... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Krvavá lázeň na úsvitu dějin

14. března 2009 v 14:48 | LaVoisin |  Přemyslovci
Naši předkové nebyli žádná holubičí povaha. První Přemyslovci se vzájemně věznili, mučili a přitom zůstávali zbožnými křesťany.

Co všechno lze vyčíst z jejich kosterních pozůstatků?


Jak první Přemyslovci žili a jak zemřeli? Odpovědi na některé otázky dává dlouholetý výzkum lékaře a antropologa, profesora Emanuela Vlčka, který byl letos na jaře završen identifikací lebky královny Judity, druhé manželky českého krále Vladislava II. Lebka spolu s ostatky české královny byla nalezena v padesátých letech při archeologickém průzkumu románské baziliky a kláštera v Teplicích a tam také byla letos v dubnu vystavena.

Jak je to vůbec s pozůstatky prvních Přemyslovců? Jsou pod masivními náhrobky skutečně uloženy kosti prvních Přemyslovců?

Ví se, že převážně ostatky těch, kteří byli uznání za světce, se používaly jako relikvie při zakládání kostelů a klášterů. Zkoumáním pravosti ostatků se zabývala řada odborníků. Byla to práce plná napínavého očekávání a často až s detektivními zápletkami.



ANTROPOLOGIE JAKO DETEKTIVKA

Jednou z takových záhad byly zcela srostlé lebeční švy na Václavově lebce, což by podle antropologických poznatků znamenalo, že Václav by se měl dožít stáří kolem šedesáti let. Jenomže ostatní znaky napovídaly, že zemřel přibližně ve 40 letech. Záhadu rozluštil profesor Emanuel Vlček, když stejně srostlé lebeční švy našel i na lebce Václavova otce Vratislava, který prokazatelně zemřel 40letý. Šlo o anomálii, která je dědičným znakem prvních Přemyslovců.

Jejich kosterní pozůstatky byly podrobeny antropologicko-lékařskému zkoumání a srovnávány s historicky známými nebo tradovanými údaji. Komplexní výzkum, který započal v 50.letech minulého století, byl prováděn specializovaným pracovištěm Národního Muzea ve spolupráci s Metropolitní kapitulou u sv.Víta a Kanceláří prezidenta republiky v areálu Pražského hradu. Výzkum týmu odborníků završovala osobnost antropologa Prof. MUDr. a RNDr. Emanuela Vlčka DrSc.

LUDMILA: VRAŽDA NEBO ROZSUDEK SMRTI?

S křesťanstvím se slovanské kmeny na území dnešních Čech setkávaly již od konce 8.století, ale s velkým nadšením ho nepřijímaly. Pokračovali ve svých pohanských zvycích a jejich morálka se neslučovala s církevními zákony. Místo boha uznávali medovinu. Pro okolní východní i západní pokřesťanštěný svět to byli barbaři. Stejně tak na ně pohlížel i o sto let později Svatopluk, kníže Velké Moravy, kde už křesťanství zásluhou věrozvěstů Cyrila a Metoděje zapustilo kořeny. Z rukou Metodějových pak přijal v roce 882 křesťanství i první doložený Přemyslovec kníže Bořivoj i se svou manželkou Ludmilou. Její smrt se pak stala první z krvavých epizod přemyslovské dynastie.

Ludmila brala křesťanství stejně vážně jako Bořivoj a stala se vzorem křesťanských ctností. Dala život Spytihněvovi a Vratislavovi, kteří po sobě usedli na knížecí stolec. Vratislav si vzal za manželku pohanku Drahomíru a ta mu porodila Václava a Boleslava. Spor mezi křesťanstvím a pohanstvím zosobněný oběma ženami dostává mocenský rámec. Ludmila vychovávala vnuka Václava v křesťanském duchu.

