... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Kdo vyvraždil Slavníkovce?

1. ledna 2009 v 14:08 | LaVoisin |  Zajímavosti a zajímavé články
Druhým pražským biskupem je v roce 982 zvolen tehdy asi sedmadvacetiletý Vojtěch Slavníkovec. K jeho volbě kupodivu nedochází na Pražském hradě, ale na starém rodovém sídle Přemyslovců Levém Hradci. A to je poněkud podezřelé. Zdá se, že panující kníže Boleslav II. chce mít předem zajištěno, že se Vojtěch opravdu stane biskupem. Proč?

Chce snad tímto gestem uspokojit ambice mocného rodu Slavníkovců? Jde o smířlivé gesto, které má otupit hroty vzájemné řevnivosti? A kdo to vlastně jsou ti Slavníkovci? Nejproslulejším z nich byl určitě zmiňovaný biskup sv. Vojtěch (okolo 957-997). O jeho otci Slavníkovi, který zemřel v roce 981, Kosmas ve své Kronice české píše: "Sídlem tohoto znamenitého knížete byla Libice… Knížectví jeho mělo tyto hranice: na západ proti Čechám potok Surinu a hrad, ležící na hoře, jež slove Oseka, při řece Mži. Rovněž na jižní straně proti Rakousům tyto pomezní hrady: Chýnov, Dúdleby a Netolice," popisuje kronikář a vymezuje území podrobněji:"… k východu proti zemi moravské hrad jménem Litomyšl, až k potoku Svitavě; na sever proti Polsku hrad Kladsko, ležící nad řekou Nisou."

Soupeři Přemyslovců?
Slavníkovci tedy vládli na značně rozsáhlém území. Centrem jejich moci byla sice Libice nad Cidlinou u dnešních Poděbrad, ale spravovali nejen východní, ale také jižní Čechy. Přemyslovcům by podle toho mělo v té době fakticky patřit pouze jádro Čech a možná ještě západ a sever. Byť za obou knížat Boleslavů, alespoň formálně, ovládli celé Čechy, Moravu a Krakovsko až k hranicím Kyjevské Rusi.
Slavníkovci byli patrně knížecím rodem Charvátů nebo také Zličanů, tedy slovanských kmenů usazených ve východních Čechách. Historik Dušan Třeštík (1933-2007) je však považuje za vedlejší odnož samotného rodu Přemyslovců. Slavníkův otec, poněkud záhadný Vok, který údajně umírá v roce 968, mohl snad být synovcem prvního známého Přemyslovce Bořivoje.
Přes zjevné soupeření jsou Slavníkovci s Přemyslovci spřízněni a to bez ohledu na to, má-li Třeštík pravdu nebo ne. Vždyť i Slavníkova manželka Střezislava má být sestrou sv. Václava a Boleslava I. (asi 915-967 či 972). Nepřímo to dokládá autor známé svatováclavské legendy Kristián, patrně totožný se Strachkvasem, mladším synem Boleslava I., když nazývá Vojtěcha "nejdražším synovcem".

Slavníkovské stříbrné mince
Slavníkovci však byli patrně spřízněni i s předními saskými rody. Podle některých náznaků má uváděný Vok za manželku blíže neznámou kněžnu z rodu Babenberků. Vysvětlovalo by to okolnost, proč magdeburský arcibiskup Adalbert, pocházející z tohoto rodu, vysvěcuje na Libici kostel Panny Marie a otec Slavník pak právě k němu, do Magdeburku, posílá na studia syna Vojtěcha. A jistě také to, proč Vojtěch pak při biřmování přijímá Adalbertovo jméno, pod nímž je dnes znám v západní Evropě.
Po smrti knížete Slavníka v roce 981 zaujímá na Libici jeho místo nejstarší syn Soběslav (někdy uváděný jako Soběbor) a začíná se vůči Přemyslovcům vymezovat. Už jen to, že razí vlastní stříbrné mince, svědčí o výrazném projevu nezávislosti. Vždyť jejich ražba byla výhradně v pravomoci panovníka.

