nezabil. Daleko spíše zranil skutečného vraha, který uprchl. K lynčování potom stačila lesknoucí se zbraň v rytířově ruce nebo někdo potřeboval nepohodlného svědka navždy umlčet. Navíc se objevuje zajímavý fakt. Jistý Konrád z Botenštejna je totiž ještě mnoho let po své údajné smrti zaznamenán jako účastník válečných tažení. Možná byla celá historka s Konrádem vymyšlená. Nebo byl nepohodlným umlčeným svědkem někdo jiný, třeba podobného jména.

Zabili nepravého
Nabízí se jedno přijatelné vysvětlení. Konrád hrozný útok lidu nakonec přežije, zkrvaven a v bezvědomí. Ale ze strachu, a možná i kvůli vydírání, do smrti mlčí. Jedno je prakticky jisté. Konrád z Botenštejna Václava nezabil, a nejspíš ani nikdo jiný, kdo se možná na nádvoří se zkrvavenou dýkou objevil. Pokud není vše vymyšleno pro odlákání pozornosti, jde téměř jistě o svědka, nikoliv vraha. Po měsících chladnokrevného, bystrého a podlého promýšlení vraždy by přece zločinec nevyběhl s krvavenou zbraní rovnou na nádvoří plné lidí!
Dokonalý zločin?
Pachatel hanebného činu nezná slitování. V dobách rytířských ideálů přepadne neozbrojeného panovníka ve spánku, bez jakéhokoliv náznaku cti. Je téměř jisté, že zbraň drží v ruce pouhý vykonavatel něčí vůle, nájemný vrah. Jenže, kdo ho zaplatil a poslal? Nad zásadní otázkou české historie visí stále mnohem více otazníků! Plán vypadá, jako by byl připravován velice dlouhou dobu. Vrah se musí pohybovat po hradě se samozřejmostí, nesmí poutat přehnanou pozornost. Může se jednat o podplaceného člena hradního personálu, nebo někoho, kdo se během zmatečných válečných příprav nenápadně vloudí do bojové družiny. Útok všechny vyděsí. Nic mu nenasvědčovalo, v zemi je relativní klid.

Do rodiny patří i milenky
Kvůli možným vysvětlením vraždy musíme zabrousit hlouběji do historie. Václav se narodí do početné rodiny. Kromě mnoha sourozenců má i spoustu strýčků a tetiček. K příbuzným se totiž po letech počítají i stálé milenky mužských členů rodu, levobočci a mnoho přivdaných a přiženěných vévodů, dvorních dam a podobně. Všichni Václavovi bratři ale zemřou, zůstanou jen sestry. Proto se Václav III. stane jediným dědicem trůnu a posledním Přemyslovcem, který má šanci udržet při životě dynastii po meči, hlavně ale zachovat trůn!

Dluhy vyrovnat, se všemi se usmířit
Zdravotní stav jeho otce, krále Václava II., se stále zhoršuje. V březnu roku 1305 už mu je doopravdy zle. Začne tušit, že vládu bude muset převzít jeho mladičký, někdy ještě trochu nerozumný a pubertální syn Václav III. Začne pracovat na dokonalém "umetení" cestičky královských povinností. Alespoň na prvních pár měsíců, pak už se syn bude muset snažit sám. Začne mírová jednání s římským králem Albrechtem I. Habsburským (1255-1308) a poradit si musí i s obrovskými českými dluhy. Sestaví komisi pro jejich přezkoumání a svého syna přiměje složit nad lebkou sv. Václava přísahu, že dluhy řádně splatí. Král českých a polských zemí Václav II. umírá v červnu roku 1305 na souchotiny neboli tuberkulózu.

