... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Cyril & Metoděj: Nemazlili se ani s knížaty

2. července 2009 v 0:19 | LaVoisin |  Starověk
Pasovský biskup Hermanarich zuřivě švihá zatčeného Metoděje jezdeckým bičíkem, biskupové salcburský a freisinský ho nechají v mrazu vláčet sněhem. Bijí ho, mučí, ponižují. Svého učení se přesto nevzdá, a tak je odsouzen k doživotnímu žaláři.

To se však ocitáme už v kapitole Metodějova života "bez bratra". Sourozenci ze Soluně (dnešní území Řecka), známí jako Cyril (826/27-869, původním jménem Konstantin) a Metoděj (815-885), se narodili do řecké rodiny významného vojenského hodnostáře jménem Lev.

Perfektní dvojice
Ani jeden z nich se však nevydá v otcových šlépějích. Starší Metoděj se nějakou dobu věnuje úřednickému povolání, v němž úspěšně rozvíjí své výtečné organizační schopnosti a praktické uvažování. To jeho mladší bratr Konstantin má odnepaměti "hlavu v oblacích", a tak mu přezdívají "Filozof". Vystuduje univerzitu v Konstantinopoli a pak na ní i nějakou dobu vyučuje. Duchovní hloubání ho roku 855 přivede do kláštera. Stává se řadovým mnichem, neobyčejným však hloubkou svého vzdělání a víry. Zatímco na jednu stranu je zaníceným asketou a mystikem, na druhou stranu ho "Bůh" obdařil úžasným darem řeči. Jeho talent nesmí zapadnout. Bratři jsou pak společně doslova ideální dvojicí pro křesťanskou misi do pohanských zemí. Kdo by překonal přesvědčivého křesťanského filozofa spolu s pragmatickým a "metodickým" organizátorem?!

Přihřeje si vlastní polívčičku
Do byzantské Konstantinopole, centra východního křesťanství, přichází na počátku 60. let 9. století knížecí poselství z Moravy. Její pán, kníže Rostislav (?- po r. 870), prostřednictvím svých vyslanců žádá byzantského císaře Michala III. (840-867), zda by mezi moravské Slovany nevyslal své biskupy.
"Na Moravě jsme přijali křesťanství už před více než třiceti lety," vysvětluje kníže ústy poslů. "Za ty roky přišli duchovní z řady zemí s křesťanskou dlouhou tradici - a usilovně vedou můj lid ke správné víře…" V tom ale právě vězí háček. "Cizí duchovní učí v řeči svého národa, tedy německy, latinsky či řecky, navíc pak každý jiným způsobem. Pošlete nám proto vzdělané filozofy a kněze, kteří by nastolili jednotnou slovanskou linii," prosí Rostislav. A byzantský císař si dobře spočítá, že by tak snadno mohl rozšířit svůj vliv i na území, která dosud ovládal jeho mocenský protipól - římský papež. Poradí se s patriarchou Fótiem a rozhodne: "Přání moravských velmožů vyhovíme!"

Cesta mezi pohany
Pro úkol se nejlépe hodí vzdělaný Konstantin, který si za společníka vyžádá svého pragmatického bratra Metoděje. Ten se už předtím z nám neznámých důvodů nečekaně vzdal perspektivní kariéry místodržitele v Bithýnii (oblast v dnešním Turecku) a rovněž vstoupil do kláštera. Snad tak učinil na radu bratra, který jim oběma vybral mnohem důležitější úkol. Už spolu před časem obraceli na prvou víru krymské Chazary. Mise byla úspěšná a navíc přivezli ostatky svatého Klimenta (1. stol. n. l.). Teď jsou jako zkušení harcovníci vysláni na moravský knížecí dvůr.
"Země, do níž se chystali vstoupit, byla stále převážně pohanská," uvádí současný český historik Filip Velímský. "Křesťanství zde sice nebylo neznámé, víra však pevněji zakořenila pouze v knížecí rodině, ve vrstvě moravské aristokracie a u obyvatelstva centrálních hradišť."
Konstantin s Metodějem se vydávají na cestu roku 863, vybaveni překladem Písma svatého a některých modloslužebných knih do slovanského jazyka. Konstantin má pro pohany ze severu připravené také písmo, nazvané později "hlaholice". Na Moravě se okamžitě pustí do práce.
Latiníci jsou opět na koni
Není to vůbec snadné. Přes knížecí podporu křesťanské mise se většina obyvatel stále ještě obrací k tradičnímu pohanství. Činnost Konstantina a Metoděje je také trnem v oku zdomácnělým kněžím, kteří kvůli nim ztrácejí vliv. Země nemá vlastní arcibiskupství a navíc roku 864 napadne Velkomoravskou říši Ludvík Němec (asi 805-876), který donutí knížete Rostislava k přísaze věrnosti vůči své Východofranské říši. Latinští kněží jsou opět na koni a oheň na střeše: "Smí se kázat pouze latinsky, anebo též staroslověnsky?" Latina je "klasika", leč bohoslužby ve slovanském jazyce osloví větší počet obyvatel.