Mezi matkou a babičkou dochází ke sporu. Drahomíra nehodlá připustit, aby z budoucího panovníka vyrostl mnich. I když Ludmila dobrovolně ustupuje a odchází z Prahy na Tetín,stalo se něco, co se leckdy označuje jako zavraždění Ludmily z popudu Drahomíry. Psalo se 15.září 921. Najatí vrazi údajně pronikli do Ludmiliny ložnice a uškrtili ji.

Rozborem starých legend a kronik dospěl D.Třeštík k zajímavým závěrům, podle nichž nešlo o vraždu, ale o popravu za zločin velezrady, které se měla kněžna dopustit odchodem na Tetín. Tím prý pohrdla rozhodnutím sněmu, aby převzala do své péče následníka a do jeho zletilosti vykonávala vládu sama.

Třeštíkovo tvrzení vychází z Kristánovy legendy, kde je věta vypovídající o provedení rozsudku smrti. Tato věta byla později z nábožensko politických důvodů sv. Vojtěchem při korektuře legendy o smrti Ludmily vyškrtnuta. Třeštík dále argumentuje tím, že vpuštění údajných vrahů Tunna a Gomona s družinou do hradu, jak to popsal legendista, dokazuje, že nešlo o nikoho jiného než o vysoké představitele sněmu, které Ludmila znala, a že přijeli s úmyslem vykonat popravu. Dokládá to opět tvrzením autora legendy, že "byla uškrcena provazem", což podle pohanského zvyku byl trest za velezradu. Pozdější nahrazení provazu jako škrtidla závojem se stalo obecně přijatou symbolikou Ludmilina mučednictví.

LUDMILA: ŽÁDNÁ KŘEHKÁ STAŘENKA

Ostatky Ludmily putovaly z Tetína na Pražský hrad. Václava I. pro ně v kostele sv. Jiří nechal vybudovat novou kapli. Zde také došlo v roce 1981 k otevření hrobu.

Z hrobu byla vyzvednuta olověná schránka. Na víku spočívala volně položená olověná destička s nápisem Corpus S.Ludmilae. Uvnitř byly nalezeny v neanatomické poloze různé kosti skeletu, z nichž některé nesly známky druhotného poškození, k němuž zřejmě došlo při vyjímání z hrobu v podvěžní kapli. Z lebky kněžny se dochovalo pouze devět volných zubů, celá jazylka a část levé poloviny zcela zkostnatělé chrupavky štítné, dále několik obratlů a celá kost křížová. Ve svatovítském pokladu se nachází jako relikvie neúplná lebka, které chybí obličejový skelet, oddělený od lebky pilkou - zřejmě jako ostatek. V dalších relikviářích jsou dochovány pravá kost vřetení a část pravé kosti holení. Anatomickou shodu všech těchto ostatků potvrdilo stanovení sérologických vlastností ABO systému, které určilo skupinu A. Ostatní kosti chované v dalších relikviářích byly jako ostatky kněžny vyloučeny.
Věk kněžny byl stanoven prof. MUDr.J.Kilianem z Lékařské fakulty v Plzni na základě posouzení změn v tvrdých tkáních zubů na 60 let. Tomuto zjištění odpovídá rozbor lebky a degenerativně produktivní změny především na kolenních kloubech. Způsob obrusu předních zubů naznačuje předkus horní čelisti, což byl významný nález, protože je sledovatelný i na chrupu syna Vratislava a vnuka Václava. Z délky dochovaných kostí stanovil Vlček s pomocí několika metod výšku na 168 cm patřící ženě robustní postavy. Vyvrátil tak tradovanou představu o Ludmile jako křehké stařence.

BOŘIVOJ: TISÍCILETÉ INKOGNITO

Až do roku 1911, kdy byly při průzkumu svatováclavské kaple nalezeny pod dlažbou dva kostrové hroby, se o místě posledního odpočinku knížete Bořivoje nic nevědělo. Téměř úplná kostra muže, uložená souběžně s hrobem knížete Václava, byla však označena jako hrob K1.

