... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Přemysl Otakar II.: Milenku mu dohodila vlastní manželka

12. února 2009 v 9:47 | LaVoisin |  Čeští vladaři
Panovník měl s Anežkou z Kuenringu celkem tři děti

Píše se 8. dubna 1252 a na hradě Hainburgu nedaleko soutoku Dunaje s Moravou se koná slavná a zároveň velice zvláštní svatba. Teprve devatenáctiletý moravský markrabě a právě zvolený rakouský vévoda Přemysl, syn českého krále Václava I., si bere dvaapadesátiletou vdovu Markétu Babenberskou.


Štíhlý, svalnatý, byť jen 168 centimetrů vysoký, pohledný Přemysl (1233-1278) působí dosti podivně vedle vrásčité, prošedivělé a nepříliš hezké postarší dámy. Markéta je dokonce starší než ženichův otec Václav I. (1205-1253). Nikdo z pozvaných vznešených hostů si nedělá iluze o skutečném smyslu tohoto sňatku. Český král si prostřednictvím synova sňatku pojišťuje babenberské dědictví, Rakousy, nebo také východní marku. Ctižádostiví Přemyslovci rozpínají křídla, aby uchvátili celou střední Evropu. Však také hned po svatbě odevzdá Markéta (1204-1266) svému novomanželovi dvě důležité listiny - Privilegium minus z roku 1156 a jeho stvrzení císařem Fridrichem II. (1194-1250) z roku 1245, potvrzující její práva k vévodství. Autor Zbraslavské kroniky o této události nadšeně zaveršuje: "Tak sňatkem Markétiným Rakousy trvají v radosti, veselí se i Štýrsko…"

Uherský král je proti
Jenže zdaleka ještě není rozhodnuto. Uherský král Béla IV. (1206-1270) totiž ještě téhož roku ožení svého příbuzného Romana Haličského s další potenciální dědičkou rakouských zemí, Markétinou neteří Gertrudou Babenberskou. A její nároky podporuje sám papež Inocenc IV. (1159-1254). To Bélovi stačí, aby v červnu 1252 vpadl s jízdními oddíly divokých Kumánů na Moravu a tady, jak praví letopisec, "některé zabil mečem, některé zajal a odvezl ze země, nešetře žádného pohlaví ani věku a skoro celou Moravu zpustošil loupením a pálením. Také mnohá opevnění, jež mohli, zpustošili a vypálili…" Tehdy se ovšem vyznamená mladý Přemysl, který dokáže v tvrdém boji uhájit Moravu i své vyženěné Rakousy.

S postarší vdovou na krku
Z vítězství se ale dlouho neraduje, krátce nato přijde nečekaná zpráva. Jeho otec Václav I. v Králově Dvoře u Berouna zemřel. Teprve dvacetiletý Přemysl, jenž podobně jako jeho slavný dědeček používá v německém prostředí jméno Otakar, se stává českým králem. To ještě netuší, že jednou ho budou kronikáři a po nich i dějepisci nazývat "králem železným a zlatým". Z bojišť se vrací do Prahy, ověnčen vavříny úspěchu a slávy. Ne jedna urozená panna zvědavě pohlédne na tohoto mladého, pohledného a k tomu i statečného a mocného panovníka. A on má přitom doma postarší vdovu, která by mohla být klidně jeho matkou. Nejenže ho k ní nic nepřitahuje, ale navíc od ní nemůže čekat ani dědice.

Král si našel milenku
Od samého počátku svého poněkud věkově nerovného svazku si proto nedělá žádné starosti s manželskou věrností. Zrak mu padne na mladičkou dvorní dámu z Markétina doprovodu. Je jí sladkých šestnáct, jmenuje se Anežkou z Kuenringu (1236-?) a přezdívají ji Palcéřík. To podle krátkého pážecího účesu - "na palcéř", který byl tehdy u žen dosti nezvyklý. A snad právě svým účesem a samozřejmě i svým svěžím mládím a půvabem přiláká českého panovníka. Anežka není jen tak ledaskdo. Pochází ze starobylého a vznešeného dolnorakouského rodu Kuenringů, v souvislosti s českými dějinami připomínaného už v roce 1185. Tehdy kníže Bedřich udělil Hadmarovi II. z Kuenringu za věrné služby v léno hrad Vitoraz na pomezí jižních Čech. Dnes se ovšem jmenuje Weitra a leží v Rakousku kousek od hraničního přechodu České Velenice - Gmünd.

