... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Josef Mysliveček: Za rakví mu šel pouze Mozart!

7. února 2009 v 15:35 | LaVoisin |  Zajímavosti a zajímavé články
Geniální skladatel umírá ve 44 letech v naprosté chudobě

"Komu může dávat vinu než jen sobě a svému ohavnému životu? Jaká hanba před celým světem!" píše Leopold Mozart, otec Wolfganga Amadea Mozarta, svému synovi v roce 1781, když Mysliveček umírá. Wolfgang, Myslivečkův přítel, má ale jiný názor.


Mysliveček totiž patří mezi jeho nejvěrnější přátele a moc dobře ví, že skladatele nejvíce ubíjí zprvu zrada jeho milované, pak nezájem publika. To je ta poslední rána pro slavného českého hudebníka.
Josef Mysliveček (1737-1781) patří ve své době mezi špičku operních skladatelů a sám Mozart přiznává, že se od něj leccos naučil. Jaký byl život tohoto hudebního génia, jehož smrt je stále zahalena rouškou tajemství? Vydejte se spolu s EPOCHOU do 18. století.

Bratra má už za hodinu
Mlynář Matěj Mysliveček (?-1749) je již několik měsíců nešťastný. Od jeho svatby s milovanou Annou Terezií Červenkovou (1706-1767) uplynulo už přes šest měsíců - a potomek stále nikde! Dočkají se až v březnu roku 1737, kdy se na Sovových mlýnech narodí Josef. A to není všechno! Za Josefem se o hodinu později dere na svět nečekané dvojče, Jáchym!

Ostuda třídy
Chlapci jsou si podobní jako vejce vejci a takoví už zůstanou. Vláda politicky neúspěšného Karla VI. (1685-1740) se pomalu chýlí ke konci a Marie Terezie (1717-1780) se chopí trůnu, když jsou Josefovi tři roky. Bude ale ještě trvat dlouho, než nastupující osvícenství vymaní Prahu z dožívajícího baroka. Otec na to, že je pouhý mlynář, velice dobře chápe důležitost vzdělání. A to i přesto, že ze synů nic jiného než mlynáře mít nechce - ovšem chytré a sečtělé. Jeho dvěma potomkům, Josefovi a Jáchymovi, se dostane takových studií, že leckdo mnohem výše postavený by jim mohl závidět. Začínají u jezuitů na gymnáziu, kde dostávají humanitní základ, a pokračují exaktními vědami - matematikou, mechanikou, hydraulikou. Jáchym prospívá o hodně lépe než Josef. Budoucí hudebník totiž hned v několika předmětech propadá.

Honem znovu pod čepec
Doma se chlapci mají dobře. Rodiče o ně svědomitě pečují, a navzdory neutěšeným politickým poměrům v zemi je doma jídla vždy dost. Pohoda rodiny je zkažena v okamžiku, kdy její živitel, Josef Mysliveček, náhle umírá. Je rok 1749 a Josefovi a Jáchymovi je 12 let. Finance pomalu docházejí a zbytek rodiny má na krku nedostavěný mlýn. Ten je třeba dokončit a navíc do něj najít schopného mlynáře. Oba poloviční sirotci se ale teprve na mlynáře učí. Nedá se nic dělat, Anna se musí znovu vdát! I když se tomu velice brání - svého manžela nesmírně milovala a dlouho po jeho smrti ještě truchlí. Teprve když už skoro není na chleba, souhlasí, že musí uzavřít nový sňatek. Tentokrát je vyvoleným mlynář Jan Čermák.

Vychovával kukaččí mláďata?
Otčím to pro chlapce není špatný, a tak nová rodina kráčí vstříc útrapám sedmileté války. Ale chlapci jsou ještě poměrně malí a starosti dospělých jim nic neříkají. Oba jsou blázni do hudby, kterou studují už odmala. I doma se hodně zpívalo a zpívá. Talent nemají mít po kom - ale přesto je u obou nepopiratelný. Spekuluje se dokonce o tom, že snad dvojčata nemusela být dětmi Matěje Myslivečka, ale nějakého hudebníka. Jsou to ale pouhé dohady. I když by to vysvětlovalo Myslivečkovu pozdější donchuanskou povahu.