Ocitají se ve slepé uličce
Po čtyři roky byzantští bratři vedou nejrůznější kázání i výuku ve staroslověnštině. Přestože se potýkají s nejrůznějšími problémy, získají celou řadu "oveček" i zanícených žáků na post budoucích kněží. V doprovodu svých učedníků se odhodlají na cestu domů do Konstantinopole. "Necháme je vysvětit na kněze, požádáme o posvěcení své mise a o samostatné biskupství," plánuje si Metoděj. Jenže člověk míní… Oba věrozvěstové jsou již unavení nekonečnými spory na Velké Moravě. Cesta přes Balkán je nebezpečná a dlouhatánská. V Benátkách je zastihne zdrcující zpráva: Jejich dobrodinec, císař Michal, byl zavražděn a patriarcha Fótios sesazen. "Právě o přízeň vůdčích byzantských politiků se opíral riskantní moravský podnik obou bratří," uvádí současný historik Petr Čornej, podle něhož "nyní nemohli od popřevratové Konstantinopole očekávat nic, leda pronásledování." Co teď?

Jeden papež je pozve, jiný přijme
"Zdá se, že úspěch naší mise je ztracen," zoufá si zdrcený Konstantin. Praktik Metoděj najde řešení: "Oslovíme římského papeže!" Přes bratrovu námitku, že papež by tak byl sám proti sobě, pošle tehdejšímu Svatému otci Mikuláši I. (+867) dopis. Kupodivu obratem přichází pozvání do Říma. Než však do věčného města bratři dorazí, adresát jejich dopisu umírá. Na Petrově stolci se uvelebil Hadrián II. (792-872). I on však slyší na Metodějovu výzvu, že pokud uzná jejich misi, rozšíří svůj vliv na Moravu až po Nitru a Blatenské knížectví. Zmíněná území jsou v roce 869 prohlášená za diecézi nově vysvěceného arcibiskupa Metoděje - papežského legáta pro veškeré slovanské země.
"Napříště budiž staroslověnština užívána též jako právoplatný bohoslužebný jazyk," je ale to nejdůležitější, co vyhlásí papež Hadrián, který si ve skrytu mne ruce: "Vždyť přece Panonie, území na středním toku Dunaje, sice náleží pod naši papežskou kurii, leč církevní organizace tam byla rozvrácena avarskými válkami a dosud se ji nepodařilo obnovit. Nyní se tak jistě stane."

Úkol pro tebe!
Kam se však ztratil Konstantin? Citlivý a stále vážněji nemocný filozof, unavený z nekonečných hádek a bojů se západním klérem na Moravě, rezignoval na světská snažení. Pod řeholním jménem Cyril vstupuje do římského kláštera, kde 14. února 869 umírá.
"Práce, která teď na Moravě a v Panonii čeká, je posláním spíše pro politika - pro tebe, bratře," jsou jeho poslední slova. A Metoděj vyráží.

Metoděj se nehodí
Na podzim roku 870 ho ale zajmou bavorští biskupové (některé zdroje hovoří o zatčení na církevním koncilu v Řezně). Věznitelé Metoděje hrubě urážejí, týrají a ponižují, jak už jsme naznačili v úvodu. Po řadě útrap je nakonec papežův legát odsouzen na doživotí a ocitá se v žaláři. Další působení Metoděje na Moravě už západní biskupové prostě nepotřebují. Za mřížemi si arcibiskup posedí až do roku 873, kdy papež jeho věznitelům pohrozí nejtěžšími církevními tresty a donutí salcburského arcibiskupa Adalwina, aby Metoděje propustil.