Muž byl pohřben bez rakve v jámě s vydřevenými stěnami polokulatinou a překrytou fošnami. Teprve v roce 1974 profesor Vlček zjistil nápadnou podobnost s lebkami knížete Václava a Vratislava. Také sériologická skupinová vlastnost B odpovídá nejstarší generaci Přemyslovců. Vzhledem ke znakům na lebce a chrupu a podle znaků na kostře stanovil věk na hranici 40 let. Proto Vlček vyslovuje domněnku, že pro vyhovující věk, morfologickou i sérologickou souhlasnost s následujícími Přeyslovci a pro archeologicky nejstarší způsob pohřbení ve vydřeveném sarkofágu by se mohlo jednat o knížete Bořivoje.

VRATISLAV: NEPORUŠENÉ OSTATKY

Vratislavovy kosti nechal Boleslav II přemístit do nového hrobu na pravé straně hlavní lodi kostela sv. Jiří. Hrob byl vyhlouben v břidlicové skále na místě, kde dnes stojí náhrobek vybudovaný v době Karla IV. Vratislavova tumba byla komisionálně otevřena 26.11.1959. V obdélníkové dutině tumby byla uložena olověná truhlice uzavřená záklopným víkem a převázaná lněnou tkanicí, na níž byla oválná pečeť z červeného vosku patřící svatojiřské abatyši Kateřině.

"Když jsem po 600 letech schránku otevřel, byly ostatky téměř neporušené. Bylo to tím, že kostra byla uložena bez jakýchkoliv organických látek," říká profesor Vlček.

Za mimořádný nález lze označit obsah vyjmutý ze zadní části lebky knížete Vratislava. Šlo o povlaky suché mozkové tkáně se zbytky mozkových plen. Histologické vyšetření optickým i elektronickým mikroskopem potvrdilo krevní skupinu B, jaká byla stanovena v kostní dřeni tkáně knížete.

SPYTIHNĚV: POHŘBEN BEZ RAKVE

Mnohem namáhavější bylo určování totožnosti ostatků knížete Spytihněva. Při úpravě západního traktu Pražského hradu v 50-letech bylo objeveno pohřebiště a zbytky původního kostela založeného Bořivojem, na jehož základech byl Spytihněvem vystavěn kostel nový. V hrobce byl nalezen muž, jehož tělo bylo pohřbeno bez rakve a bylo přikryté prknem. Později tam byl uskutečněn další pohřeb a na původně uložené tělo bylo položeno tělo ženy též bez rakve, potažené plátnem přes okraj hrobky. V důsledku pozdějších přestaveb byly kosti obou jedinců ve značně porušeném stavu. Zachovaly se pouze lebky, poničené kosti hrudníku, horních končetin a části nohou. Nalezené zbytky vytvořily po rekonstrukci téměř úplný skelet.

Pro datování pohřbu jsou důležité nálezy dvou stříbrných náušnic objevné pod levým spánkem ženské lebky. Ty lze považovat za prvky velkomoravského vlivu, které se do Čech dostaly již před pádem Velké Moravy a můžeme je datovat před rok 920. Dožitý věk byl u muže vzhledem ke stavu chrupu odhadnut na 40 let. A tak, jestliže ke sňatku Bořivoje s Ludmilou došlo v roce 875, pak Spytihněv mohl zemřít nejdříve v roce 915. Z kostí muže se zjišťovala skupina vlastností ABO systémem a byla zjištěna skupina B - typická pro Přemyslovce. Kosterní pozůstatky muže lze považovat za patřící zakladateli kostela, který pak byl spolu se svou ženou (její jméno neznáme) pohřben na nejčestnějším místě před hlavním oltářem.

SV.VÁCLAV: V KOLIKA LETECH BYL ZAVRAŽDĚN?

