... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

5 pověstí z úsvitu dějin pod lupou: Byl kníže Krok Kelt a Přemysl Oráč kupec Sámo?

25. července 2009 v 20:39 | LaVoisin |  Temné období nikoho
"To je země, kterou hledáte. Často jsem o ní mluvil a sliboval, že vás do ní přivedu. Jenom jméno nemá. Rozvažte proto, jak by se měla jmenovat," hovoří praotec Čech ke svému kmeni na hoře Říp. "Tvým nechť se jmenuje!" vykřikují všichni jeho druhové nadšeně.

Přesně tak získaly Čechy své jméno v podání Starých pověstí českých od Aloise Jiráska (1851-1930). Jenomže netahá nás slavný spisovatel tak trochu za nos? Odpověď je jednoduchá - tahá! Náš praotec se totiž nejmenoval Čech, a tudíž tak nemohl ani pojmenovat naši zemi. V jeho době slovo "Čech" ještě prostě neexistuje! Kronikář Kosmas (asi 1045-1125) praotce nazývá jménem Boehm, které si vypůjčuje u antického historika Tacita (asi 55-115/124 n. l.). Ten ve svém spise Germania zmiňuje, že mezi Hercynským lesem a Rýnem, tedy ve středu Evropy, žijí keltské kmeny Helvetiů a Bójů a jejich území se říká Boiohaemium. Jméno Čech se objevuje teprve v Dalimilově kronice z počátku 14. století. Podle dnešních jazykovědců vzniká ve 13. století.
Zpráv z úsvitu našich národních dějin je jako šafránu. Přesto se nyní vydejme společně s HISTORY revue na cestu do dob dávno minulých a zapátrejme po tom, jak to skutečně bylo nebo mohlo být, kde mocně zapracovala fantazie Aloise Jiráska, a kde naopak ne…

1. Kde leží naše pravlast?
Mýtus:
Veliká vlast slovanská
"Od nepaměti se za Tatrami, v rovinách při řece Visle, rozkládala charvatská země, část prvotní veliké vlasti slovanské. V té zemi bytovala četná plemena, příbuzná jazykem, mravy, způsobem života," tvrdí Jirásek v úvodu pověsti o praotci Čechovi. Důvodem odchodu našich předků z původního území a jejich cesta do srdce Evropy byly podle něj krvavé bitky mezi jednotlivými rody. Je to ale skutečně tak? Odkud a kdy přišli naši předkové?

Možná realita:
Divoši zahalení v kůžích
Kronikář Kosmas je při líčení příběhu o příchodu obyvatel do naší kotliny na slovo skoupý a šetří podrobnostmi: "Když do těchto pustin vstoupil člověk, ať to byl kdokoli neznámo s kolika lidmi." Proč? Buď o našem původu nic netuší, nebo ho schválně vynechává. Život tehdejších lidí si totiž představuje "po způsobu dobytka". Myslí si zkrátka, že stále ještě jde spíš o divochy zahalené v kůžích než o civilizované lidi, a proto nepovažuje za nutné a důstojné rozebírat, odkud se vlastně vzali.

Praotec byl možná vrah
Jaká byla naše pravlast, prozrazuje teprve Dalimilova kronika: "V srbském jazyku jest zem, ve které jsou Charváti." V jednom má pravdu. Jak potvrzují současné archeologické vykopávky, slovanské kmeny k nám skutečně přicházejí z Charvátska. Jenže ouha - nám dodnes neznámý Dalimil zaměňuje dalmatské Chorvatsko se zakarpatským Charvátskem, oblastí mezi řekami Vislou, Odrou a Dněprem. Právě odtud totiž naši předkové opravdu přišli! Dalimil si také myslí, že praotec z původní vlasti prchá kvůli vraždě - bojí se totiž odplaty. Koho zabil, ale neuvádí.

700 kilometrů? Žádná lahůdka!
První osadníci do české kotliny zavítali po dvou možných cestách, na nichž se dnes shodují archeologové i historikové. První je stará obchodní stezka, která spojuje naše území s Kladskem a do Čech ústí u dnešního východočeského města Náchod. Druhá vede Moravskou bránou (Poodřím). Pochod hornatým a bažinatým terénem ale nebyl žádnou lahůdkou. Družina putuje minimálně dva až tři měsíce, během kterých urazí 600 až 700 kilometrů. V názoru, odkud Češi přišli, můžeme tedy dát Jiráskovi za pravdu. A kdy přišli? Dnešní archeologické výzkumy potvrzují osidlování našeho území od konce 5. do konce 6. století.