Dohodí mu ji sama manželka?
Přemysl se do Anežky zamiluje patrně brzy po svatbě s Markétou. Vždyť první plod jejich lásky - syn Mikuláš - se narodí už v roce 1253. Dost možná, že racionálně uvažující Babenberkovna králi svoji nejpůvabnější dvorní dámu nejspíš sama dodává až do postele. Jistě si je vědoma věkového rozdílu mezi sebou a svým manželem a chápe, že pro něj může znamenat jenom ty vyženěné rakouské země. Ani Anežka se zřejmě nijak nevzpírá a patrně si mužného, statečného českého krále zamiluje. O možný výklad asi velmi dobře známého poměru mezi Přemyslem a Anežkou se dodatečně pokouší kronikář z doby Karla IV., Přibík Pulkava z Radenína: "Protože byla (Markéta) neplodná, připisovala hanu neplodnosti manželovi. Když se to její manžel Přemysl dozvěděl, řekl jí: Dej mi jednu ze svých dívek a během roku vyzkoušíš mou potenci nebo impotenci. Ona souhlasila a dala mu jednu z dívek, kterou milovala více než ostatní, dceru pana z Kuenringu z Rakous. V prvním roce s ní zplodil syna jménem Mikuláše, jehož později učinil vévodou opavským."
Dělá to kvůli dědici
V královském manželství se příliš nehledělo na lásku. Zato bylo žádoucí zplodit co nejvíce potomků, kteří by zajistili pokračování panující dynastie. Markéta však ve svém věku v tehdejší době už těžko asi mohla počítat s tím, že by Přemyslovi porodila dědice. Že by však dohodila svému královskému manželovi dívenku na otestování jeho plodnosti?
Nám taková představa možná připadá poněkud přitažená za vlasy, nicméně Pulkavovu historku tak zcela vyloučit nemůžeme. Vždyť i Zbraslavská kronika se Markétinou údajnou neplodností dosti podrobně zabývala: "Když pak slavnosti svatební s povinnou nádherou byly dokonány, paní Markéta po přemnohá léta s králem zůstávala, ale příhanou neplodnosti ponížena jsouc, dítek míti nemohla, který by po ní v království následovaly. Nic vůbec z věcí případných od obou nebylo opomenuto, ale králová, jak řečeno, nalezena zcela neplodnou…"

Levoboček na český trůn
Přemysl má však potomky ze svého vedlejšího poměru s milovanou Anežkou. Přitom se jimi, stejně jako celým mimomanželským poměrem, zřejmě nijak netají. Dokonce ho napadne, že by se jeho nástupcem na českém trůnu mohl stát právě levoboček Mikuláš. Jenže k něčemu takovému potřebuje souhlas papeže a ten je velmi nepravděpodobný.

Král táhne do války
O Přemyslově podivném manželství se nakonec rozhodne na bitevním poli. Český král se totiž po Dolních a Horních Rakousích zmocňuje také Štýrska, a to znovu vyvolává nelibost uherského krále Bély IV. Ten se dlouho nerozpakuje, shromáždí početné vojsko, v němž jsou kromě Maďarů zastoupen i divoký turecký kmen Kumánů, Chorvati, Valaši, Srbové a dokonce také strach budící šikmoocí Tataři. Český král je na tom o poznání hůře. Kromě českých a moravských pánů mu přispěchali na pomoc jen rakouští a štýrští šlechtici a za tučný žold se dávají najmout bojechtivý rytíři ze Slezska a Branibor. Počátkem července 1260 se obě vojska setkávají u Kressenbrunnu na dolním toku Moravy, kde je od sebe odděluje jen široké říční koryto. Celý dlouhý týden tak stojí naproti sobě, napjatě vyčkávají a bojovníci na sebe pokřikují přes vodní hladinu. Nakonec Přemysl to dlouhé čekání nevydrží a nabídne Bélovi, že se svým vojskem ustoupí, aby Uhři mohli přebrodit řeku a utkat se s ním v regulérní bitvě. Uherský panovník nabídku přijímá, české a spojenecké oddíly se stáhnou a krátkého příměří využijí, aby si zatím od okolních sedláků vynutily seno pro koně a víno pro sebe.