Do Itálie jel prohánět sukně
Josef už během učení poznává, že by možná raději dobýval svět než zrna z klasu. Když oslaví své čtyřiadvacáté narozeniny, pověsí mlynářství definitivně na hřebík. Řemesla se místo něho ujme o hodinu mladší Jáchym. Josef má totiž obrovské hudební nadání. Zatím to netuší, ale blíží se doba, kdy bude po celé Evropě znám jako "český Mozart"! Začátky slavného hudebníka probíhají na kostelních kůrech. Hraje tu na housle. To mu ale nestačí. Každý svátek pozoruje lodě, které přijíždějí po Vltavě z daleké Itálie. Hudebníci celý večer vyhrávají společnosti, a to Josefa přímo nadchne. Už v pětadvaceti začne skládat. S prvními díly přicházejí i první úspěchy. Je totiž mladý, velmi pohledný a lidé (hlavně ženy) ho milují. Praha mu je ale brzy malá. V žádném případě tady nemůže získat světový věhlas. Sbalí si proto svých pět švestek a v roce 1763 odjede do Itálie. Je mu 26 let. V kolébce opery to bude jiné žití! Víno, ženy, zpěv!
Svedl primadonu
Panuje ostatně názor, že teprve pobyt v Itálii posvěcuje hudebníka k pravé velikosti a světovosti. Učí se u mistra Giovanniho Battisty Pescettiho (1704-1766) a netrvá dlouho, když nachází věrné posluchače. Pro první dílo, operu Zmatek na Parnasu, získává ještě velmi málo známý hudebník proslulou zpěvačku Lucrezii Agujariovou (1743-1783)! Přezdívá se jí "La Bastardella" a z jejího sopránu si všichni sedají na zadek. Dokonce i mladý Mozart je jí naprosto fascinován. Je výjimečná i tím, že nemá obvyklé hvězdné manýry. Vyniká skromností a něhou. Jak to, že Lucrezia propůjčila svůj nádherný hlas projektu s nejistým úspěchem? Role Múzy Melpomené s extrémně propracovanými koloraturami byla psaná přímo pro ni! Už nějakou dobu totiž není jen královnou opery, ale i královnou Myslivečkova srdce!

Za dvě písně roční plat
Trvá chvíli, než mu tato něžná hvězda podlehne. Nemá zapotřebí skandály - v Londýně jí platí 25 000 franků za večer, kdy zazpívá svým neuvěřitelným rozsahem dvě písně. To je honorář doslova astronomický - průměrný gondoliér by na něj musel pracovat víc než rok! Ale Mysliveček ji přesvědčí - nejdřív k tomu, aby mu dala svou jemnou krásu a srdce, později i hlas. Umí se ženami jednat přímo dokonale! Jeho opera měla úspěch zřejmě hlavně díky ní. I když mnoho zkušených mistrů poprvé zaznamená nezvyklý český talent! Kdyby tušili, že Myslivečkovu slávu budou později opěvovat básníci! Srdce hudebníků jsou ale nestálá. Milují se velice vášnivě… a krátce. Rozchod s Lucrezií provázejí slzy, výčitky a scény! Lucrezia se brzy poté vdává za parmského kapelníka. Na svou velkou lásku ale nemůže zapomenout.