O Vratislavově synovi Václavovi můžeme spekulovat. Jeho smrti 28.září 935(nikoliv 929, jak nás učili ve škole) se ujala církev a povznesla ho jako mučedníka na nebesa nesmrtelnosti. Ačkoliv církev označila za motiv vraždy Václavovu nábožnost,šlo Boleslavovi spíše o knížecí stolec a byl ochoten k tomu použít vše, tak jako učinili později i někteří následující Přemyslovci. Faktem je, že zemřel panovník míru a zrodil se světec-legenda. Jeho lebka již od roku 1305 sloužila jako relikvie a Václav III. na ni musel přísahat u lože umírajícího otce. Lebka knížete Václava je nápadně dlouhá a úzká. Také obličejová kostra je úzká a dlouhá a stejně tak tomu bylo i s nosem.

Vedle lebky se toho mnoho z Václava nezachovalo. Pouze zlomky kostí, což znemožnilo určení stáří podle kostní tkáně. K odhadnutí dožitého věku se proto využila histologická metoda stanovení stáří podle kvantitativních i kvalitativních změn zubů. Touto metodou byly vyšetřeny dva řezáky a dožitý věk knížete Václava byl odhadnut na 42 let. Ze vzorků tkáně odebraného ze spodiny lebky byla stanovena krevní skupina B, což hraje důležitou roli v genetickém posuzování ostatních členů rodu.

SV. VÁCLAV: STŘEDOVĚKÁ PODOBENKA

Dobře zachovalá lebka knížete tak umožnila profesoru Vlčkovi rekonstruovat podobu jeho tváře. Sám o tom vypráví:

"Vybrali jsme grafickou metodu rekonstrukce podoby upravenou metodikou podle M.Gerasimova. Na dioptrografické kresbě lebky z bočního pohledu se podle znaků na jednotlivých částech obličejového skeletu a podle rozvoje svalových úponů rekonstruují svalové skupiny obličeje a krku, poloha chrupavky nosní, závěs oční koule a další detaily měkkých tkání. Tento anatomický preparát je pak překryt vrstvou podkoží v průměrných hodnotách, jak byly stanoveny v pitevně nebo ultrazvukovým měřením tlouštěk měkkých částí. Tak získáme základní hrubou podobu jedince. Tento strohý obraz je pak doplněn o některé znaky, které jsou známé. V případě Václava byl obličej přizpůsoben věku asi třiceti let, což je doba počátku jeho vlády, a poté v době jeho smrti kolem čtyřicátého roku života."

Výsledek byl překvapující. Podoba odpovídala sochařskému portrétu umístěnému v Kapli sv. Václava. Profesor Vlček k tomu uvádí: "To nás vedlo k tomu, provést superprojekci lebky knížete do tohoto portrétu. Shoda v základních proporcích je obdivuhodná. Sochař zřejmě vytvořil svůj portrét podle lebky, kterou pravděpodobně znal. Můžeme proto pokládat hlavu sochy knížete Václava, vytvořenou v roce 1378, za nejstarší plastickou rekonstrukci podoby provedenou podle utváření lebky. Superprojekce odkryla pouze určitou nesrovnalost v utváření nosu. Václav měl nos mírně zahnutý a na kořeni prohnutý. Nos sochy, který byl v minulosti uražen, byl doplněn v klasické rovné formě."

SV.VOJTĚCH: JAK ZEMŘEL MUČEDNÍK

Vojtěch byl od roku 982 druhým v pořadí českým biskupem. Smrt nachází v roce 997 na misionářské výpravě za pohany do Pruska. Podle legendy byl proboden pohanskými Prusy, když vstoupil do jejich posvátného háje.

Jak prokázal antropologicko-lékařský průzkum, mrtvému tělu byla v poloze na břiše oddělena hlava sečným nástrojem ve výši úponů týlních svalů, aby mohla být naražena na kůl. Profesor Vlček k tomu uvádí: "Kdyby šlo o popravu, byla by hlava oddělena ve výši třetího až čtvrtého krčního obratle. Jelikož však sečná rána byla vedena za úhlem dolní čelisti a za uchem, potvrzuje to dekapitaci používanou pro získání jen samotné hlavy jako "trofeje". Krční páteř tak zůstává připojena k tělu, čímž vzniká široké otevření dutiny lebeční v oblasti týlní kosti, což ve Vojtěchově případu mohlo být využito k naražení hlavy na zahrocený kůl."