2. Kde se vzal, tu se vzal Krok
Mýtus:
Hledá se náčelník!
Po smrti praotce Čecha nastává podle Jiráska u nás doba bezvládí a krvavých bitek mezi různými kmeny. Když se zlo rozmáhá čím dál víc, stařešinové se rozhodnou vyhledat muže, který by jim vládl a soudil je: "I uradili se, že pošlou k Lechovi, bratru Čechovu, aby na se přijal správu lidu. Lech však, nemaje v úmyslu v Kouřiště (podle některých teorií dnešní Kouřim - pozn. red.) zůstati, odepřel, ale poradil jim za správce a soudce Kroka, starostu mocného rodu. Ten obýval na hradě, jenž po něm slul, mezi lesy nad Mží řekou, opodál dědiny Zbečna." Kdo to vlastně byl Krok? Existoval vůbec a kde žil?
Možná realita:
Ztracený knížecí dvorec

Kosmas se o Krokovi sice moc nerozepisuje, ale zmiňuje se o jeho výborné pověsti mezi lidmi. Je to podle něj muž "za těch časů naprosto dokonalý, rozvážný a důmyslný". Lidé z celé země se k němu sbíhají jako včely k úlu, aby je rozsoudil. Záhadou dodnes ale zůstává, kam se vlastně sbíhali. Kde u Zbečna Krok sídlil? Tam se sice skutečně nacházejí zbytky knížecího dvorce, jenže pocházejí až ze 12. století! U řeky Mže bylo tehdy centrum všeho dění, ale kde bylo soudcovo první sídlo, dosud nevíme. Koryto Mže však kdysi teklo jinudy než dnes.

Odpověď na mincích
Stejně jako nemáme přesnou představu o Krokově sídle, tápeme i v případě samotného knížete. Na mincích z podmokelského pokladu (objeven r. 1771), jsou podle knihy Keltský svět oxfordského profesora archeologie Barryho Cunliffa (* 1939) vyražena jména keltských vládců a vyskytuje se mezi nimi i Crocco. Kosmas ho pojmenovává stejně. Protože blízko Podmokel leží stradonické oppidum, dává se poklad do souvislosti s keltským hradištěm. Mohl Kelt Krok bydlet na stradonickém oppidu? Jde zatím o neprokázanou domněnku.

Tajemný soudce
Jméno Crocco se však objevuje i ve starých francouzských kronikách. Podle nich má být králem Alemanů nebo Vandalů a žije v 3.-5. století. Kosmas, který studuje v Lutychu (v dnešní Belgii), tyto prameny pravděpodobně zná. Mohl si proto jméno "vypůjčit" do svého příběhu. Kronikář Václav Hájek z Libočan (†1553) dokonce rozvádí Krokův osud do podrobností a tvrdí, že umírá jako 86letý. Kde na to přišel, to ví jenom on sám. Jeho dílo není příliš spolehlivé. Historik František Palacký se při svém studiu pověsti o Krokovi domnívá, že kníže je jedním z potomků franského kupce Sáma (vládne přibližně v letech 622-658). Nejpravděpodobněji syn nebo vnuk.

3. Postavíme Vyšehrad, anebo ne?
Mýtus:
Najděte místo vyvolené!
Jirásek říká, že se Krok po svém zvolení jednou po třídenní modlitbě k pohanským božstvům rozhodl založit nové sídlo: "Zítra před východem Slunce odtud vykročte a vydejte se mezi poledne a východ, až přijdete k Vltavě řece, tam hledejte, až vás bohové na příhodné místo uvedou." Poslové jdou, až dorazí na skalnatý ostroh v lesích na pravém břehu Vltavy. Když obhlédnou krajinu, nadšeně zvolají: "To je to místo vyvolené!" Hradiště, které na skále vystaví, nazvou Vyšehrad. Je to ale opravdu nám dobře známá pražská dominanta?

