... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

2 posmrtné podvody: Jak si páni pohráli s mrtvolou krále?

27. srpna 2009 v 23:41 | LaVoisin |  Zajímavosti a zajímavé články
V roce 1306 v Olomouci umírá rukou vraha poslední mužský potomek přemyslovského rodu. Českým pánům teď nezbývá, než se po novém panovníkovi poohlédnout v cizině. Většina panstva nakonec hlasuje pro Rudolfa Habsburského, nejstaršího syna římského krále Albrechta I. Mladík záhy po svém zvolení ale dostává hanlivou přezdívku Kaše.

Rudolf Habsburský
(asi 1281-1307) nejenom že má rád kaši, ale hlavně je na české pány až příliš spořivý. Co víc, chce od nich zpět královský majetek, který dostali za Přemyslovců do zástavy a jenž jim nese nemalé peníze. To se přece sebevědomé šlechtě nedělá…

Utajovaná nemoc
Není divu, že se její část proti Rudolfově politice brzy vzbouří. Do čela opozice se staví hrdý pán Bavor III. ze Strakonic. Je vnukem samotného Přemysla Otakara II. Jeho matka Anežka byla totiž plodem královy lásky k dvorní dámě Anežce z Kuenringu, zvané Palceřík. Bavor si tak nejspíš nechce nechat jen tak diktovat podmínky od nějakého mladíčka na královském trůně. V sázce je mnoho. Bavor drží především zvíkovské purkrabství, z něhož neobyčejně profituje.
Právě proti Bavorovi král Rudolf v roce 1307 vytáhne se svým vojskem a oblehne jeho město Horažďovice. Dříve však, než si stihne vynutit poslušnost rebelujícího šlechtice, ho zastihne smrt. Během obléhání Horažďovic onemocní úplavicí. "Nikdo se o tom nesmí dozvědět!" zní králův rozkaz. Večer 3. července 1307 však Rudolf Habsburský umírá.

Omlouvá se nebožtíkovi
Zpráva o jeho smrti se nesmí za žádnou cenu dostat k Bavorovi, který už se chystá kapitulovat, aby si to ještě náhodou nerozmyslel. O to se šlechticové, stojící nad královým úmrtním ložem, postarají. Pomohou si podvodem!
Bezprostředně po králově smrti je pan Bavor pozván do Rudolfova stanu. S příslušnou ceremonií přistupuje večer 3. července 1307 ke králi. Ve stanu je přítmí, šlechtic padá na kolena a odříkává svou pokornou omluvu a prosbu, která nejspíš zněla následovně: "Můj pane, velice se omlouvám, že jsem ti způsobil starost a vydání. Slibuji ti, že už budu poslušný, hodný, věrný poddaný, a zároveň ti vracím Zvíkov, který je v mém neoprávněném držení. Doufám, že při tvé nekonečné dobrotě ušetříš můj život, který ti zde skládám k nohám."

Tichý panovník
Rudolf Habsburský během audience nepromluví jediné slovo (jak by ostatně také mohl) a pan Bavor je vzápětí královými pobočníky rychle vyveden ze stanu. Nestačí postřehnout, že králova mrtvola sedí v křesle, pracně zapřená polštáři a jílci mečů. "Buď, pane, rád, že to proběhlo tak hladce. Král ti toho mohl tolik vyčítat," připomínají ještě Bavorovi ostatní zúčastnění šlechticové. Podle nich může být majitel Horažďovic rád, že přišel jen o zvíkovské purkrabství. To po něm získává Jindřich z Rožmberka (†1310).

Rožmberská lest
Říká se, že to byl právě on, kdo celou lest na pana Bavora vymyslel, a proto také tento podvod bývá označován jako "rožmberský". Ať už ho ale vymyslel kdokoli, Jindřich z Rožmberka na něm nejvíce vydělal.
Král Rudolf Habsburský nasliboval mnoha českým šlechticům kdeco, aby ho podpořili při volbě panovníka. Za svou krátkou vládu však většinu svých slibů nestačil splnit. I pan Jindřich z Rožmberka po králově boku čekal na slíbené panství Raabs v rakouském Podunají marně. Po králově smrti je mu jasné, že se území už nedočká. Proto se šance získat aspoň něco chopí za pačesy.

Podpis ze záhrobí
Jistě, zinscenování celé komedie stojí Rožmberka nemalé peníze, protože ostatní přítomní šlechticové určitě nesehráli panu Bavorovi divadélko zadarmo. Všechno mu ale vychází. Listina, jíž Bavor III. ze Strakonic odevzdává hrad Zvíkov králi, nese datum 3. července 1307. Listina, díky které Zvíkov od krále dostává Jindřich z Rožmberka, je datována až 4. července 1307! Den po Rudolfově smrti ji vystavuje královský notář. A máme tu další podvod!
Král nemůže dát Rožmberkovi hrad už 3. července (před smrtí), protože mu ještě zkrátka nepatří. Ambiciózní šlechtic by sice mohl zfalšovat den panovníkova úmrtí a označit za něj 4. července, nicméně pro pana Jindřicha je v té chvíli jednodušší a výhodnější zaznamenat přesné datum královy smrti. Už začíná být všeobecně známo. Naopak dataci listiny, kterou mu král odevzdává Zvíkov, zná jen Jindřich a notář, případně pár spolehlivých nebo uplacených kumpánů.