Po několika dnech místní strážce odnesl hlavu Boleslavovi Chrabrému se zprávou o tom, co se stalo. Aby mohla být lebka nabídnuta k prodeji, musela se upravit. Úprava spočívala v tom, že byla ovařena a měkké části odstraněny. Kníže za hlavu zaplatil zlatem a později vykoupil i Vojtěchovo tělo, které bylo provizorně pohřbeno v Třemešně u Hnězdna.

SV.VOJTĚCH: ZÁHADA DVOU LEBEK

Podle Kosmovy kroniky se Břetislav I.vydal v roce 1039 na válečnou výpravu do Hnězdna, kam bylo později Vojtěchovo tělo uloženo, a nechal ostatky převézt do Prahy. O tom se zmiňují i další kroniky, avšak nikde není uvedeno, o jaké pozůstatky se jednalo. Proto není divu, že se v roce 1475 objevila v kostele sv. Vojtěcha v Cáchách celá Vojtěchova lebka. Tuto lebku tam osobně prohlédl prof. Vlček a zjistil nápadnou shodu v jejich poškození. Jedna z nich tedy nebyla pravá! Proto byly lebky porovnány s pozůstatky postkraniálního skeletu sv. Vojtěcha uloženými v katedrále sv. Víta a s pozůstatky přenesenými císařem Otou III. z Hnězdna do Říma. Lebka z Cách patří skupině O, zatímco ustanovení z kostní tkáně pražská lebky odpovídá skupině A, stejně jako je tomu u ostatků chovaných v Římě. Také izolované zuby ze svatovojtěšského hrobu v Praze patří jednoznačně do pražské lebky. Navíc zachování tkáně u pražské lebky odpovídá svým charakterem kostem, které byly vařeny.

Proto prof. Vlček konstatuje,že "antropologicko-lékařský průzkum kostrových pozůstatků připisovaných sv. Vojtěchovi jednoznačně prokázal, že lebka i zlomky postkraniálního skeletu chované ve svatovítském pokladu a v hrobě sv. Vojtěcha v katedrále sv.Víta lze považovat za věrohodné pozůstatky druhého biskupa pražského."

V dubnu před deseti lety - při tisíciletém výročí založení Břevnovského kláštera, předala klášteru Pražská kapitula ověřenou relikvii, odebranou z lebky sv. Vojtěcha. Zakladatel se tak navrátil do svého kláštera.

Jaroslav Haidler

CO VYČTEME Z KOSTERNÍCH POZŮSTATKŮ?

URČENÍ POHLAVÍ
Ke stanovení pohlaví jedince se využívá znaků přítomných na lebce, pánvi a kostech skeletu.

LEBKA

Spolehlivost při určování pohlaví podle znaků na lebce se pohybuje mezi 80-90%.

1.Nadoboční oblouky: Posuzuje se rozvoj místa mezi nadobočními oblouky a nad kořenem nosním. Důležitým znakem je rozvoj a velikost nadobočních oblouků a utváření horního okraje očnic. U mužů je okraj tupý, u žen ostře hranatý.

2. Čelní kost: Ženy mají čelo klenuté a dobře vytvořené čelní hrboly. U mužů naopak nejsou čelní hrboly vytvořeny nebo jsou jen nevýrazně vyvinuty.

3. Týl: U mužů je vyvinut týlní zevní hrbol, zatímco ženám tento hrbol chybí. Čím je hrbol větší, tím více svědčí pro rozvoj šíjového svalstva a tím nepřímo pro muže.

4. Brada: Bradová část dolní čelisti je u žen zaoblená, u mužů hranatá. U mužů tvoří často trojúhelníkový útvar, zatímco u žen pouze nevýrazný hrbolek.

5. Velikost lebky: Celkově lze říci, že mužská lebka je větší, těžší, má větší obsah mozkovny a svalové úpony jsou výraznější.