Vzal si chudou krásku
Z této zprávy mají v uherských zemích radost ti, kteří si brousí zuby na svatoštěpánskou korunu. Václav II. ji totiž již v roce 1301 získal za pomoci úplatků pro svého syna. Václava III. také zasnoubí s arpádovskou princeznou a budínskou dědičkou Alžbětou (1292-1338). Jenže opozice proti mladému králi v Uhrách sílí a Václav III. je nucen ještě za pomoci otce ze země uprchnout i s korunovačními klenoty. Původní spojenectví se změní v nenávist. Zásnuby jsou zrušeny a Václav III. se žení s piastovskou kněžnou Violou Těšínskou (1290-1317). Nevěsta je tak nádherná, že král vůbec nedbá na to, že sňatkem s ní toho kromě Těšínska mnoho nezíská. Ještě horší je, že za krátkou dobu trvání manželství, do královy smrti, nestihne mladý pár počít potomky.

Stály za vraždou zrušené zásnuby?
Je pravda, že Alžběta je zrušením zásnub uražená. Ovšem hledat příčnu brutální vraždy zde by bylo příliš přitažené za vlasy. Václavovi je jasné, že situace pro něj není příznivá, vzdá se uherské koruny a vrátí ji. A co se chystané svatby týče - Alžbětina rodina na sňatku ani příliš velký zájem neměla. V jejím rodě jsou jiní muži, kteří si dělají nárok na panování, a Přemyslovci by v této oblasti neměli získat moc velký vliv! Proto by se určitě pouze z tohoto důvodu nikdo nepouštěl do nebezpečného spiknutí.

Podezřelý Lokýtek
Že by krvavé stopy vedly do polského panství? Tam se přece před svou smrtí chystá Václav III. na válečnou výpravu! A kdo že je jeho nepřítel? Vzrůstem maličký, ale houževnatý král Vladislav I. (1261-1333), zvaný pro svoji malou postavu "Lokýtek". Oba dva si dělají zálusk na polský trůn. Že by se Lokýtek předem zbavil soupeře? Možné to je. Pravděpodobné nikoliv. Vždyť Vladislav, odvážný a chrabrý bojovník, se na válku přímo třese! Chce si polský trůn slavně dobýt, a ne být potupně podezírán z úkladné vraždy. Střetu se nebojí, jak vyplývá z kronik. Nemá důvod nechat svého soupeře předem tiše odklidit. Ovšem, vyloučit se to nedá. Je rozhodně jedním z těch, kteří na králově smrti hodně vydělají.

Chtěl pro syny dobré bydlo?
Druhým takovým je Albrecht I. Habsburský, římský král. Po tragické události začíná okamžitě na český trůn protlačovat své syny. Má jich šest a všechny hodlá nějak obstojně zabezpečit. Chtěl jim snad umést cestičku tím, že blízký trůn nechá zkrátka "uvolnit"? Jeho nemilosrdná, tvrdá, prudká a ctižádostivá povaha by napovídala, že zde může být stopa jasnější. Všichni se despotického krále bojí! Snad aby zastřel skutečné úmysly, předstírá Albrecht smutek a nechá sloužit velkou a slavnou zádušní mši. Jeho reakce může být sice velice chladnokrevná, ale na druhé straně i zcela pochopitelná.

Začalo to soudkem vína
Příčiny neslavného a potupného konce mladíčka je možná nutné hledat někde úplně jinde - v jeho vlastní nerozvážnosti. Krátce po nástupu na trůn v tak mladém věku mu totiž sláva doslova a do písmene stoupne do hlavy. Neobtěžuje se jí ale použít, alespoň zpočátku, pro vladaření. Jeho otec zařídil, že v prvních měsících vlády se nemusí státnickými povinnostmi příliš zabývat. Dobrý úmysl má ale špatné důsledky! Král se obklopí "družinou" mladých, vysoce postavených hochů podobného věku. Společně pak pořádají divoké pitky, hony a zábavy s povolnými dívkami. Král se vždy opije tak, že neví, co činí.

Rozdal by i vlastní šaty
V takových stavech se pak ocitá v ohrožení královská pokladna. Václav III. pije s kumpány na bratrství a pro stvrzení slov rozdává peníze, šperky, pole i celé hrady! Není divu, že jeho "doprovod" se rozšiřuje, každý si chce urvat něco pro sebe. Brzy je obklopen pouze bandou ziskuchtivých falešníků. Rádci a kněží jsou z něj zoufalí. Dokonce i kronikář, který má v popisu práce krále vychvalovat, jak je důstojný, moudrý a podobně, se čas od času prořekne. Všechno se ale musí svádět na "nevhodné společníky".

