... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Slavatové

18. října 2008 v 14:33 | LaVoisin |  Česká šlechta
Slavatové z Chlumu a Košumberka jsou starým českým panským rodem povýšeným do hraběcího stavu. Jméno získali podle hradu Chlumu u Čáslavi a hradu Košumberka na Chrudimsku. Původní erb s třemi zlatými a čtyřmi modrými pruhy byl v 17. století rozšířen o erb pánů z Hradce.
Jako předek rodu je uváděn na rozhraní 11. a 12. století jakýsi Bleh, ale teprve až po přesídlení rodu z Litoměřicka na Čáslavsko je možné sledovat posloupnost. Kromě Chlumu a Košumberka získali rovněž Podhořany, Damírov a další statky ve východních Čechách. Za husitských válek Slavatové podporovali stranu podobojí: Jan Vilém a Diviš byli Husovi přátelé a podepsali se pod list proti Husovu upálení. Slavata byl v letech 1463-67 královským hofmistrem a syn Michal, který jako první přijal jeho příjmení, získal statky Sázavského kláštera.
Na počátku 17. století se však naskytla příležitost rozšířit majetek: Jindřich usiloval o získání dědictví po Smiřických ze Smiřic a Vilém po pánech z Hradce. Vilémovi se záměr podařil. Za stavovského povstání byli někteří Slavatové postiženi za svou účast konfiskacemi: ze čtyř bratrů Michal nejprve emigroval, ale vrátil se zpět a přestoupil na katolickou víru, Jáchym to již učinil před rokem 1620, pak se stal válečným radou a generálním komisařem císařského vojska, Adam se vůbec žádným způsobem v této hektické době neprojevil, ale Vilém dosáhl jako představitel bojovného katolického uskupení po Bílé hoře těch nejvyšších poct.

Slavatové na Hradci (1604 - 1693)

Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
(* 1. 12. 1572 - 19. 1. 1652)
Jeho babička Alžběta byla sestrou Jáchyma z Hradce. Od roku 1584 byl vychováván na Hradeckém zámku spolu s dětmi Adama II. z Hradce. Roku 1602 se oženil s Lucií Otýlií z Hradce, pozdější dědičkou hradeckého dominia. Z manželství vzešly tři synové: Adam Pavel, Jáchym Oldřich a František Vít. Původně vyznání přijímání podobojí, přestoupil Vilém roku 1597 ke katolické víře. Nabyl přesvědčení, že Habsburkové a katolické náboženství mohou českým zemím vrátit zlatý věk Karla IV. Proto počal hájit dědičnost trůnu pro Vídeňský dvůr. V letech 1604 až 1611 byl karlštejnským purkrabím. Vilém Slavata, tou dobou již horlivý katolík, spolu se Zdeňkem z Lobkovic a Martinicem nepodepsali Majestát Rudolfův (1609, náboženská svoboda), čímž si popudili české stavy. Roku 1617 Slavata vymohl na sněmu volbu Ferdinanda II. za následníka české koruny po Matyášovi (ten zemřel roku 1619). 23. 5. 1618 došlo k Pražské defenestraci, jejímž přímým účastníkem byl i Vilém Slavata. Vyhozen z okna, dopadl na odpadky válející se v příkopu, čímž si zachránil život. Při pádu se však uhodil do hlavy. Ač zle poraněn, podařilo se mu ukrýt v domě Polyxeny Lobkovicové, dřívější manželky Viléma z Rožmberka. Na jaře roku 1619 odjel na léčení do Teplic, po několika měsících však prchl do Pasova k císaři Ferdinandu II.
Panství Hradecké zatím z Prahy spravoval Michal Slavata, Vilémův bratr. Hradečtí občané se dali na cestu revoluce - opovrhli radou města, kterou ustavila vrchnost. Jindřichův Hradec se stal významným opěrným bodem stavovského vojska na jihu Čech. 1618 Hradec dvakrát odvrátil útok císařských pod vedením Dampierra. Bitva na Bílé hoře zmatky v Čechách rozuzlila. Díky Slavatovi, který byl u císaře oblíben, se jeho panství nedotkla pomsta císařských. 1621 byl Slavata povýšen do hraběcího stavu. Z vděčnosti pak připojil ke svému erbu erb Pánů z Hradce. 1622 se Vilém vrátil do Hradce. Po Bílé hoře se stal říšským hrabětem, nejvyšším komorníkem a od roku 1628 i nejvyšším kancléřem. Obdržel také všechny bývalé výsady rožmberského a hradeckého domu, tj. vladařský titul, možnost zasedat na sněmu jako první hned po knížatech, titul palatina atd. Nutno také přiznat, že se na konfiskacích neobohatil jako mnozí jiní.
Během třicetileté války trpěl Hradec méně právě díky vlivu Viléma Slavaty. Když však 1645 Torstenson porazil císařské, Adam Pavel Slavata odjel do Pasova a několik dní na to se Hradec musel vzdát silnému vojsku Švédů. Tou dobou již dlel Vilém na císařském dvoře. Adam Pavel se vrátil až v prosinci téhož roku. Vilém, starý vladař, uzavřel svůj život v cizině - zemřel 19. 1. 1652 ve Vídni. Pochován byl v Hradci. Marně prosil několikrát císaře o propuštění z jeho služeb.
Vilém Slavata se vždy k městu (zvláště po roce 1622) choval otcovsky. Smýšlel i psal česky. Díky němu přežil Hradec válku a rychleji se poté zotavoval.