Odchod uraženého biskupa
Sváření obou rodů se navenek nejdříve projevilo otevřeným konfliktem mezi knížetem a biskupem. Vojtěch Slavníkovec odmítá dělat Boleslavovi II. (asi 932-999) jakéhosi dvorního kaplana. Střetnutí vrcholí vynuceným odchodem Vojtěcha ze země. Hluboce dotčený v doprovodu nevlastního bratra Radima zamíří do Říma, kde hodlá svůj biskupský úřad složit do rukou samotného papeže Jana XV.
Pokus o záchranu cizoložnice
V roce 992 vysílá Boleslav II. do Říma poselstvo vedené mnichem Kristiánem, patrně autorem známé legendy. Jeho úkolem je přimět biskupa, aby se vrátil do Čech a znovu se ujal své diecéze. Vojtěch naléhání vyhoví a vrací se do Čech. Spolu s Boleslavem II. zakládá v Břevnově u Prahy klášter benediktinů, první mužský klášter u nás.
Krátce na to se pokusí zachránit neznámou cizoložnici před tehdy obvyklým trestem za podobný prohřešek - ukamenováním. Nešťastnici poskytne azyl na církevní půdě v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě. Zdivočelý dav však vniká do svatyně a nebožačku zabije přímo před oltářem. Po tomto neblahém incidentu Vojtěch opouští Čechy nadobro.

Přepadení Libice
A právě v té době také dochází k osudovému rozuzlení soupeření rodu Přemyslovců a Slavníkovců. Začátkem podzimu roku 995 vytáhne nejstarší Slavníkův syn a hlava rodu Soběslav s vojenským oddílem na pomoc římskému císaři Otovi III. v boji proti Polabským Slovanům. Situace využije Boleslav II. a se svou ozbrojenou družinou oblehne Libici. Přitom právě ten den, 28. září, slaví Slavníkova rodina svátek sv. Václava, tedy Přemyslovce a Boleslavova strýčka. Bruno z Querfurtu o tom píše ve své svatovojtěšské legendě: "V pátek o vigilii převzácného mučedníka Václava, začali boj… Nic nebylo platno, že obyvatelé hradu žádali, aby se světil sváteční den, ti zvenčí proti nim vrhali pyšná slova: Je-li vaším svatým Václav, naším je Boleslav…"

Neušetřili ani děti
Slabá obrana hradiště dokáže vzdorovat jen dva dny. Vítězné přemyslovské vojsko nakonec proniká do hradiště. Slavníkova rodina se uchyluje do kostela Panny Marie, ale zbrojnoši všechny muže, ženy i děti lstivě vylákají ven a surově povraždí. Takový masakr se kronikář Kosmas ani neodvažuje připsat na vrub Boleslavovi II. A tak se v jeho Kronice české dočítáme, že prý kníže o celé záležitosti vůbec nevěděl a odehrála se jaksi bez jeho vědomí: "Protože toho času kníže nemohl vládnouti sám sebou, ale vládli předáci… vykonali velmi zlý a ničemný skutek," naznačuje jeho nevolnost.

Přišel o pět bratrů
"Oni však jako draví vlci ztekli hradní zdi, muže i ženy do jednoho pobili, a sťavše čtyři bratry svatého Vojtěcha se vším potomstvem před samým oltářem, hrad zapálili, ulice krví zkropili...," popisuje hrůzy krveprolití Kosmas. "I bylo zabito na hradě Libici roku od narození Páně 995 patero bratří svatého Vojtěcha, jména jejich jsou: Soběbor, Spytimír, Pobraslav, Pořej a Čáslav." (Kosmas se zjevně mýlí, Soběbor čili Soběslav v té době na Libici nebyl, ale pomáhal Otovi III.)

Vraždili Vršovci?
Pozdější kronikáři připsali celý libický masakr na vrub Vršovcům. Tento "rod nenávistný a pokolení zlé", jak je nazývá Kosmas, měl údajně přemluvit knížete Boleslava II. k celé akci a ještě se na ní rozhodující měrou podílet. Za to prý dostali vypálenou Libici do správy. Nebyl by to ostatně jejich jediný zločin. Na Vršovce se házelo kde co, kronikáři si z nich udělali jakéhosi účelového fackovacího panáka. Patrně jen proto, aby lehčeji zdůvodnili, že také rod Vršovců nakonec v roce 1108 sami Přemyslovci vyvraždili.