Možná realita:
Byly možná dva
Není! Podle archeologů vzniká současný Vyšehrad až v 10. století, a tehdy už je Krok dávno po smrti. Kosmas Vyšehrad pro změnu nazývá Chrasten a říká, že pochází z doby, kdy mohl žít Přemysl Oráč (asi 8. století). Nabízí se tedy překvapivé vysvětlení. Vyšehrady jsou v naší historii dva! První, který zakládá Krok, není stejný jako dnešní pražský Vyšehrad! Kronikáři je ale spojují v jeden, protože v pozdější době už po tom starém není ani stopy.
Hradiště Levý Hradec ale podle vykopávek pochází přibližně už ze 7. století. Je to tedy místo, které Krok zakládá? Mnohé napoví název "Levý". Podle některých historiků se tudíž nabízí teorie, že existoval i Pravý Hradec, kterým by mohl být dnešní Vyšehrad. Je to pěkně zamotané. Označení Vyšehrad totiž připadalo v úvahu pro jakékoli hradiště, postavené na vysoké skále.

4. Mazaná diplomatka Libuše
Mýtus:
Soudím jako žena
Když Krokova dcera Libuše soudí dva předáky rodů ve sporu o pole a rozhodne ve prospěch jednoho z nich, prohrávající se podle Aloise Jiráska rozčílí: "Takové tu právo! Však což nevíme, kdo soudí, že ženská! Ženská dlouhých vlasů, ale krátkého rozumu. Příst umí, jehlou šít, na to je, ale ne soudit. Ať šije, ať přede, ale ať nesoudí. Hanba nám, mužům!" Libuše odpovídá, že je žena, a tak i soudí. Připustí však, že je potřeba, aby měli muži přísnějšího správce. Koho si sněm zvolí, toho si ona vezme za muže. Šlo to opravdu tak hladce?

Možná realita:
Vědma, ne vládkyně
Kosmas se o Libuši zmiňuje jako o Lubossi. Vychvaluje její schopnosti: "Jako kdysi ke Krokovi, chodili také k Libuši zblízka i zdaleka lidé ve svých rozepřích." Podle něj je Libuše jasnovidka, vědma a soudkyně, nezdůrazňuje ale, že by byla i vládkyní. To uvádí až kronikář Hájek v 16. století , který z ní svým lehkým perem udělá moudrou, spravedlivou a cudnou vladařku. Bylo to však takhle i ve skutečnosti? Kosmas ve sporu obou mužů neudává jejich jména. Zmiňuje ale sněm lidu, takže Libušině autoritě se nepodřizuje každý. Nechala by si Libuše od někoho určit manžela? Sotva. Možná ale sama cítila, že její autorita není dostatečná. Kosmova kronika ji líčí rozporně. Uvádí sice klady, ale nevynechává ani zápory. Libuše je podle našeho prvního významného letopisce moudrá, ale na druhou stranu prý rozmařilá a s jejím rozhodováním asi také není nejspíš všechno v pořádku. Zřejmě ale dobře ví, co dělá, a rozhodne se proto mazaně vyhovět svým odpůrcům.

Vidím Přemysla!
Ze svého sídla Libušína (u Kladna) si vybírá manžela. Jirásek i Hájek si myslí, že proroctví o svém budoucím muži pronáší na Vyšehradě a lidovému sněmu říká: "Hle, za oněmi horami v Lemuzích je řeka neveliká, Bělina jménem. Blízko té řeky je dědina, v ní Stadiců rod. Tam oře váš vojvoda s dvěma strakatými voly." Je to nesmysl, z Vyšehradu by nic takového vidět nemohli, zato z Libušína při dobrém počasí ano! Horami Libuše míní České středohoří. Dodává: "Cesty hledati nebudete, aniž se ptáti. Můj kůň vás povede, za tím jeti neváhejte. Ten vás dovede a zpátky přivede pravou cestou. Před kterým on člověkem se zastaví a zařehce, ten jest, o kterém jsem mluvila."

Tajní milenci
Skutečnost, že posly k Libušinu budoucímu manželovi Přemyslovi přivede její kůň, je například podle současného spisovatele Vladimíra Lišky důkazem, že "kněžna" oráče navštěvuje už dávno před svou volbou. Jak jinak by kůň trefil? Oba jsou již dávno nejspíš tajnými milenci. Cestu z Libušína do Stadic, kde sídlí Přemyslův kmen Lemuzů, zvládne Libuše za necelý den. Nešlo tedy o věštění, ale promyšlenou přípravu dynastického sňatku!

5. Záhada zakladatele přemyslovského rodu
Mýtus:
Pusť voly, Přemysle!
Když k budoucímu knížeti Přemyslovi přišli Libušini poslové, podle Jiráska ho pozdravili slovy: "Muži blažený, kníže nám bohy souzený, buď zdráv a vítej! Pusť voly, roucho změn, na kůň se rač posadit a s námi jeti. Kněžna Libuše a všechen národ Čechův ti vzkazují, abys s námi přijel a přijal vládu tobě a tvým potomkům souzenou." Co říkají kronikáři a historikové na to, kdo to byl Přemysl Oráč?

