... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Rudolf II.: Slaboch, blázen nebo oběť spiknutí? (část 1.)

16. prosince 2008 v 10:02 | LaVoisin |  Habsburkové v čechách
Za svůj rozkvět může Praha dodnes děkovat Rudolfovi II. Císař opustil Vídeň kvůli své intrikářské rodině a v roce 1583 se stěhuje do doposud provinčního českého města. K Praze se tudíž strhává pozornost celé tehdejší Evropy. Až do konce svého dramatického života tento zvláštní Habsburk obývá Pražský hrad.

Rudolf II.
se narodil 18. července 1552 ve Vídni jako nejstarší syn císaře Maxmiliána II. a jeho vlastní sestřenice Marie Španělské. Prvních jedenáct let života prožije ve Vídni a pak je spolu s dalšími třemi bratry vychováván a vzděláván na přísně katolickém dvoře svého strýce španělského krále Filipa II. Ještě za otcova života je v roce 1572 korunován na uherského krále, o tři roky později následovala korunovace na českého krále a téhož roku je také zvolen a korunován římskoněmeckým králem. Po smrti svého otce v roce 1576 usedá do císařského křesla. Rudolfovým přestěhováním do české metropole nastává slavné období Prahy, která se zhruba na čtvrt století stává vyhlášeným kulturním centrem renesanční Evropy a získává přívlastek "zlatá". Sám císař je přitom označován za "filozofa na trůně" či "novodobého Herma Trismegista", legendárního zakladatele alchymie a astrologie. Hostí na svém dvoře takové osobnosti jako je John Dee, Giordano Bruno, Tycho Brahe či Johannes Kepler. Přesto ho historikové považují za sice velmi vzdělaného panovníka, ale i za podivína ne-li blázna. Byl to slaboch, který neuměl vládnout, despota zmítaný nemocemi, nebo měl jen smůlu, protože se stal císařem v nepravý okamžik?

Rudolfův bankéř
Rudolf II. proslul značnou náklonností k Židům. Stýkal se s významným učencem a pražským rabínem Jehudou Löwem (1520 - 1609) a především s finančníkem Markusem Mordechajem Maiselem (1528 - 1601), patrně nejbohatším mužem v celé tehdejší Praze. Maisel půjčoval císaři nemalé sumy, které potřeboval jak na vedení války s Turky, tak na nákupy svých sbírek. Sotva však bankéř v březnu 1601 zemřel, nechal císař zabavit veškerý jeho majetek a nijak se neohlížel na práva jeho dědiců. Pozůstalost po Maiselovi činila 516 250 rýnských zlatých, což daleko převyšovalo souhrn zemských daní za celý rok!

Všichni ven! Nechci nikoho vidět!

Byl Rudolf II. duševně nemocný? Jako projevy jeho choroby bývají někdy označovány i jeho sběratelská mánie a mimořádné zaujetí pro alchymii, astrologii a esoterické vědy. V jeho chování bylo cosi podivného. Lidé se ho báli.

První známky psychických potíží, navenek se projevujících zádumčivostí a apatií se u Rudolfa objevují už v letech 1580 a 1581, kdy se jedná o jeho nakonec neuskutečněné svatbě s vlastní sestřenicí Isabelou Klárou, dcerou španělského krále Filipa II. Další nával psychických potíží se u císaře projevuje v roce 1597, kdy si má tato jeho bývalá snoubenka Isabela Klára vzít jeho mladšího bratra arcivévodu Albrechta řečeného Zbožný. Rudolf se bojí o oslabení své moci.

Zuřící panovník
Nebezpečí mu však hrozí odjinud. Ctižádostivý bratr Matyáš za jeho zády rozjíždí komplot ve velkém stylu. Využívá skutečnosti, že Rudolf často propadá do naprosté otupělosti, v květnu 1599 za ním přijíždí do Prahy a předkládá mu požadavek, aby ho ustanovil svým nástupcem a prosadil jeho zvolení. Císař je Matyášovým požadavkem zaskočen. Vykroutí se jen tím, že bratra jmenuje místodržícím v rakouských zemích a vrchním velitelem armády bojující v Uhrách s Turky.
Další vývoj událostí poznamenává morová epidemie, před níž v létě 1599 prchá Rudolf z Prahy do Plzně. Tady se jeho stav dále zhoršuje. Podle zprávy papežského nuncia Filipa Spinelliho zuřící císař zfackuje komorníka a dalšího sluhu lehce bodne dýkou, svým rádcům dokonce vyhrožuje popravou.

Zachraň se, kdo můžeš
Po návratu do Prahy se císařův stav ještě zhorší a papežského nuncia Spinelliho hlasitě napadne, že prý proti němu chystá spiknutí. Uprostřed noci z 25. na 26. září 1600 k sobě Rudolf nečekaně povolá rádce Wolfganga Rumpfa, obviní ho ze zrady a pokusí se ho bodnout dýkou. Jedině náhoda, že právě v té chvíli vybuchne sklad střelného prachu na jednom z vltavských ostrovů a panovník se lekne hlasité exploze, zachrání komořímu život. Když však na druhý den císař Rumpfa znovu povolá k sobě, odmítne ho rádce poslechnout a je za to okamžitě vyhnán z Prahy. Stejný osud vzápětí postihne další císařské ministry Pavla Sixta Trautsona, Rudolfa Coraduze a Johanna Barvitia.