Padl královský slib?
Jenže další podvod pána z Rožmberka nezůstane bez povšimnutí. Jednak se listina o převzetí Zvíkova dochová do 21. století, jednak si zamotané situace všímají už doboví kronikáři. "Z dopuštění božího král úplavicí hrozně zmožený zemřel, a tu někteří páni přivedli pana Bavora k temnému stanu, v jehož šeru tělo krále již zemřelého spočívalo, a strachem donucen vzdal se tu pan Bavor hradu Zvíkova, který ihned přešel na pana Jindřicha z Rožmberka, a ještě podnes vládne tam syn jeho, Petr z Rožmberka," píše František Pražský (asi 1290-1362), jenž svůj zápis pořizuje ještě v době, kdy žije mnoho svědků dramatických událostí, takže si nejspíš příliš vymýšlet nemůže.
Možná měl Jindřich z Rožmberka hrad Zvíkov od krále opravdu slíbený a jenom po jeho náhlé smrti zfalšoval dataci listiny. Pokud králův slib ale nikdy nepadl, jedná se o dokonalý podvod se vším všudy.

HISTORY revue dodává:
Hrad Zvíkov se podaří od Rožmberků vyplatit teprve v roce 1336 dalšímu českému králi - Janu Lucemburskému (1296-1346).

Richard Händl

Zabila Rudolfa náruživá milenka?
Příčina náhlé smrti ani ne 30letého českého krále Rudolfa Habsburského bývá vykládána různě. Erfurtská kronika hovoří o smrti jedem. Kronikář Otakar Štýrský (1265-1318 nebo 1322) zase obviňuje Elišku Rejčku (1288-1335), Rudolfovu manželku, že byla až příliš náruživá milenka a svého chotě úplně vyčerpala. Jako nejpravděpodobnější příčina královy smrti se ale jeví prudká úplavice, kterou už předtím nemocný král prostě nemohl přežít.

Přeplněné rakve
Dnes je Rudolf I. "Kaše" pohřben ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě, nicméně ve své rakvi není sám. Je tam s ním zároveň Eleonora, dcera císaře a českého krále Maxmiliána II. Pravda, toto uspořádání nemá na první pohled logiku, byť obě historické osobnosti pocházejí z rodu Habsburků. Důvod je však prostý, královská hrobka na Pražském hradě je plná a není nafukovací. Musí tam být tedy více společně pohřbených lidí z panovnických rodin pohromadě v různých rakvích.

Zaostřeno na dobu

Královská výchova
V roce 1300 se český král Václav II. podruhé žení. Jeho novou manželkou se stává o 17 let mladší polská princezna Richenza (lid si později její jméno počeští na Rejčku). Protože je jí teprve 12 let, dává ji král nejprve na tři roky na výchovu své tetě, než s ní začne žít jako muž se ženou.

Netopte!
V roce 1306 v Londýně vchází v platnost nařízení městské rady, na jehož základě se obyvatelům anglického města zakazuje topit uhlím, a to v době, kdy zde zasedá parlament. Brzy se ukáže, jak je tato vyhláška neúčinná.

Na hranice s nimi!
Francouzský král Filip IV. Sličný v roce 1307 obviňuje řád templářů z kacířství a sodomie. Důvod je prostý, řádu dluží nemalý obnos a nechce se mu platit dluhy. Na svou stranu získá i papeže Klementa V., který se svých "oveček" vzdá. 13. října začíná hromadné zatýkání a popravy templářů.

Stěhování papeže
Papež Klement V. pod vlivem francouzského krále Filipa IV. Sličného v březnu 1309 stěhuje své sídlo do Avignonu. Na dalších zhruba 70 let se v dějinách papežského úřadu začíná psát období, které se nazývá jako "avignonské zajetí".

Zaostřeno na osobnosti

Obávaný inkvizitor
V roce 1307 se z pověření papeže hlavním inkvizitorem v jihofrancouzském Toulouse stává Bernard Gui (1261 nebo 1262-1331). Svou činnost zde zaměří především na sektu albigenských. Tato historická postava později nalezne své literární ztvárnění v románu Umberta Eca Jméno růže.

Dvakrát českým králem

Po smrti posledního Přemyslovce Václava III. v roce 1306 se dědicem trůnu logicky stává Jindřich Korutanský (asi 1265-1335), manžel nejstarší dcery Václava II. Anny. Záhy ho však z Prahy vyženou vojska Rudolfa Habsburského. Po smrti krále "Kaše" se ale Jindřich na český trůn vrátí podruhé.

Básník i politik
Italský básník a jeden z "praotců" renesance Dante Alighieri (1265-1321) se prosazoval i na poli politickém. V žaludku mu zejména leží osud jeho rodné Florencie, v níž se za jeho života odehrávají mocenské boje. Jako výstup ze své politické kariéry zřejmě někdy v letech 1312-1313 vytvořil spis Monarchie.

Legendární čarostřelec
Podle legend to mělo být přesně 18. listopadu 1307, kdy Vilém Tell šípem z kuše sestřelil jablko z hlavy svého syna. Musel tak učinit v rámci trestu, který mu vyměřil nový správce Altdorfu, města ve švýcarském kantonu Uri. Jenže jde skutečně o legendu, existence Viléma Tella nebyla nikdy doložena.

Zdroj: RF Hobby a časopis History revue. Děkuji
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotr Thyronx Lotr Thyronx | E-mail | 10. listopadu 2015 v 21:19 | Reagovat

Velmi poučný článek z dob českého středověku.
Chválím a klaním se autorovi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.