Smrt oslepeného knížete
Mezitím už na Moravě suverénně vládne kníže Svatopluk I. (?-894), který odrazil franskou intervenční armádu. S nepřítelem přitom uzavře dohodu. Svého strýce Rostislava v květnu 870 zajme a v poutech posílá synovi franského krále Karlomanovi (751-771). Ten moravského knížete na říšském sněmu odsoudí k smrti. Pak ho "jenom" oslepí a uvězní v bavorském klášteře, kde Rostislav nejspíš záhy umírá.

Tentokrát přichází Metoděj vhod
"Nezdá se, že Svatopluk svého arcibiskupa postrádal," píše Čornej. "Metoděj si ho však dokázal záhy získat. Podpořil Svatoplukovu expanzi a dodal jí rozměr války proti nevěřícím." Kníže se na dobytých územích opírá o vznikající církevní právo - i tady je pro něj Metoděj nedocenitelným rádcem. Svatopluk pak zradí své franské spojence a začne prosazovat nezávislou politiku, k čemuž potřebuje podporu ze všech stran - tedy také církevní. "Proto vyšel Metodějovi ochotně vstříc, podřídil mu všechny kleriky sloužící na Moravě včetně latinských kněží a dal mu k dispozici i všechny kostely," konstatuje historik.

Patříš mezi vepře, kníže!
Metoděj však umí být i nekompromisní. Traduje se historka o jeho svérázném nátlaku na českého knížete Bořivoje (852/855-888/891), který dosud nepřestoupil na "pravou víru". Dochází k němu někdy v roce 882 nebo 883, kdy se český pohanský kníže, toho času moravský vazal, dostavil na hostinu ke Svatoplukovi. Přímo od stolu ho Metoděj vykáže se slovy: "Ze sedadel knížecích na zem mezi pasáky vepřů!" Poníženého Bořivoje pak svérázný arcibiskup donutí přijmout křest. Pak teprve smí usednout ke stolu s křesťanskými velmoži.
Na omluvu Metodějova jednání musíme uvést, že v té době již na Moravě skutečně panoval obecný zákaz pohanům stolovat s knížetem či jinými aristokraty.

Nařídil jim monogamii
Zdálo by se, že vzájemné vztahy Metoděje s knížetem jsou ideální, neboť Svatopluk má z přítomnosti arcibiskupa nemalý politický zisk. Jenomže Metoděj je až příliš striktní v prosazování některých požadavků křesťanského žití… Největší problém záhy představuje nařízená monogamie, kterou moravští velmožové v čele se Svatoplukem odmítají akceptovat.
"Vždycky jsme měli více žen!" vrčí místní aristokraté. "Je to naše nezadatelné právo."

Musí na kobereček
Ani spory mezi slovansky vzdělanými kněžími a jejich latinskými protějšky o samé podstatě křesťanské věrouky neutichají. Navíc Metoděje "východofranští biskupové obžalují u nového papeže Jana VIII. z porušování křesťanských dogmat a z užívání slovanské liturgie," jak píše Velímský. Metoděj je v roce 879 opět předvolán k papeži (tentýž papež zakázal užívání slovanského jazyka při bohoslužbách roku 873). I tentokrát to však pro něj dopadne příznivě. Papež navíc uzná slovanské písmo i liturgii.

Daruj Moravu!
"Mám pouze jedinou výhradu," zdvihá Jan VIII. (+882) svůj posvátný ukazovák. "Evangelium bude nejprve čteno latinsky a teprve potom slovansky." Současně vysvětí Metodějova konkurenta, biskupa Wichinga (+ po roce 900/912; právě on bude po věrozvěstově smrti stát za vyhnáním Metodějových žáků z Moravy a za vymýcením slovanské liturgie).
Metoděj se vzápětí opět blýskne jako brilantní politik. Poradí knížeti Svatoplukovi, aby papeži "oficiálně daroval" Moravu. A tak se i stane - papež dar přijímá. Oč jde? Moravský kníže má tímto trikem jedinečnou možnost vyvázat se z nepříjemných vazeb na jiné světské vládce a stává se sám "mezinárodně" uznaným panovníkem suverénní země.