Chtěl vše zpátky?
Mladý král se poměrně brzy zklidní a umoudří. Právě to ale může být paradoxně kamenem úrazu. Jak by taky ne. Prohlédne královskou pokladnu a zjistí, kolik nemoudře rozházel. Přestane se scházet se svými kumpány a dokonce po nich žádá, aby darovaný majetek vrátili! To se jim samozřejmě nechce. Na hrady, pozemky a pole mají nejen všechny řádné, i když vylákané darovací listiny, ale většinou už si na nich vesele vládnou. Vědí ovšem, že je zle. Král je král, a co rozdal, může zase kdykoliv odebrat.

Vybíjí si vztek na hrncích
Mezi lidem se od té doby povídají vskutku podivné věci. Po krčmách se prý scházejí a radí pánové, kteří se bojí o své ne zcela poctivě získané jmění. Nakonec snad mají temným losem mezi sebou vybrat toho, na kterého připadne nebezpečný a podlý úkol. Král musí zemřít! Vylosovaný muž to má buď učinit sám, nebo zařídit. Jsou to jen povídačky, ale možná nikoliv neopodstatněné, když zvážíme všechny okolnosti. Že by nakonec za odsouzeníhodnou vraždou nestály politické zájmy nejmocnějších, ale strach o majetek a také hlavy obohacených šlechticů? Byla by to ironie, a možná že není daleko od pravdy. Vždyť král se chová jako pomatený. Nechá si vyrobit speciální sadu keramických hrnků se jmény všech, které v opilosti obdaroval, a tříská do nich, až střepy lítají. A vyhrožuje zároveň smrtí!

Tajná pomsta
Podle štýrského letopisce Otakara jsou zvoleni atentátníci dva. Jedním z nich je Holena z Vildštejnu, který má navíc s královskou rodinou nevyřízené účty. Václav II. nechal totiž popravit jeho přítele, Záviše z Falkenštejna (1250-1290). "Ti, kdož měli krále střežiti, ti všichni tasili meče!" píše se v Otakarově kronice. Že by tedy zradila za úplatu pánů stráž? Domnívají se to i mnozí zahraniční kronikáři. Ale nemohl mít v celé hrůzné události prsty i Jindřich Korutanský (asi 1265-1335), který se po smrti Václava III. dostává na český trůn? Bílé místo našich dějin zůstává stále neobjasněno.

Tereza Švejdová

Kdo vládl po zavražděném králi?
• Na trůn je zvolen vévoda Jindřich Korutanský, manžel Anny Přemyslovny (1290-1313), dcery Václava II. Ovšem je tu ještě vdova po Václavovi II., Eliška Rejčka. S ní se urychleně žení Rudolf Habsburský (1281-1307) a Jindřich Korutanský uprchne z Prahy.
• Rudolf chvíli vládne, ale záhy umírá. Jeho otec Albrecht I. už nestihne protlačit na český trůn dalšího syna. Je totiž úkladně zavražděn vlastním synovcem a Habsburkové se po jeho smrti vzdávají českého trůnu.
• Na trůn se dostává opět Jindřich. Nevládne ale dobře. Je bezcharakterní, nerozhodný a nečinný. V zemi nastává finanční úpadek a chaos.
• Trůn je nabídnut Janu Lucemburskému (1296-1346). Jindřich se snaží vojensky bránit, ale nepodaří se mu to. Čechy mají opět silného krále.

Nevyjasněná úmrtí na královském trůně
• Dosud je obestřena tajemstvím například smrt Ludvíka II. Bavorského (1845-1886). Bavorský král a mecenáš umění byl nalezen mrtev se svým doprovodem při procházce u jezírka.
• Tou dobou byl ovšem držen v zajetí, je tedy možné, že chtěl uplavat a utopil se poté, co svého hlídače zneškodnil. Mohlo jít ale i sebevraždu, nebo vraždu.
• V roce 2001 vyvraždil třicetiletý korunní princ Dipendra v Nepálu skoro celou královskou rodinu, zřejmě pod vlivem drog. Talentovaný, inteligentní a jinak přátelský princ neušetřil ani otce a sestru, nakonec zastřelil sebe. Co, ale hlavně proč se skutečně stalo osudný večer za dveřmi paláce, je stále nejasné.