Možná realita:
Je Přemysl kupec Sámo?
Kronikář Kosmas se ve své kronice o době bájných knížat nerozepisuje. Pro nás je historicky doloženou událostí teprve křest knížete Bořivoje I. kolem roku 874. Před ním tu ale bylo i se zakladatelem rodu Přemyslem osm pohanských knížat: Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít. Moravský historik Jaroslav Zástěra (1921-2001) zastává v 80. letech 20. století poměrně revoluční názor, že Sámo a Přemysl Oráč jsou jedna a tatáž osoba. Podle jeho analýzy maleb Přemyslovců ve znojemské rotundě sv. Kateřiny jde rozhodně o Sámovy potomky!

Malby jako důkaz
Zbytky malby v rotundě, na kterých se podařilo odhalit ultrafialovými paprsky slova Zamo a Metode fondit, jsou pro historika Zástěru potvrzením jeho teorie. Nápis Zamo pod kresbou Přemysla Oráče je prý Sámovo jméno a Metode fondit dokládá, že rotundu založil sám biskup Metoděj (815- 885). Panuje-li Sámo 35 let, jak tvrdí franská Fredegarova kronika ze 7. století, a vláda každého z ostatních sedmi přemyslovských knížat trvá zhruba 25 let, celé období zahrnuje přes 200 let, než dospějeme k Bořivojovi. Přemyslovo panování tedy souhlasí se Sámovou vládou. Z toho podle historika Zástěry vyplývá, že Přemyslovci u nás vládnou už v 7. století!

Nemají nic společného
Lidé se ale tehdy dožívali nízkého věku, proto byla doba vlády knížat určitě kratší. Pravděpodobnější proto je, že Přemysl Oráč panoval až někdy v 8. století. Znojemská rotunda podle archeologů pochází z období vlády knížete Břetislava I. v letech 1021-1037. Navíc, porovnáme-li Fredegarovu kroniku s Kosmovou, vypadá spojení Přemysla se Sámem nepravděpodobně. Kosmas Přemysla líčí jako slovanského vládce, Sámo je ale franský kupec - cizinec. Podle Kosmy jsou Přemysl s Libuší zakladateli Prahy po velké morové ráně, údajný Fredegar ale žádnou podobnou událost nepopisuje. Kosmas zdůrazňuje Přemysla jako sjednotitele Čechů. Nezmiňuje se o žádných válkách s Avary, a těch se právě Sámo účastnil. Takže ani Zástěrova teorie nenabízí jasnou odpověď na to, kým vlastně bájný kníže Přemysl mohl být.

Helena Stejskalová

Více se dočtete:
V. Liška: Záhady a otazníky starých pověstí českých, 2002
D. Třeštík: Mýty kmene Čechů, 2003

6 bratrů, nebo rovnou 6 kmenů?
Lech, mladší Čechův bratr, podle pověsti putuje dál a dává znamení kouřem z ohně, kde se usadil. Autor Dalimilovy kroniky tvrdí, že Čech má ale bratrů hned šest. Jde však nejspíš o symboliku slovanských kmenů. V roce 845 je v Řezně pokřtěno 14 předáků slovanských kmenů, žijících v české kotlině. Kníže Čechů, kterým je Hostivít, ale chybí. Od dob praotce (asi 6. století) mohlo dojít větvením z původních šesti kmenů až na celkem 14. Které kmeny patřily mezi původních šest? Zličané na Kouřimsku, Charváti, Lučané na severozápadě. Připadají v úvahu i Pšované na Mělnicku, Lemuzi v Podkrušnohoří a Doudlebové na jihu.

Ideální kopec
Proč si první usedlíci pro rozhled vybrali právě horu Říp? V 6. a 7. století stojí osamělá uprostřed roviny. Lze z ní dohlédnoutk současné Kadani, Nymburku, Krušným horám a Praze, což byly nejzazší hranice tehdejšího osídlení. Až do 9. století je všude jinde jenom hustý, neprostupný les.