Naposledy na skok domů
"S římským papežem máme vztahy jasné," dumá Metoděj, "teď ještě získat požehnání ve slovanské Byzanci." Vypraví se proto do Konstantinopole, kde ho přívětivě přijímá císař Basileios I. (asi 812-886). Po svém návratu na Moravu ještě Metoděj dokončí překlad latinského Písma svatého, ale to už je těžce nemocný. Svým nástupcem jmenuje slovanského spolubratra Gorazda (přelom 9.-10. stol.). Umírá 6. dubna 885.
Podle dochované staroslověnské písemné památky Život Metoděje arcibiskup Metoděj "zesnul v rukách kněží v šestý den měsíce dubna v třetí indikci roku 6393 od stvoření světa. Učedníci jej zasunuli do rubáše a vzdali mu pocty hodné jeho důstojenství. Církevní obřady vykonali latinsky, řecky a slovansky a uložili jej ve sborném chrámu." Jenomže který to byl?!

Záhadný pohřeb
O Konstantinovi víme, že ho pohřbili v kostele sv. Klimenta, tedy světce, jehož ostatky kdysi našel a přinesl do Říma. To moravský hrob Metoděje zůstává po staletí velkou neznámou. Archeologům nepomohl ani podrobný popis z jiného dobového rukopisu, podle kterého "leží ve velkém chrámu moravském na levé straně ve stěně za oltářem svaté Bohorodičky". Ani jeden z nalezených moravských "pohřbů" nebyl dosud definitivně uznán jako Metodějův.
Přesto se výběr zúžil na dvě lokality.
První z nich, Uherské Hradiště-Sady, prozkoumal počátkem 60. let minulého století významný moravský archeolog Vilém Hrubý (1912-1985). Nalezl hrobku s poškozenou kostrou muže ve věku 45 až 50 let. Doprovodné důkazy o tom, že se jedná o Metoděje, jsou sice četné, přesto však nepřímé. Archeologický průzkum v Mikulčicích-Valech, na druhém podezřelém místě, prováděl v letech 1956 až 1957 další nestor české archeologie Josef Poulík (1910-1998). Objevil pouze neúplné zbytky pohřbu. Na jeho výzkum navázal počátkem 90. let archeolog Zdeněk Klanica (*1938). Nalezl údajné "biskupovy předměty", jeho kostru však nikoliv…


Říkali jim Crha a Strachota
Nejméně do poloviny 19. století jsou věrozvěsti Cyril a Metoděj nazýváni počeštělými jmény Crha a Strachota. Zatímco "Crha" vzniká lidovým přechýlením z Cyrila, "Strachota" je způsoben doslovným, leč poněkud nepřesným překladem - řecké Methodios je překládáno jako latinské(!) slovo metus, které znamená "strach". A už je na světě Strachota.

Dva konkurenti - papež a patriarcha

Boj o nadvládu nad dosud známým světem neprobíhá v 9. století n. l. pouze v rovině světské, ale i církevní. Proti sobě tu náhle jako dva kohouti na jednom smetišti stojí papež a byzantský patriarcha. Dlouhotrvající konflikt mezi římskou papežskou kurií a Konstantinopolí odstartuje roku 858 vynucená rezignace patriarchy Ignatia, kterého nahradil učený laik Fótios (asi 820-891). Papež Mikuláš I. proti tomu zprvu nic nenamítá, když však zjistí, že s touto změnou se stejně nedočká územních zisků, proti Fótiovi ostře vystoupí. A Fótios, podporovaný byzantským císařem Michalem III., si to nenechá líbit. Jablko sváru je na světě.
Zdroj: RF Hobby a časopis History revue. Děkuji
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ms.AmazinG Ms.AmazinG | Web | 2. července 2009 v 0:23 | Reagovat

AHOOJ ..MÁŠ KRASNEJ BLOG A DESIGN A PROSTĚ VŠECHNOOO... :) NENI TO JENOM LICHOTKA :) ALE PROSÍM TĚ ABY JSI MI DALA HLAS V SONB JE TO TADY

http://domush-kaa.blog.cz/0906/1-kolo-souteze-o-nej-blog#comment60251077

JSEM JAKO Ms.AmazinG..STRAŠNĚ DĚKUJU PŘEDEM A AŽ BUDEŠ CHTÍT TY NEKDE HLAS TAK NAPIŠ ;)

2 Šárka IV. Šárka IV. | E-mail | Web | 6. července 2009 v 18:39 | Reagovat

máš super blog o tom, co je tak trochu můj svět (historie), pokud budeš mít zájem, můj zabrouzdat i na můj blog, zatím toho tam moc není, ale budu se snažit to vylepšit....

3 salada salada | Web | 8. září 2016 v 19:49 | Reagovat

čsob půjčka na auto :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.