... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Přemyslovci versus Vršovci: Odvěká nenávist vyvrcholí krvavou odplatou!

30. května 2009 v 0:33 | LaVoisin |  Středověk
Mezi Přemyslovci a stejně starobylým rodem Vršovců to odjakživa vře. Pokaždé, když Vršovci vycítí slabost vládnoucí dynastie, pokusí se situaci využít ve svůj prospěch a usednout na knížecí stolec. Znovu a znovu ale za to dostávají přes prsty. V roce 1108 budou vyvražděni a z dříve mocného rodu zbude jen hrstka zoufalců. Přesto se pomstí…

Byli Vršovci, kteří podle kronikáře Václava Hájka z Libočan (†1553) pocházeli "z nějakého muže Vršovce, hraběte, jenž měl své obydlí ve vsi Vršovici nedaleko Vyšehradu", opravdu proradné plémě? Nebo jim zlé skutky připsali až kronikáři, aby zdůvodnili krutý způsob, jímž se s nimi Přemyslovci vypořádali? Posuďte sami.

Dostanou přes prsty
Na samém úsvitu našich dějin stojí Přemyslovci, Vršovci, Těptici a Munici v čele původního osazenstva českého území. Vršovci jsou hned po Přemyslovcích nejmocnější. Zastávají významné úřady a jako první rytíři nosí erb - zlatou vrš (proutěný košík na chytání ryb) v modrém poli. Jsou velmi bohatí a jako stará rodová aristokracie mají zcela jiné postavení než pozdější šlechta, která vzniká z příslušníků družin a knížecích oblíbenců. Mohou dokonce opravdu uvažovat o možnosti usednout na knížecí stolec, protože nejsou o nic méně urození než Přemyslovci.

Tlačí se do Přemyslovské rodiny
"Ach, muže hanebného, kterýž v této zemi zplodí mnoho zlého! Z jeho rodu budou našeho kmene nenáviděti, jeho synové budou naše děti mordovati. Do našeho příbytku přijali jsme Vrše lstivého jako hada, skrze to bude v našem rodu veliká váda," věští prý už bájná kněžna Libuše při návštěvě nové osady Vršovice (budoucí části Prahy).
Nejblíže k naplnění Libušiných prorockých slov byli Vršovci na přelomu 10. a 11. století za hluboké krize, která postihla Čechy. Tehdy chybělo opravdu jen málo, aby rod Přemyslovců vymřel po meči. Po smrti Boleslava II. (929/935-999) se totiž ujímá vlády jeho nejstarší syn Boleslav III. řečený Ryšavý (asi 966-1037). Nemá však žádného mužského potomka, jen dospělou dceru, která si bere za muže jednoho Vršovce. Boleslav III. si zoufá: "Kdo převezme vládu po mně?" Svým mladším bratrům Jaromírovi (před r. 975-1035) a Oldřichovi (asi 975-1034) to rozhodně nepřeje.

Vykastrovat a udusit!
V mnohem větší oblibě má Boleslav III. svého zetě. Proto také nechá svého mladšího bratra Jaromíra vykastrovat a Oldřicha poručí udusit v lázni. Neúspěšně. Knížecí matka, vdova Emma, vezme své syny a prchá s nimi k příbuzným do Bavor. Teď už Vršovcům nic nebrání v tom, aby si mohli brousit zuby na knížecí stolec. Jedinou překážkou se paradoxně stává sám Boleslav III. Ten se totiž se zetěm nepohodne a v roce 1002 proti němu Vršovci vedou povstání. Aby si Boleslav III. zachránil alespoň holý život, prchá ze země. Nastalých zmatků v Čechách využije polský kníže Boleslav Chrabrý (966/967-1025). Přitáhne s vojskem do Prahy a dosazuje na trůn Vladivoje (†1003), snad vzdáleného příbuzného Přemyslovců, který se po roce upije k smrti. Po jeho epizodické vládě je proto na trůn povolán z exilu vykastrovaný Jaromír.