Má políčeno na zpěvačky
Myslivečkovi začínají nejslavnější časy. Nejenže sklíží jeden hudební úspěch za druhým a přezdívají ho "božským Čechem", ale vyzná se i na poli společenském. Jeho sebevědomí pomalu, ale jistě roste do závratných výšin. Na každém večírku je okamžitě středem pozornosti. Dokáže společnost pobavit povedenými vtipy i lehkou ironií. Není se čemu divit, když večírky vymetá takřka obden. Z každé takové zábavy většinou neodchází sám a láme tím jedno dívčí srdce za druhým. Žádná mu prý neodolá. Rozbaluje desítky milostných dopisů denně! V roce 1766 přijde z Neapole, tehdy největšího města Itálie (měla 250 000 obyvatel, tedy necelou čtvrtinu v porovnání s dnešní Prahou), pozvání. Mladý autor má napsat slavnostní operu pro toto krásné město! Přímo k narozeninám krále! Opera II Bellerrofontés, kterou obyvatelé tohoto města uslyší poprvé 20. ledna 1767, přinese Myslivečkovi nejen triumf, ale i další známost se zpěvačkou!

Kuchařinka si ho omotá okolo prstu
Jako obvykle míří skladatel na ta nejvyšší místa. A tak není divu, kdy jeho kouzlu podlehne jedna z předních italských hvězd Caterina Gabrielliová (1730-1796). Je pravým opakem Lucrezie. Před jejím kočárem jezdívá trubač na koni a hledá pro svou pyšnou a domýšlivou paní to nejlepší ubytování. Trubače pak klidně s pohrdlivým úsměvem srazí z cesty a ještě nechá koně, aby mu dupnul na nohu. Otec Mozarta Caterinu označuje za nadutou káču. Caterina je o sedm let starší než Mysliveček, to jí ovšem nebrání, aby si ho tato dcera kuchaře neomotala kolem prstu. Její krása vskutku oslňuje - i když k jejímu zvýraznění potřebuje hory kosmetiky! Připomínky svého nevznešeného a nehudebního původu sice nesnáší, ale i tak jí každý říká "kuchařinka". Ať si zuří, jak chce!

Nedokáže pochopit hudbu
Našli se tací, kteří Caterinu považovali za nejlepší, nejvzdělanější a neinteligentnější pěveckou virtuosku vůbec. Mozart zase říkal, že zpívá sice líbivě, ale bez hlubšího pochopení hudby. Nikdo z nich by s ní ale asi nechtěl mít nic společného. Mysliveček, "Il Boemo" jak ho nazývají podle země původu, je z ní však nadšen. Netuší, že vztahem s ní si pomalu pod sebou podřezává větev. Slavný skladatel píše řadu hlavních rolí oper přímo pro ni. Caterina je nadšená. Ne však z dvoření, ale možnosti zpívat a ukázat se celé Itálii. Mysliveček už má totiž v této zemi jméno a zpívat v jeho operách něco znamená. Není obvyklé, že by se v této době prosadili hudebníci ze severních zemí! Však je také Josef Mysliveček český unikát, jeden z mála opravdu světových českých skladatelů, rozhodně jediný ve své době! Skládají se na něj sonety, je označován za zachránce vážné opery, připravuje půdu pro vídeňský klasicismus.

Mozart se od něho učí
V osidlech vypočítavé ženy uvízl slavný skladatel až příliš hluboko. Po jedné z ostrých hádek se jde uklidnit do jednoho z italských nevěstinců. Poprvé a rozhodně ne naposledy se do jejich vztahu vloudí nevěra. Kdoví, zdali se už tehdy nenakazil zhoubnou nemocí? V roce 1770 se poprvé potká s mladým Wolfgangem Amadeem Mozartem (1756-1791). Oba hudební géniové si okamžitě padnou do oka a stanou se z nich nerozlučitelní přátelé. Velice často si píší a jejich dopisy se dají označit za skutečně dosti osobní. O Myslivečkově umění píše Mozart otci: "Sonáty Myslivečkovy znám; vždyť jsem je hrál v Mnichově. Jsou docela snadné a dobře se poslouchají. Své sestře, které se co neuctivěji poroučím, bych doporučil, aby je hrála hodně výrazně, se vkusem a ohněm, a naučila se jim nazpaměť. Jsou to totiž sonáty, které se každému musí líbit, a kdo je zahraje s potřebnou přesností, musí s nimi míti úspěch." Mysliveček později lehce přejímá mozartovský výraz hudby - a i věhlasný mistr sám si od českého kolegy leccos bere.