Kníže s nemocným mozkem?
Boleslav II. by však přece jen mohl mít pro svůj krutý čin alespoň částečnou omluvu. Neurolog profesor MUDr. Ivan Lesný (1914-1995) vydedukoval ze starých letopisů, že kníže byl vážně nemocen. Mersseburský biskup Dietmar označil ve své kronice jeho chorobu za "paralýzu". Kosmas zase zaznamenal o Boleslavově smrti 7. února 999, že "v poslední hodině ústa knížete ztuhla". To by prý mohlo svědčit o náhlé mozkové příhodě. Boleslav II., kterému v době libického masakru bylo už šedesát, zřejmě trpěl arteriosklerózou mozku. Při této chorobě dochází k vážným psychickým změnám. Postižení se nečekaně stávají agresivními, popudlivými a také trpí občasnou ztrátou soudnosti. Je tedy docela dobře možné, že Boleslavův krvavý čin způsobil takový záchvat agresivity vyvolaný obavou ze samotných Slavníkovců.

Všechno bylo jinak?
V poslední době však historici přehodnocují svůj pohled na Slavníkovce i na masakr v Libici. Podle jejich názoru se význam Slavníkovců přeceňuje a Kosmův popis jejich rozlehlého území neodpovídá skutečnosti. Například jihočeská hradiště Doudleby a Netolice jsou mladší, než aby je mohli spravovat Slavníkovci, a ve skutečnosti to byla pozdější přemyslovská správní střediska.
Boleslav II. nemusí nutně nést odpovědnost za krvavé události ze září 995. V době jeho nemoci byla panovnická moc oslabena a země mohla trpět zvůlí zahálejících válečníků. Někteří z nich si mohli vyhlédnout bohatou Libici jako kořist. Tím spíše, že po odchodu Soběslava, hlavy rodu, nebyla dostatečně chráněna. K útoku si vybrali záměrně svátek sv. Václava a doufali, že odpor obránců bude jen minimální.

Libice nebyla zničena?
Výkladu o loupežném přepadení odpovídá i závěr Kosmova líčení, který o útočnících píše, že "obtíženi krvavým lupem a krutou kořistí, vesele se vrátili domů".
Podobně je zpochybněna i domněnka, že útočníci zcela vypálili a zničili Libici, včetně dřevěného paláce a kostela Panny Marie. Vždyť, jak potvrdil archeologický průzkum, palác i kostel stály i po roce 995 na stejném místě. Historici Michal Lutovský (nar. 1961) a Zdeněk Petráň (nar. 1953) v této souvislosti připomínají, že "pohřebiště… plně respektuje půdorys kostelní stavby i v nejmladší fázi datované k polovině 11. století". To dokazuje, že kostel, kolem něhož existoval hřbitov, přečkal dalších minimálně 50 let.

HISTORY revue dodává:
Libice se po září 995 stala jedním z přemyslovských správních středisek. Ale co když jím byla od samého začátku? Co když Slavník a jeho nejstarší syn Soběslav byli pouze jejími správci ve službách přemyslovských knížat? Pak by libický masakr představoval jen jednou z mnoha krvavých událostí oné pohnuté doby a nikoliv osudové zúčtování s konkurenčním knížecím rodem.
Jan Bauer

Více se dozvíte:
P. Charvát: Boleslav II. Sjednotitel českého státu, 2004
J. Bauer: Záhady českých dějin I., 2000
J. Bauer: Čeští světci a kacíři, 2006
M. Lutovský, Z. Petráň: Slavníkovci - mýtus českého dějepisectví, 2004

Vojtěchův osud
Sv. Vojtěch Slavníkovec se o vyvraždění své rodiny dozvěděl na dvoře císaře Oty III. v Mohuči. Zoufalý ze smrti svých nejbližších se vydal spolu se svým nevlastním bratrem Radimem šířit křesťanství do Pobaltí k pohanským Prusům. Tady ho, východně od dnešního Gdaňska, nedaleko hrazeného města Cholin či Cholinum, stihla 23. dubna 997 mučednická smrt. Jeho tělo vykoupil od Prusů zlatem polský kníže Boleslav Chrabrý a nechal pohřbít v chrámu Panny Marie v Hnězdně. Odtud je v roce 1039 uloupil český kníže Břetislav I. a dnes jsou uloženy v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.

Zaostřeno na dobu

Uherské království
Roku 1000 se Uhersko stává královstvím, jeho symbolem je svatoštěpánská koruna, králem je korunován Štěpán I. (969-1035). Slovanští velmožové zde mají své državy a podílejí na politickém životě země.