PÁNEV

Rozdíly mezi pánví muže a ženy spočívají v jejich rozměru a tvaru. Obecně jsou zevní i vnitřní rozměry pánve větší u žen.

DALŠÍ ČÁSTI KOSTRY

Pro stanovení pohlaví jedince lze využít i další části kostry. Jejich antropologickým průzkumem lze také zjistit utrpěná zranění, odhalit příčinu smrti a někdy i zdůvodnit i určité jednání zkoumaných osobností. Například u kosti pažní je pro diagnózu důležitá velikost hlavice a její průměry, u kosti stehenní rovněž velikost obvodu hlavice a její průměry, ale i obvod těla kosti a její délka v přirozené poloze. Hraje zde roli i váha kostí a jejich mohutnost.

STANOVENÍ DOŽITÉHO VĚKU

Dožitý biologický věk je výslednicí odhadovanou z rozvoje určitých znaků na kostře, ze stupně rozvoje zubů a z postupu sekundární osifikace chrupavek hrtanu.

STAV CHRUPU (zubní věk)

Metoda stanovení věku podle stavu chrupu je založena na sledování komplexních změn, k nimž dochází při stárnutí organizmu. Určitý stupeň těchto změn odpovídá určitému věku jedince a ty můžeme kvalitativně i kvantitativně hodnotit. Spolehlivost metody je obdivuhodná. Stoupá s počtem vyšetřených zubů. Chyba odhadu při většího počtu zubů klesá na hranici 1,5 roční odchylky od skutečného věku jedince. Důkazem je odhad u první historické osobnosti, u které je známo datum narození i úmrtí. U krále Václava I. (1205-1253), který se dožil 48 let, byl dožitý věk vyhodnocen na 49,2 roků.

STAV KOSTRY (kostní věk)

U dětí tato metoda využívá poznatků o časovém postupu osifikace jednotlivých částí kostry a odhadu věku z délky dlouhých kostí končetin.

U dospělých se kostní věk odhaduje podle stupně srůstu lebečních švů a stupně stařeckých změn v kostech mozkovny. Dále podle stavu úbytku dásňového výběžku čelistí, podle ústupu dřeňových dutin v kosti ramenní a stehenní, podle rozvoje změn postihujících páteř a velké klouby a podle rozvoje osifikace chrupavek žeberních a skloubení kosti hrudní s kostí klíční.


Antropolog a lékař, prof. MUDr. et RNDr. h.c. Emanuel Vlček, DRSc.

Narodil se 1.3. 1925 v Rožmitále pod Třemšínem. Středoškolská studia absolvoval v Praze. Za války prošel totálním nasazením, poté byl laborantem v Ústavu soudního lékařství. Za účast a zranění v Pražském povstání mu byl propůjčen Čs. Válečný kříž 1939. V letech 1945-1951 studoval současně na Lékařské a přírodovědecké fakultě UK v Praze. V letech 1951-1957 pracoval ve Státním archeologickém ústavu v Nitře, odkud v roce 12957 přešel do Archeologického ústavu ŠAV v Praze a v roce 1967 do Národního muzea v Praze, kde založil antropologické oddělení.

Nejzávažnější okruh jeho zájmu představuje paleontologie. Zahrnuje výzkum předchůdců dnešního člověka od forem Homo erectus přes neandrtálce až k fosilním formám Homo sapiens sapiens. Zpracoval také morfologii fosilních opic. Z antropologického pohledu zpracoval řadu pravěkých a starověkých populací (od neolitu až ke Slovanům). Antropologicko-lékařský výzkum pozůstatků českých historických osobností trvale prolíná ostatní okruhy prof. Vlčka od roku 1955.


Zdroj: RF Hobby a časopis 21. století. Děkuji
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 A-B A-B | Web | 21. března 2009 v 22:10 | Reagovat

Nemám slov, historie mě vždycky zajímala. Pěkný článek.

2 outnumber outnumber | Web | 21. června 2015 v 1:32 | Reagovat

sms pujcka online český těšín ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.