Zabředl do dluhů
Začínají 70. léta 18. století a nad českým umělcem se stahují mračna. Pravděpodobně kvůli svému nákladnému způsobu života se dostává do dluhů. K penězům může přijít leda hudbou, a tak stupňuje svoji už i tak vysokou tvůrčí rychlost. Snad si myslí, že ustupující kvalitu nahradí kvantitou! Chrlí jednu operu za druhou a za celý život jich napíše přes třicet! Zájem o ně ale pomalu upadá. V italské společnosti je veřejným tajemstvím, že nová díla už nejsou tak dobrá jako Myslivečkovy prvotiny. K hudebnímu neúspěchu se přidává ten milostný. Caterina Myslivečka v okamžiku, kdy se objeví první dluh, opouští. Její jméno ale český rodák ještě několikrát uslyší. Bývalá milenka se totiž bude moci přetrhnout, aby pád Myslivečka ještě urychlila.

Těhotná, nebo vypočítavá?
Jedna z posledních oper, ve kterých Caterina zpívá, je Armida. Ta má premiéru v polovině srpna roku 1778. Slavná pěvkyně ale jakoby skřehotá a publikum ji doslova vypískána. Dodnes není jisté, jestli svůj výstup zkazí úmyslně anebo se na špatném hlasu projeví její těhotenství. S kým je v jiném stavu, se přesně neví, ale Myslivečkovi tato novinka doslova zlomí srdce. Svou primadonu přece tolik miloval! Caterina strhne veškerou pozornost na sebe a publikum už se o Myslivečka nezajímá. Skladatel mezitím trpí. Je nakažen nemocí, o které se dodnes vedou spory, zda je, nebo není pohlavní. Jistým zůstává jen to, že Mysliveček před nemocí vede nezřízený bohémský život. Mnozí historici ale poukazují na to, že to byly spíše divoké pitky s muži, na ženy prý skladatel zanevřel. Je tedy možné, že Mysliveček vůbec netrpí údajnou syfilis, jak se proslýchá, ale sužují ho deprese ze zničeného vztahu a odcházející slávy...

Z krasavce zrůda
Navíc počátkem roku 1777 utrpí ošklivý úraz. Dostane pozvání od bavorského vévody Maxmiliána, aby navštívil Mnichov. Mysliveček s nadšením souhlasí a okamžitě vyráží na cestu. Chce alespoň na chvilku pryč z Itálie, která mu v poslední době radost příliš nedělá. Při cestě se ale jeho kočár převrhne. Kovová část z konstrukce poraní slavného skladatele v obličeji. Do rány se mu dostane infekce a Mysliveček musí strávit rok v nemocnici. Když z ní na jaře roku 1778 vyjde, má místo nosu jen díru a jeho hezká tvář je zcela zničena. Když se k tomu přidá záhadná nemoc, kterou Mysliveček trpí, je dílo zkázy dokonáno.

Čeká ho stejný osud
V té době se od tehdejší hvězdy italské opery distancují snad už úplně všichni. Jediný, kdo naslouchá jeho útrapám, je věrný přítel Mozart. Tomu je v té době 22 let a zrovna má za sebou další úspěšné turné po Evropě. Zatím netuší, že za 13 let bude jeho život vypadat velmi podobně jako nyní Myslivečkův. "Lituji vás z celého srdce, můj milý příteli," říká Mozart v okamžiku, kdy se s přítelem, již značně zbědovaným, vidí v nemocnici. Mysliveček umírá chudý, v bídě, 4. února 1781 v Římě, v domě, který už dnes dávno nestojí. Za pohřebním průvodem se v nevlídném počasí smutně plouží jediná osoba. Ta, za jejíž rakví půjde jednou prý jen starý chundelatý pes - Wolfgang Amadeus Mozart.