Vysvěcení Břevnovského kláštera
Nejstarší mužský klášter v Čechách byl vysvěcen 14. ledna 993 biskupem Vojtěchem z rodu Slavníkovců. Barokní podoba kláštera, dochovaná až do dnešních dnů, pochází z let 1708-1740 a je dílem architekta Kryštofa Dietzenhofera.

Islanďané křesťany
Doklad o existenci Althingu (islandský parlament, úplně první zákonodárné shromáždění v Evropě) pochází z roku 930. Jeho rozhodnutím bylo v zemi přijato v letech 999 - 1000 křesťanství. Moc parlamentu skončila roku 1271.

Slaví se dušičky
Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Zavádí ji roku 998 clunyjský opat Odilo (+1048), jako protiklad dosud existujících pohanských obřadů. Zvyk se rozšiřuje hlavně ve 13. století, někde tehdy sloužili za zemřelé i několik mší.

První univerzita
U mešity Al-Azhar (Zářící mešita) založené roku 970 generálem Džauharem v Káhiře vznikla o osmnáct let později škola (madrasa). Je to nejstarší univerzita na světě. Až do roku 1961 se soustředila pouze na výuku teologie, islámské vědy, islámského práva a arabštiny.

Císařská svatba
V dubnu 972 se Ota II. (955-983) žení s byzantskou princeznou Theofanou, pozdější příznivkyní sv. Vojtěcha. Svatba měla symbolicky spojit Západořímské a Východořímské císařství.

Objevení Grónska
V roce 981 uprchl Viking Erik Rudý z Islandu, kde měl být souzen za zabití. Na své plavbě objevil pevninu, kterou nazval Groenland, Zelená země, dnešní Grónsko. Pak se vrátil zpátky na Island, aby získal další lidi pro kolonizaci nové země.

Zaostřeno na osobnosti

Vzorný papež
Řehoř V., který zastával funkci hlavy katolické církve od 3. května 996 do 18. února 999, (zemřel nejspíše na malárii, ale spekuluje se, že mohl být otráven), žil velice příkladně, což mohlo souviset i se spoustou pověr a strachu z konce světa před začátkem nového tisíciletí.

Zakladatel Kapetovců
Hugo Kapet (941-996) se roku 987 nechal korunovat králem Západofrancké říše, čímž založil dynastii Kapetovců na francouzském trůnu. Jeho moc tehdy ale nesahala příliš daleko, spravoval území mezi Paříží a Orléansem a v okolí Remeše a Lyonu.

Smrt Spytihněva I.
Roku 915 umírá Spytihněv I. (*875), druhý historicky doložený kníže přemyslovského rodu, syn Bořivoje I. a Ludmily. Během jeho vlády byla vyvýšenina nad řekou Vltavou (jeho otec tam vystavěl kostel Panny Marie), opatřena valem a vznikl tu knížecí palác, základ Pražského hradu.

Vražda sv. Václava
Kníže Václav (*907) je 28. září 935 zavražděn ve Staré Boleslavi bratrem Boleslavem, který po jeho smrti nastupuje na knížecí stolec. Svatý Václav se stal patronem a tradičním symbolem Českých zemí.

Křest knížete Vladimíra
Kyjevský kníže Vladimír I. (958-1015) zvolil křesťanství jako své náboženství a 6. ledna 988 se dal v Chersonu pokřtít. Poté nařídil hromadný křest obyvatel v řece Dněpr, do které dal svrhnout modly, včetně velké sochy Perunovy.

Předčasná smrt
V lednu 1002 umírá nedaleko Říma na malárii teprve dvaadvacetiletý císař Ota III. (*980). Po jeho smrti odpadá od Svaté říše římské většina Itálie, Polsko a Maďarsko. S jeho vládou jsou spojeny plány na renovaci imperia Romanorum - obnovu antického impéria, kterému chtěl vládnout z Říma.

Nový polský král
Na polský trůn nastupuje roku 993 Boleslav I. Chrabrý (966-1025). Na svém dvoře poskytl útočiště Slavníkovcům, kteří nebyli zavražděni - biskupu Vojtěchovi a jeho bratrům Soběborovi a Radimovi. Vojtěch se ale vydal na misii k pohanským Prusům.
Zdroj: RF Hobby a časopis History revue. Děkuji
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ok ok | 7. listopadu 2013 v 10:18 | Reagovat

:-)  :-(  ;-)  :-D  8-O  :-?  :-x  :-P  :-x  :-P  :-|  :-!  O_O  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.