Šikanují knížete
To, že se na trůně opět objevil Přemyslovec, navíc eunuch, se rozhodně Vršovcům nelíbí. Pozvou tedy nového knížete na lov na křivoklátský kopec Velíz a tam ho zajmou. Další jednání, tvrdí kronikář Kosmas (asi 1045-1125), je již silně ovlivněno alkoholem: "Jakmile se jejich ničemnost rozpálila a na odvahu se rozjařila vínem, uchopili svého pána, ukrutně ho svázali a nahého, naznak položeného, připoutali za ruce a nohy k zemi kolíky a skákali, hrajíce si na vojenské rozběhy, na koních přes tělo jeho." Hovora, služebník knížete, rychle běží do Prahy, aby přivedl Jaromírovi přátele, kteří by mu pomohli. Ti rozdováděné Vršovce zaženou a poté najdou knížete svázaného kousek opodál, poštípaného od much a téměř mrtvého. Tento přečin je ukázkou bezcitného chování zatracovaného rodu Vršovců - alespoň podle Kosmy. Jaromíra však čeká z jejich strany ještě něco mnohem horšího…
Krvavý masopust
O další zvrat se postará Boleslav III., který s pomocí polského panovníka svrhne bratra Jaromíra a začne znovu vládnout. Vršovcům nezapomene, že ho vyhnali ze země, a chce si to s nimi vyřídit. Pozve jejich předáky do svého sídla na masopustní hody. Když je počátkem února 1003 hostina v nejlepším, zařve Boleslav III.: "Zabijte je!" Do místnosti se rázem hrnou stovky Poláků, kteří Vršovce zmasakrují. Sám kníže přistoupí ke svému zeti, kterému tolik důvěřoval, a s pohledem upřeným do jeho očí mu tiše poví jediné slovo: "Zrádče!" Poté mu ostrou hranou meče rozsekne hlavu vpůli.

Poláky nechceme!
Kolik Vršovců Boleslav III. Ryšavý 9. února 1003 pobil, to nikdo neví. Kosmas pouze stroze píše, že "byli povražděni Vršovci". Polského knížete Boleslava Chrabrého krvavý masopust vyděsí natolik, že svého spojence Boleslava III. raději posílá do vězení a sám se v Čechách ujímá vlády. Ne nadlouho. Zbylí Vršovci moudře usoudí, že lepší než Poláci je přece jen vykastrovaný Jaromír, a tak v srpnu 1004 vpadne do Čech vojsko římsko-německého krále a s pomocí českých oddílů Poláky z Prahy vyžene. Jaromír je pak znovu dosazen na český trůn.

Drzému eunuchovi se pomstí
V období 1004-1034 se na českém trůnu několikrát vystřídají bratři Jaromír a Oldřich. Druhý jmenovaný se v roce 1014 pokusí konkurenční Vršovce podruhé vyhladit, ale opět neúspěšně. V roce 1034 kníže Oldřich umírá. Jaromír je propuštěn z vězení, kam byl svým bratrem uvržen, a osobně uvádí na knížecí stolec jeho syna Břetislava I. (asi 1003-1055). Podle Kosmase ho prý před všemi nabádá: "Ale oněch tam, kdož jsou Vršovci, nešlechtěných otců ničemní synové, našeho rodu domácí nepřátelé, rodinní škůdci, střež se jako zabláceného kola a vyhýbej se spolku s nimi, protože nikdy nám nebyli věrni…" Vršovce Jaromírova slova popudí a rozhodně to nehodlají nechat bez odezvy. Najatý kat se k němu připlíží, zrovna když je na toaletě. Ostrým oštěpem ho propíchne. Břetislav I. ihned nařídí přísné vyšetřování, a když zjistí, že za Jaromírovu smrt může Kochan, který se navíc chystá zabít i jeho, ihned nakáže proklatého Vršovce zlikvidovat. "Bez meškání kázav jej chytiti, dal jemu nos uřezati a oči vylůpiti a potom do vody uvrci a jej tam pohřížiti, ale ne utopiti," píše Kosmas.