Pokusy o sebevraždu
Na Pražském hradě zavládne zděšení. Císaře musí dnem i nocí stále chránit po zuby ozbrojení důstojníci před údajnými spiklenci. Rudolf ve spánku vydává nelidské skřeky, často nemůže spát, hovoří nesouvisle, odmítá jídlo s tím, že prý je otrávené a v říjnu 1600 se opakovaně pokusí o sebevraždu. Nejdříve se chce probodnout vlastním kordem, pak si pořeže zápěstí střepy z rozbitého okna a nakonec se zkouší bodnout dýkou. Naštěstí ho sluhům podaří zachránit.
Když Brahe nechtěl kapucíny Rudolfova značná psychická labilita se promítá i do jeho politického rozhodování. Například v kritickém podzimu 1600 zprvu souhlasí s tím, aby byli do Prahy povoláni kapucíni v čele s energickým misionářem a bojovníkem s náboženskou herezí Vavřincem z Brindisi, později svatořečeným. Jakmile však do české metropole dorazí, odmítne se s nimi vůbec setkat a nařídí jim, aby město neprodleně opustili. Za změnou císařova názoru zřejmě stojí jeho komorník a vyznavač kalvinismu Jeroným Makovský z Makové a dvorní astronom a protestant Tycho Brahe. Jenže Rudolf brzy opět otočí a přikáže kapucínům, aby v Praze zůstali. Jeden z francouzských diplomatů Pierre Bergeron později o Rudolfovi napíše, že "se chová jako samotář a odmítá styk s kýmkoliv kromě šesti sluhů a šesti obsluhujících šlechticů, kteří se ve službě střídají po třech dnech a nikdy na něho nemluví."
Byl posedlý ďáblem? Císařovo podivné chování si tehdy někteří horliví katolíci vysvětlují jeho zájmy o hermetické nauky a mysticismus, podle nich výplody samotného pekla. Domnívají se, že za panovníkovy zvláštní stavy může jeho posedlost ďáblem a vážně navrhují, aby podstoupil exorcismus, tedy vymýtání satana. Zabrání tomu Rudolfův osvícený zpovědník Johann Pistorius, který v dopise papežské stolici do Říma o panovníkovi uvádí: "Není posedlý, jak se někteří domnívají, ale trpí melancholií, která během dlouhé doby příliš vyhnala kořeny."
Rudolf se bez ohledu na svůj psychický stav zabývá věcmi, které musejí pravověrné katolíky pobuřovat. Ve své bohaté knihovně má například katolickou církví zakázaný spis Picatrix, jakousi příručku nekromantie, věštění pomocí duchů zemřelých. Jeden z okultistů na císařském dvoře se s pomocí této knihy pokouší na Rudolfův rozkaz přivolat zlého ducha na jeho bratra Matyáše.
Můžou za to geny Všichni historikové panovníkovu psychickou poruchu přisuzují příbuzenským sňatkům mezi rakouskými a španělskými Habsburky. Jak připomíná například rakouský patolog profesor Hans Bankl, jejich následkem "v potomstvu klesá genetická různost a stoupá pravděpodobnost, že se prosadí patologické dědičné faktory". Rudolfa II. tyto patologické faktory ohrožovaly jak ze strany otce, císaře Maxmiliána II., tak ze strany matky, otcovy sestřenice Marie Španělské. Oba Rudolfovi dědové, císařové Karel V. a Ferdinand I. byli totiž syny těžké schizofreničky Jany Kastilské řečené Šílená. Sám Rudolf měl se svou milenkou Kateřinou Stradovou syna Julia Caesara d'Austria rovněž trpícího těžkou schizofrenií. Zřejmě už z těchto důvodů označuje v 30. letech minulého století profesor Luxenburger z psychiatrické kliniky v Mnichově také císaře Rudolfa za schizofrenika.

Dodnes není jasno
Významný český neurolog profesor MUDr. Ivan Lesný (1914 - 2002) byl ve své diagnóze umírněnější. Podle jeho názoru "Rudolf II. trpěl zděděnou psychickou poruchou typu endogenní cyklické maniodepresivity". Ovšem přední český psychiatr profesor MUDr. Eugen Vencovský (1908 - 1999) s ním nesouhlasil a Rudolfovu chorobu označil za "klinicky zcela jasnou periodickou schizoafektivní psychózu". Jeho názor, zdá se, potvrzují i nápadné změny v císařově chování, který z činorodosti propadal do naprosté apatie či naopak zuřivosti.
Možná kdyby Rudolf nikdy neusedl na císařský trůn a mohl se věnovat pouze svým zálibám, nikdy by se jeho choroba neprojevila natolik otevřeně. Nebyl by totiž vystaven nutnosti rozhodování v politických konfliktech, které se mu zjevně zcela příčily. Šílená prababička Dispozice k duševní chorobě zdědil Rudolf II. po své prababičce Janě Kastilské (1479 - 1555), které se dostalo nelichotivého přívlastku šílená. Byla dcerou Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského, královského páru, který sjednotil Španělsko a vyslal k břehům Nového světa Kryštofa Kolumba. Jana se provdala za Filipa Sličného z rodu Habsburků. Když v roce 1504 skonala její matka, stala se dědičkou trůnu. Spolu s manželem se vrátila do Španělska, ale Filip už po třech týdnech nečekaně zemřel. Pod dojmem z jeho náhlé smrti propukla u Jany těžká schizofrenie. Dala vykopat manželovu rakev a putovala s ní a s celým královským dvorem, většinou v noci, několik měsíců Španělskem. Posléze ji její otec Ferdinand Aragonský nechal internovat v paláci v Tordesillasu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hhzcdzhzýj hhzcdzhzýj | 29. dubna 2015 v 15:02 | Reagovat

:-?  8-)  8-O  ;-)  :-)  :-(  8-)  :-?  :-x  :-|  :-!  ???  :D  [:tired:] kjffhhftgvfžzgg

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.