Zákeřný uherský útok
Jenže Uhři nemají příliš smyslu pro rytířský způsob boje, při němž se vojska nejdříve pěkně sešikují proti sobě jako figurky na šachovnici a na zatroubení trubačů začínají útočit takříkajíc do plných. Bélovi bojovníci proti očekávání hned po přebrodění Moravy zcela nečekaně napadají Přemyslovo ležení. Naštěstí není tak docela bez ochrany. Útočníkům se postaví na odpor čeští těžkooděnci, pověstní železní rytíři, jejichž těla chránila kromě přilby a štítu drátěná košile a kovové pláty. Pod vedením Jaroše z Poděhus a za zpěvu písně "Hospodine, pomiluj ny" se shluknou, odrazí lehkou kumánskou jízdu a sami přecházejí do útoku.
Mezitím se vzpamatovává i zbývající část Přemyslovy armády a napadne nepřítele.

Zapomene i šťastný Křtitelův prst
Uhři se dávají na ústup tak kvapný, že později kvůli tomu vznikne pověst, že to sám svatý kníže Václav vedl české voje a další zemští patroni - svatý Vojtěch a svatý Prokop - mlátili Maďary a Kumány pastýřskými berlami. Uherský král Béla IV. ani nestačí přebrodit Moravu na bojiště, když se karta zcela obrací v jeho neprospěch. Přitom dlouho neví, zda jeho syn Štěpán, který pospíchá do bitvy mezi prvními, útok Čechů vůbec přežil. Sám se nezdržuje a utíká pryč tak rychle, že ve svém stanu zapomene i údajný prst sv. Jana Křtitele, který mu měl přinést v boji štěstí. Cenná relikvie se pak stává kořistí českého velmože Boreše z Riesenburka (Rýznburka?). Přemyslovo vojsko pronásleduje prchajícího nepřítele a cestou vyplení několik hradů a také Prešpurk, dnešní Bratislavu.

Přemysl se rozvádí
Po vítězné bitvě následovala mírová jednání, při nichž Béla IV. chtě nechtě králi "železnému a zlatému" uznává držení rakouských zemí a Štýrska. Shodou okolností tehdy papež Alexandr IV. (?-1261) vyrozumí Přemysla, že jeho děti z poměru s Anežkou sice mohou zastávat vysoké světské úřady, nesmějí však po něm zdědit český trůn. V té chvíli se český panovník rozhodne jednat podle svého. Nemůže-li být levoboček Mikuláš jeho dědicem, musí mít legitimního syna. A nemůže-li mu ho dát Markéta Babenberská, s níž možná ani nespal, je nutné se s ní rozvést a opatřit si novou, podstatně mladší manželku. Přemysl se s nikým příliš neradí o tom, zda se má rozvést. Prostě když už má rakouské země takříkajíc pod palcem, nijak se nerozpakuje a nařizuje pražskému biskupovi Janovi z Dražic, aby ho rozvedl. Papeže se po rozčarování z nesplnění své žádosti ohledně levobočka Mikuláše raději na nic neptá. Alexandr IV. stejně v roce 1261 umírá a než se nově zvolený papež Urban IV. (1195-1264) v úřadu rozkouká a prohlédne si došlou korespondenci, stejně je všechno jinak. Vzhledem k tomu, že už v té době jméno Přemysla Otakara II. v Evropě něco znamená, papežské kurii nakonec nezbývá, než rozvod dodatečně s dvouletým zpožděním potvrdit.