Řídí vraždu na dálku?
S Vršovci se opět v pramenech setkáváme až roku 1096. Při tažení do Polska zjišťuje kníže Břetislav II. (? - 1100), že ho chtějí svrhnout dva přední členové tohoto rodu. Prvním má být Mutina, správce hradu Litoměřice, který patřil k rádcům a oblíbencům knížete. Druhý Božej, správce Žatce. Mutina je vyhnán a jeho majetek zabaven, Božej s rodinou utíká do Polska. 20. prosince 1100 vyjíždí kníže Břetislav II. na lov. Vrací se už za tmy, když podle Kosmy "Lork, bezbožný lotr, poslaný od ďábla, vyskočil z úkrytu, maje meč po boku, a vší silou bodl knížete loveckým tesákem přímo do útrob". Vrahovi by se podařilo ve zmatku uprchnout, kdyby se neporanil o vlastní meč. Pronásledovatelé ho ubili, takže nemohl prozradit, proč vraždil. Poraněný Břetislav II. po dvou dnech umírá. Krátce nato jsou z jeho smrti obviněni Vršovci Mutina a Božej, pobývající v polském exilu.

Přihlížejí plenění země
O pár let později se Vršovci do Čech vracejí a sebevědomě žádají navrácení "svých" hradů. Nikdo už netouží po jejich potrestání, a proto se v Čechách znovu začínají cítit jako doma. Kosma sice píše, že kníže Bořivoj II. (asi 1064-1124) měl "v úmyslu zajmout Mutinu a Božeje, ač mu byli přátelsky oddáni", ale nic takového neudělal. Roku 1107 se jim podaří získat přízeň nového knížete Svatopluka (?-1109). Ten v létě 1108 odjíždí na výpravu proti Uhrám a správu země dokonce svěří dvěma Vršovcům Mutinovi a Vackovi. Odjezdu knížete využijí Poláci, kteří vpadnou do Čech. Mutina a Vacek před přesilou ustoupí a nechají nepřítele plenit východní část země. To Svatopluka značně rozladí a ihned se rozhodne k návratu. Kníže "plana hněvem, zuby skřípal" a "zavázal se hroznými sliby a přísahou, že celý ten rod mečem zhasí jako svítilnu," tvrdí Kosmas.

Odměna pro katy
Svatopluk se setká s Vackem a Mutinou u Litomyšle. Společně s doprovodem přenocují na hradě Vraclav a zpočátku se zdá, že Vršovcům nedává žádnou vinu za zpustošenou zemi. Ráno 27. října 1108 ale svolává všechny na shromáždění a již ve chvíli, kdy vstupuje do místnosti, je zřejmé, že se něco stane. "Hněvem více rozpálen než kamna sedmkrát rozpálená" se ihned oboří na Mutinu: "Všem nám odporný rode a bohům protivné plémě, ničemní synové Vršovci, našeho rodu domácí nepřátelé!" Vyčte Mutinovi možné i nemožné a pak pokyne připravenému katu, který se na Mutinu vrhne a zabije ho. Jeho syny nechá Svatopluk zajmout a poté vydá příkaz, aby byl povražděn celý rod Vršovců. Za smrt Božeje a jeho syna, kteří nyní obývají hrad Libice, navíc slibuje vysokou odměnu a celý jejich majetek.

Pryč s tebou, zlosyne!
27. října 1108, hrad Libice. Zdejší správce Božej právě usedá se ženou a synem Bořutem k obědu ve svém domě na předhradí, když mu přicházejí oznámit, že se k hradu blíží mnoho bojovníků. Božej říká, aby je vpustili za hradby, protože jde jistě o muže vracející se z tažení do Uher. Když se ve dveřích objeví bojovník Krása, proslulý svou divokostí, Božej se v duchu pokřižuje. Až pak si všimne, že Krása má v ruce tasený meč a za ním se tlačí dovnitř další muži. Než stačí cokoliv říct, host vykřikne: "Pryč s tebou, zlosyne, ty protivný." Bořut vstává, aby bránil otce, a namítá: "Co to činíte, bratři? Je-li nařízeno, abychom byli zajati, jde to udělat bez zbraní i hluku." S posledním slovem pociťuje palčivou bolest, protože Krása mu vráží svůj meč do břicha až po jílec. Mečem zalitým synovou krví následně rozřízne Božejovo hrdlo… Tak končí poslední významní členové rodu Vršovců u nás.