Tereza Švejdová

Syfilis - postrach hudebníků
• Zatímco u Myslivečka není pohlavní choroba zcela prokázána, mnozí hudebníci se s ní netajili.
• Rakouského skladatele Franze Schuberta (1797-1828) zabila tato nemoc ve velmi mladém věku 31 let.
• Jen o tři roky více dopřála choroba italskému hudebníkovi Vincenzu Bellinimu (1801-1835).
• Spekuluje se i o nakažení samotného W. A. Mozarta (1756-1791)
• Naopak syfilidou nikdy netrpěli Ludwig van Beethoven (1770-1827) a podle posledních výzkumů dokonce ani Bedřich Smetana (1824-1884), o nichž se to dlouho tvrdilo.

Zázračné dítě i chudý skladatel
• Wolfgang Amadeus Mozart se narodil v roce 1756 v Salcburku. Jeho talent se objevil už v dětství, již v šesti letech hrál dokonale na housle a cembalo. Kvůli tomu dostal přezdívku "zázračné dítě".
• Na rozvíjení jeho talentu se nejvíce podílel otec Leopold, sám hudebník, který se synem procestoval celou Evropu. Wolfgang měl už ve čtrnácti letech za sebou už řadu symfonií a sonát a v Miláně sám řídil provedení své opery Mitridate.
• Zájem o Mozarta začal ale postupně upadat. Už nebyl takovou senzací. Usadil se proto ve Vídni, kde se oženil s Konstancí Weberovou a živil se z honorářů za příležitostné skladby.
• Slávu znovu získal až svými operami Figarova svatba (1786), Don Giovanni (1787), Kouzelná flétna (1791). Ke konci života se skladatel dostal do dluhů a vážně onemocněl. Umírá 5. prosince 1791 hodinu po půlnoci.
Zdroj: RF Hobby a časopis Epocha. Děkuji
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 il boemo il boemo | E-mail | 25. prosince 2010 v 15:31 | Reagovat

Na takového genia, kterého považoval za svého přítele i samotný Mozart, může být český národ hrdý!!! Božský Čech :-)

2 2 2 | 27. prosince 2010 v 17:25 | Reagovat

Z toho co bylo napsáno já teda nijak zvlášť ne. Asi to vystihl nejlíp pan Leopold Mozart. Kdo s čím zachází tím také schází. Přinejmenším sázka na pouhou kariéru nemusí končit dobře a toto je učebnicový příklad. Nakonec si sám Mysliveček vybral pro život a tvorbu jinou zemi. Spíš jsem hrdý na to, že právě Mozart jistou část života zasvětil Praze. Co se týče hudby pana Myslivečka, myslím, že to zhodnotila historie...

3 Martin Cibulka Martin Cibulka | E-mail | 22. května 2012 v 21:15 | Reagovat

Mysliveček byl geniální hudebník! Zajímám se o něj v souvislosti s Prahou, místo narození, atd. Děkuji za tyto stránky, přeji mnoho úspěchů a hezké dny. S pozdravem Martin Cibulka, Brno.

4 Dr. Komorski Dr. Komorski | 16. července 2012 v 17:48 | Reagovat

Tento text je dokonalou snuskou polopravd a nesmyslu, ktere se propletaji s citacemi a opravdovymi poznatky historiku. Jedna se o text naprosto zcestny a pruhledne plytky, a to zejmena pro kohokoli, kdo zivotopis Josefa Myslivecka podrobneji studoval.

5 DebiB DebiB | 22. listopadu 2013 v 16:16 | Reagovat

Je to moc dobrý potřebovaly sme ho na hv tak sem si to vytiskla dekuji tomu co to sem dal ;-)  ;-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.