Sňatek - hříšné krvesmilstvo
Přitom zmiňovaná neplodnost manželky není Přemyslovým hlavním rozvodovým argumentem. Tím je jednak porušení slibu čistoty, k níž se Markéta kdysi zavázala při vstupu do kláštera ve Würzburgu, a pak údajná vzájemná příbuznost čtvrtého stupně. Podle tehdy platného církevního zákona je totiž manželství mezi příbuznými do sedmého stupně považováno za neplatné. Pokud však je přesto uzavřeno, nejedná se z pohledu katolické církve o řádný sňatek, ale o hříšné krvesmilstvo a oba provinilci mohli svůj skutek napravit jen veřejným pokáním a rozvodem. Jak je vidět, vzal to Přemysl opravdu zgruntu a věděl, jak vyzrát na církevní hodnostáře a dokonce si zajistit jejich podporu. Celý ten rozvodový kolotoč Markéta Babenberská zřejmě pouze trpně sleduje. Jak zaznamenávají staré letopisy, opouští Markéta 18. října 1261 Prahu a putuje zpátky do Rakous. Tou dobou je její teď už bývalý manžel také na cestě. Pospíchá do Prešpurku, kde se má uskutečnit jeho druhá svatba.

Ve hře je další Markéta
A kdože je ta vyvolená? Pokud jste si vsadili na Anežku z Kuenringu, královu milenku s chlapeckým účesem, vsadili jste špatně. Příbuznost s Kuenringy by totiž Přemyslovi nic nepřinesla a o to jde při svatbách panovníků především. Tentokrát má sňatek českého krále zajistit mír a spojenectví s Uhry. Ujednává to s králem Bélou poraženým u Kressenbrunnu. Přemysl se proto chystá oženit s uherskou princeznou. Nejdříve je ve hře Bélova dcera, která se shodou okolností rovněž jmenuje Markéta. Jenže tohle dosti umíněné a zbožné děvče ztropí doma na hradě Budíně náramnou scénu, že ne a ne a toho hrozného Přemysla si nevezme. Krvavá porážka uherského vojska u Kressenbrunnu na ni prostě udělá úděsný dojem. Aby dodala vážnost svým slovům, uteče do kláštera na Zaječím ostrově v Dunaji pod budínským hradem. Však se také tento ostrov dnes podle ní jmenuje Markétin, respektive Margaretin.

Když ne dcera, tak vnučka
Naštěstí pro obě strany si osmadvacetiletý Přemysl všimne půvabného sedmnáctiletého děvčete v doprovodu uherského krále. Zeptá se na její jméno a dozví se, že je to Bélova vnučka Kunhuta, dcera jeho zetě, někdejšího haličského knížete Rostislava. Tahle zpola Maďarka, zpola Ruska, jejíž otec pocházel z vedlejší větve ruské panovnické dynastie Rurikovců, je už se svým osudem svolná. Zřejmě se jí český král, nad jiné štramák, velmi zamlouvá. Ostatně Kunhuta si na mužské velice potrpěla, jak později po Přemyslově smrti dokáže svým milostným románkem se Závišem z Falkenštejna (1250-1290). A tak se v Prešpurku koná 25. října 1261 další slavná svatba a - jak se píše na stránkách Zbraslavské kroniky - "Kunhuta pak přišla do krajin českých, těší se měšťané, radují se s chudými bohatí, dle svých mezí jásá kterýkoli věk. Radosti, které zašly, když Markéta zavržena, ty vracejí se s Kunhutou, druhou chotí…" A co se stalo s královou milenkou Anežkou z Kuenringu? Písemné prameny o ní cudně mlčí. Pravděpodobně však spolu s doprovodem rozvedené Markéty Babenberské odešla z Čech zpátky domů do Rakous.