Pobijí i děti
V následujících dnech ještě zahyne podle odhadů asi 3000 lidí, mužů, žen i dětí. Nejvíce v Praze, kde byli podle Kosmy "vedeni na tržiště a jako dobytek skoleni, další byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo ulicích".
Vyvraždění Vršovců má ale ještě svou dohru. 21. září 1108 kníže Svatopluk cestuje se svým doprovodem. Do skupiny jezdců se vmísí neznámý muž. Svatopluka probodne zezadu vrhacím kopím. Vrahovi se podaří uprchnout, ale všichni v Čechách jsou přesvědčeni, že jde o pomstu některého z Vršovců, který krvavou lázeň přežil.

Jindřich Bíč

Potkal je stejný osud
Podle historika Gelasia Dobnera (1719-1790) poskytl biskup Vojtěch (asi 957-997), pozdější světec z rodu Slavníkovců, azyl ženě, která byla nevěrná svému choti, významnému předákovi Vršovců. Pronásledovatelé nešťastné dámy biskupovi a potažmo celému rodu vyhrožovali vyvražděním. A k němu také skutečně došlo. V roce 995 Slavníkovci doplatili na mocenské boje s Přemyslovci a mezi těmi, kdo masakr na jejich hlavním sídle Libici nad Cidlinou vedl, byli právě Vršovci. Hned po vyvraždění Slavníkovců si také vzali hrad do své správy. O mnoho let později zde našli smrt i jedni z posledních Vršovců Božej a jeho syn Bořut během vyvražďování vlastního rodu.

Zaměřeno na dobu

1002
13. listopadu se anglický král Ethelred rozhodl skoncovat se všemi Dány, žijícími na jeho území, protože je podezíral ze spolupráce s nepřátelskými Vikingy. Kolik Dánů během masakru zahynulo, nevíme. V některých městech prý však výrazně klesla populace.

1003
Viking Leif Eriksson se zřejmě stává prvním Evropanem, který vstoupil na americký kontinent. Jeho loď přistála u břehů země, kterou Vikingové nazvali Vinland. Podle moderních archeologických vykopávek by snad mělo jít o Newfoundland.

1017
Z tohoto roku pochází první písemná zmínka o městě Olomouc. Ještě v 11. století tu kníže Vratislav II. zakládá biskupství jako protiváhu pražské diecéze. Olomouc se postupně vedle Brna stává nejvýznamnějším politickým centrem Moravy.

1032
Poustevník a pozdější světec Prokop zakládá Sázavský klášter - údajně v místě, kde podle legendy nabídl knížeti Oldřichovi vodu, která se proměnila ve víno. Založení Sázavského kláštera, jenž se dnes nachází v městečku Sázava, potvrdil ale až Oldřichův syn, kníže Břetislav I.

Zaměřeno na osobnosti

Břetislav I.
Český kníže Břetislav I. (asi 1003-1055) vyhlašuje v roce 1039 nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně své dekrety - soubor nových právních předpisů. Jedná se o nejstarší českou právní památku. Jejich účelem je především to, aby ze země vymizely pohanské zvyky.

Spytihněv II.
Podle Kosmy byl kníže Spytihněv (1031-1061) muž "velmi krásný, vlasy měl tmavší než černou smolu, dlouhé vousy a veselou tvář". Kromě toho byl ale také panovníkem, který zahájil přestavbu rotundy sv. Víta na Pražském hradě v románskou baziliku.

Kosmas
Děkan pražské kapituly při sv. Vítu Kosmas (asi 1045-1125) se stal prvním známým českým kronikářem. Jeho Kronika česká, byť původně psaná latinsky, je pro historiky jedním z nejcennějších pramenů o středověkých poměrech u nás.

Balduin I.
25. prosince 1100 byl Balduin (asi 1058-1118), francouzský šlechtic a jeden z vojevůdců první křížové výpravy, korunován prvním jeruzalémském králem. Společně se svým bratrem Godefroiem z Bouillonu stál u zrodu prvních křižáckých států.
Zdroj: RF Hobby a časopis History revue. Děkuji
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Břetislav 1 Břetislav 1 | E-mail | Web | 25. ledna 2011 v 16:40 | Reagovat

máte tu něco o mě ne
!!! je mi z vás vážně na :-! (blití)

2 prisms prisms | Web | 7. září 2016 v 12:34 | Reagovat

nebankovní půjčka online holice ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.