Král Václav II. neuměl psát
• Otec zavražděného krále, Václav II., byl v mnohých ohledech netypický. Stal se českým králem již jako sedmiletý. Místo něj vládli zástupci. Měl chatrné zdraví, drželi ho v izolaci a odloučení od příbuzných.
• Už v mládí chtěl založit v Praze univerzitu, pro nevůli šlechty plánu zanechal. Ač byl bystrý a inteligentní, nikdy v životě se nenaučil psát. Přesto skládal písně - po ruce potřeboval vždy zapisovatele.
• Nejvíc se bál bouřky a koček. Na dvoře nesměla být ani jedna!
• Neměl rád války. Raději vyčkával, vyjednával a uplácel. Když mu vybrali jako nevěstu Elišku Rejčku, bylo jí teprve dvanáct let.
Zdroj: RF Hobby a časopis Epocha. Děkuji
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Excalibur Excalibur | Web | 17. ledna 2013 v 23:11 | Reagovat

Výborný článek.

2 MARIE MARIE | E-mail | 23. března 2014 v 20:15 | Reagovat

já to nechápu tak kdo ho zabil

3 david david | 15. června 2014 v 20:55 | Reagovat

některé prameny však uvádí, že byl zavražděn těsně před vstupem do kaple, která sousedí s Křížovou chotbou katedrály svatého Václava v Olomouci na Václavském náměstí..původně měl být zavražděn až uvnitř, ale vrah se bál zavraždit Václava přímo v kapli, tak se k tomuto činu odhodlal před vstupem..denně tímto místem procházím..pracuji v Arcidiecézním muzeu na Váslavském náměstí v Olomouci

4 Quintal Quintal | 1. února 2015 v 19:09 | Reagovat

[3]: to je zajímavé, ale jaká je po tolika staletích relevance takových pramenů?

5 321 321 | E-mail | 10. února 2015 v 9:35 | Reagovat

to je debilita

6 čusák čusák | E-mail | 13. února 2015 v 12:23 | Reagovat

:-)  :-(  ;-)  :-D O_O  O_O  O_O  O_O
nečumte
to je hrozná nuda to bych nečet toi bych radši dřív šel do hrobu \.d

7 neger neger | 20. února 2015 v 11:08 | Reagovat

:-!

8 neger neger | 20. února 2015 v 11:09 | Reagovat

:-)  :-(  ;-)  :-D  8-O  8-)  :-?  :-x  :-P  :-|  :-!  ???  :D  [:tired:]  O_O

9 ahoj ahoj | 20. února 2015 v 11:09 | Reagovat

neger ty si picus :-D

10 neger neger | 20. února 2015 v 11:10 | Reagovat

möre na tebe poslu celu rodinu

11 neger je kokot neger je kokot | 20. února 2015 v 11:10 | Reagovat

:D

12 neger je kokot je kokot neger je kokot je kokot | 20. února 2015 v 11:11 | Reagovat

:-D

13 neger je kokot neger je kokot | 20. února 2015 v 11:11 | Reagovat

ja t¨na tebe poslu vstcky cigani v okrese :D ;-)  ;-)  :-D  :-P

14 neger je kokot neger je kokot | 20. února 2015 v 11:13 | Reagovat

pido dapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapizdapiz

15 Baruška Baruška | 23. února 2015 v 21:04 | Reagovat

Myslím si, že tento článek je velmi užitečný. Moc mi to dalo.

Děkuji . :-)

16 neum vole seš píčuš neum vole seš píčuš | E-mail | 20. března 2015 v 12:07 | Reagovat

nazdar lidi to je teda chujovina ani se mi to nechce číst je toho moc :D a chce se mi z toho blejt

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.