Adam Pavel Slavata
(* 13. 6. 1604 - 2. 7. 1657)
Podobně jako jeho otec, i Adam Pavel by Čech, česky psal i Čechům přál. Hradec za jeho panování začínal opět býti centrem obchodu a vzdělanosti této části země. Hodně se stavělo, zveleboval i zámek, třebaže osobně raději sídlil na nově postaveném zámku v Nové Bystřici. Má také zásluhu na barokní úpravě kostela v nedaléké vsi Klášter. Svůj život uzavřel Adam Pavel 2. .7. 1657 v Nové Bystřici, pochován je ve františkánském kostele v Jindřichově Hradci. Jeho srdce se však našlo mumifikováno v kostele sv. Petra a Pavla v Nové Bystřici.
1626 se oženil s Markétou z Eggenberka, roku 1632 však bylo manželství prohlášeno za neplatné. Zemřel bezdětný, pozůstalost zdědil bratrovec Ferdinand Vilém, syn zemřelého Jáchyma Oldřicha Slavaty. Matka Ferdinandova - Františka z Meggau - vyhovala své 4 syny a 3 dcery po německu, takže tito vnuci Vilémovi s bídou po česku se vyjadřovali.

Jáchym Oldřich Slavata
(* 1606 - 6. 5. 1645)
Mladší bratr Adama Pavla, zemřel však dříve. S manželkou Františkou hraběnkou z Meggau zanechali 7 dětí.

František Vít Slavata
(* 14. 6. 1608 - 24. 4. 1645)
Nejmladší syn Viléma Slavaty. Zemřel bezdětný roku 1645 v Pasově.

Ferdinand Vilém Slavata
(* 1. 9. 1630 - 2. 4. 1673)
Nejstarší syn Jáchyma Oldřicha Slavaty. Zemřel v Praze 2. 4. 1673 zanechávaje 4 dcery. Vladařství všech slavatovských držav připadlo na jeho bratra Jana Jiřího Jáchyma.

Jan Jiří Jáchym Slavata
(* 1637 - 1. 7. 1689)
Umírá 1. 7. 1689 ve Velvarech. Spolu s manželkou Marií Markétou, rozenou baronesou z Rappachu, zanechali tři dcery (jediný syn Jan Josef zemřel v útlém věku), dědictví tedy přešlo na jeho bratry - Františka Leopolda Viléma a Jana Karla Jáchyna, oba kněží.

Jan Karel Jáchym Slavata
(* 13. 1. 1641 - 21. 7. 1712)
Generál Karmelitánů (pod jménem Karel Felix), vychováván byl spolu s císařem Leopoldem. Jak praví pověst, zabloudil jednou při honu v lesích nad Vranovem a spadl do vlčí jámy. Učinil slib - vyvázne-li životem, vstoupí do kláštera. Ráno jej našli sedláci a vysvobodili. Jan Karel svůj slib dodržel a ve 22 letech vstoupil do karmelitského kláštera v Itálii. Zemřel jako poslední ze Slavatů 21. 7. 1712 v Římě. Vzdal se dědických nároků prohlásiv, že svět bude existovat i bez Slavatů. Česky již vůbec nemluvil. Nedal se přemluvit k zachování rodu.

František Leopold Vilém
(* 1639 - 26. 1. 1691)
Kanovník v Pasově, smýšlel jinak než jeho bratr. Císař mu vymohl vysoupení z řádu a on se oženil s Marií Klárou Apolenou, rozenou hraběnkou Stahremberkovou. Vládl však pouze jeden a půl roku, 26. 1. 1691 v 52 letech náhle dožil v Hradci. Pohřben byl do rodinné hrobky farního kostela.

Slavatovské dědictví mělo být rozděleno mezi 5 dědiček. Jedna z nich, Marie Josefa (dcera Jana Jiřího Jáchyma Slavaty), se 12. 1. 1687 provdala za Heřmana Jakuba Černína z Chudenic, jednoho z nejbohatších mužů v království (jeho otcem byl Jan Humprecht Černín, který mimo jiné nechal postavit v Praze Černínský palác).

Majetek Slavatů byl rozdělen následovně:
Hradecké panství - Černínové z Chudenic
Kardašova Řečice - hrabě Götz, od roku 1769 Paarové
Červená Lhota - rod Windischgrätzů, od roku 1835 Schönburgové
Stráž a Žirovnice - Šternberkové
Nová Bystřice a Chlum - Fünfkirchenové
Telč, Studená, Kunžak - Lichtensteinové
Landštejn - od roku 1816 Sternbachové

Poslední Slavatové sice cítili "historicky" po česku, byli to však Němci. Jejich dobrota se často až marnotratnosti podobala. Štědrost a dobrota srdce založila jim spravedlivou pověst a slávu nejlepší vrchnosti v zemi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ondra Ondra | 8. července 2012 v 21:07 | Reagovat

Jan Karel Jáchym Slavata spadl do vlčí jámy která byla u vesnice Vanov u Telč ne Vranov, na místě vlčí jámy dodnes stojí kostelík Svatého Karla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.