----

Děti krále železného a zlatého
• Přemysl Otakar II. měl s Anežkou z Kuenringu celkem tři děti. Kromě syna Mikuláše ještě dvě dcery, nikoliv tři, jak uvádí kronikář Přibík Pulkava. Anežka, pojmenovaná zřejmě po matce, byla později provdána za Bavora ze Strakonic a Eliška se stala chotí Oldřicha z Drnholce.
• Z druhého manželství z Kunhutou Haličskou se Přemyslovi narodili další čtyři děti, a to Kunhuta, která se později provdala za Boleslava II. Mazovského, Anežka, pozdější manželka vévody Rudolfa II. Habsburského, syna římského krále Rudolfa I., Eliška, která zemřela ještě jako dítě, a konečně syn Václav, budoucí král Václav II.
• Kromě nich měl Přemysl Otakar II. s nám neznámou ženou ještě dalšího levobočka - syna Jana.

Zakladatel opavských Přemyslovců
• Nemanželský syn Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu, Mikuláš, byl po dosažení patnácti let otcem povýšen na vévodu a získal do dědičného držení Opavsko. Po Přemyslově boku se zúčastnil bitvy na Moravském poli, v níž se dostal do zajetí.
• Po svém propuštění se stal jedním z hlavních nepřátel milence a manžela královny vdovy Kunhuty, Záviše z Falkenštejna. V roce 1289 z příkazu svého nevlastního bratra krále Václava II. Záviše osobně zatkl a v následujícím roce ho dal pod hradem Hluboká popravit.
• Mikuláš pak oddaně sloužil Václavu II. a v roce 1300 mu výrazně dopomohl k zisku polské královské koruny. V roce 1311 za panování Jana Lucemburského (1296-1346) vyhnal Mikuláše z opavského vévodství vratislavský vévoda Boleslav, manžel jeho nevlastní neteře. Vévoda se pak uchýlil do Brna, kde v roce 1318 zemřel.
• Jeho syn Mikuláš II. (1288-1365) však Opavsko získal zpět a k tomu s manželkou Annou Ratibořskou vyženil sousední vévodství ratibořské. Opavští Přemyslovci vymřeli až v roce 1521 Valentinem Hrbatým.
Zdroj: RF Hobby a časopis Epocha speciál. Děkuji
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 A-B A-B | Web | 7. března 2009 v 11:05 | Reagovat

Velmi zajímavý, pěkný článek i celý blog.

2 LaVoisin LaVoisin | Web | 8. března 2009 v 21:43 | Reagovat

Děkuji za pochvalu, udělala mi velkou radost :-)

3 skotyhopribeh skotyhopribeh | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 21:04 | Reagovat

hezké mám na to referát a kdy by jsi měla někdyx referát o tom co mám na bloGu kdyžtak si z toho udělej

4 KOKOT KOKOT | 22. listopadu 2012 v 12:36 | Reagovat

Smrdí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :-!

5 KOKOT KOKOT | 22. listopadu 2012 v 12:38 | Reagovat

:-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-! :-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!:-!

6 menhir menhir | E-mail | 17. ledna 2014 v 12:22 | Reagovat

Pravopis, to je bída. O_O

7 Dreams Dreams | Web | 11. listopadu 2014 v 20:21 | Reagovat

Ahoj,Moc hezký blog,včetně článku.

8 KOKOT KOKOT | 27. listopadu 2014 v 18:08 | Reagovat

:-|  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!

9 Sheila Sheila | 20. ledna 2016 v 18:53 | Reagovat

Pěkně zpracované, ale chybí zásadní věc a to jsou zdroje...

10 Andreysoype Andreysoype | E-mail | Web | 16. února 2017 v 16:35 | Reagovat

бег повышает потенцию    http://levitratab.blogspot.ru/2017/01/blog-post_75.html

11 GTMatthew GTMatthew | E-mail | 4. května 2017 v 18:36 | Reagovat

<a href=http://72moskva.ru/>Только лучшее в Тюмени жилье</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.