Poctivý hrob
Praotce Čecha prý pohřbili ve Ctiněvsi, obci na úpatí Řípu. Tvrdí to kronikář Václav Hájek z Libočan. Píše dokonce, že v místech jeho posledního odpočinku vzniká později vesnice, které "pro poctivost toho hrobu Ctinoves jméno dali". V jeho kronice se vyskytuje i obrázek pohřbu, který na první pohled odhaluje podvod. Pohřební truhla, ve které má být nebožtík uložen, je až křesťanskou vymožeností. Pohanští Slované pohřbívali mrtvé žehem nebo do mohylové hrobky. Na to ale Václav Hájek v zápalu tvorby zapomíná. U Ctiněvsi se ani žádná mohyla nenašla.
Zdroj: RF Hobby a časopis History revue. Děkuji
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 marek marek | 8. dubna 2010 v 6:27 | Reagovat

knize krok xD

2 super super | 11. května 2011 v 17:48 | Reagovat

Archeologové objevili v Dolních Břežanech u Prahy přes 2,5 tisíce let starou kostru člověka. Zachovala se celá lebka a končetiny, patřily zřejmě muži. Podle archeologů pravděpodobně zemřel za podivných okolností - někdo tehdy hodil tělo mrtvého člověka do země a zasypal ho.

Zachovalou kostru z pátého století před naším letopočtem, tedy doby železné, archeologové našli při průzkumu kvůli stavbě nového pavilonu základní školy v Dolních Břežanech. Nález je ojedinělý.

"Určitě nešlo o žádné pohřebiště, nález je v této oblasti jediný," tvrdí Jiří Bernat, který vedl tým specialistů z Ústavu archeologické památkové péče středních Čech.

Kostra se našla v základech jedné ze sedmi zahloubených chat o rozloze 3x3 metry. Zachovalá lebka i kostra ležely necelý metr pod povrchem.

"Podle prvních odhadů někdo tělo už mrtvého muže do země hodil a zasypal. Proč a za jakých okolností, to bude předmětem dalšího zkoumání," dodal archeolog Bernat. Podle něj to vypadá, že muž zemřel na záhadných okolností.

Našly se i domy a šperky
Odborníci na místě budoucí stavby objevili také pozůstatky pravěkého keltského osídlení z pozdní doby halštatské, což je název pro první období doby železné. Lidé tehdy začali pro výrobu zemědělských nástrojů používat železo. Zbraně si stále vyráběli z bronzu.
V základech původních chatek se našly části kamenných drtidel, kterými se roztíralo obilí. Za vzácné se považují i nálezy části keramiky, šperků nebo zbytků obytného domu.
Ze šestého až pátého století před naším letopočtem, kdy zřejmě žil člověk, kterého archeologové objevili v Dolních Břežanech, pochází například největší keltská pevnostní soustava v Čechách na Závisti nad soutokem Vltavy s Berounkou.

Našeho člověka vystavovat nebudeme
Objevenou kostru teď archeologové zdokumentují. Do dvou týdnů ji chtějí vynést na povrch. Dalšímu zkoumání ji podrobí odborníci z Antropologického oddělení Národního muzea.
Podle asistentky starosty Jany Neubergové obec Dolní Břežany zatím neuvažuje o tom, že by chtěla kostru vystavovat. I když podle starosty Věslava Michalíka přináší archeologický průzkum obci radost.
"Lidé jsou rádi, když se o svém bydlišti dozvědí něco víc z historie. Další zkoumání proto plně podporujeme," tvrdí starosta Michalík.

Archeologický průzkum by měl v Dolních Břežanech skončit do konce srpna. Pak se začne s výstavbou nové školy. Není vyloučeno, že do té doby ještě na povrch vypluje nějaké velmi staré tajemství.

3 Cre Cre | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 15:59 | Reagovat

Díky za info, hledám informace, poněvadž co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.:-)

4 korys korys | 20. února 2015 v 11:12 | Reagovat

kurva to je sracka :D :D :-D  :-D  :-D

5 kiki dee kiki dee | 26. října 2015 v 18:45 | Reagovat

:-D  :-D

6 Aleš Chramosta Aleš Chramosta | 6. května 2016 v 19:04 | Reagovat

Poláci mají o Krokovi (označován též jako Gracchus) opačnou hypotézu. Krak I., zakladatel Krakova, měl nezdárného příbuzného Kraka (synovec?), který byl za své hanebné skutky
vyhnán. Lze si představit strašnější vyhnanství než vltavskou kotlinu a údolí Mže, které byly (a podle některých nedávných voleb ještě jsou) obývány lidem nevzdělaným a divokým?  Jména Krokových dcer (Kazimierza, Tetyslawa, Lubossa) napovídají, že to asi nebyl Kelt.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.