... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Pravda o a mýty o Keltech (2. část)

22. září 2008 v 18:40 | LaVoisin |  Starověk

Vyjednavač zavraždil náčelníka
Jistý keltský vojevůdce Brennus kolem roku 400 před naším letopočtem v čele keltského kmene Bójů překročil Alpy (některé verze hovoří i o jeho Galském původu) a roku 390 či 387 př. n. l. porazil římské legie, vedené konzulem Quintem Sulpiciem. Jde o první porážku římského vojska po více než třech stoletích. Když se ještě před bojem římští vyslanci bratři Fabiové ptají, "jakým právem" žádá keltský vůdce lepší půdu a jiné výhody, dostane se jim, dle římského historika Tita Livia (59 př. n.l.- 17n.l.) "…neurvalé odpovědi, že to právo jim zaručují jejich zbraně a odvaha". Jenomže pak jeden z římských vyjednavačů zákeřně zabije jednoho "barbarského" náčelníka… Drsní Keltové nejsou žádní troškaři: tři dny na to dobudou samotný Řím, neboť se jim od senátu nedostane ani morální satisfakce za vraždu náčelníka rukou vyjednavače, který by měl přece dodržovat zásady politické imunity! Kelti oblehnou Kapitol a nakonec žádají výkupné "jen" tisíc liber zlata. Keltové mají jiné míry než Římané a když římský vojevůdce protestuje, že je to moc, drsný Brennus vytrhne jeho zdobný meč z pochvy, vhodí ho také na váhu a pronese okřídlenou větu "Vae Victius - běda poraženým"!
Z Říma i Řecka zpátky domů
Římané tehdy vážně uvažují, že výrazně poničené město nechají zpustnout. Kudy by se pak asi ubírala historie, nebýt Říma, jeho pohanských vojevůdců a později třeba katolických papežů, ovládajících svět? Jiný keltský náčelník Brennus zase vtrhne do Řecka, dobude slavnou věštírnu v Delfách - a odnese si prý odtud pohádkové poklady, jimiž je tato slavná lokalita vyhlášená. Rozzuření bohové však rozpoutají sněhové vánice, zemětřesení a další pohromy, a tak se Keltové raději vrátí na Moravu.
Římané v šoku: z keltské ženy jde hrůza!
Ani celý oddíl cizinců se prý nedokáže vzepřít Keltovi, pokud si ten muž zavolá na pomoc svou ženu. Jeho manželka je ještě hrozivější. Je obvykle velmi silná a má modré oči. V hněvu jí napuchne krk, vycení zuby a ohání se svými bílými svalnatými pažemi. "Rozdává rány i kopance, jakoby to byla kanonáda z katapultu. Hlasy těchto žen jsou burácivé a hrozivé, dokonce, i když se nechovají nepřátelsky, ale vlídně." Tato slova si zapsal římský voják a posléze dějepisec Ammianus Marcellinus (asi 300-400 let.n.l.).
Barbaři jen díky pomluvám Dva meče divoce krájí prostor zápasnického kruhu. Mohutný, pružný blondýn modrých očí bojuje s divokou amazonkou.. Není to boj na život a na smrt - a přesto jde o všechno. Nakonec dívka vyrazí soupeři meč z ruky a podivným chvatem ho znehybní na zemi. Zvítězila. Bude královnou. Ve spisech starověkého Říma se dočítáme, že "…ti strašliví, neporazitelní a divocí Kelti" jsou vlastně jakási "zvířata v lidské podobě". Jenomže pro Římany jsou barbarské všechny národy, které porazili. A to se jim dařilo díky jejich profesionální armádě, první takové armádě na světě," zdůrazňují Terry Jones s Alanem Ereirou. Jejím prostřednictvím nejen vítězili, ale také "kradli" kultury poražených kmenů.. Tak postupně vznikla "římská civilizace". Přispěli do ní i Keltové!
Zbožní pohané
Keltští bohové jsou všude: v přírodě, v lidstvu, v člověku - tvoří jednotu. Cesta k božské podstatě vede skrze rituál, který "… pomáhá spojit lidskou energii s energií a podstatou keltských bohů a hrdinských postav," vysvětluje současná americká experimentální historička McCoyová. Tihle odvážní bojovníci však rozhodně nepadnou v posvátné hrůze tváří k zemi, sotvaže oblohu rozčísne klikatý blesk a odněkud zazní hrom. Jejich bohové, obsažení v přírodě, nejsou slepě uctívanými silami, kterým je třeba se podřídit. Staří Keltové mají výtečné znalosti mnoha přírodních zákonů, propracovaný lunární kalendář. Staví si specifické chrámy a svatyně: vztyčují menhiry, budují kruhové kamenné areály - rondely, ale též chrámy čtyřúhelníkového půdorysu. Pohřbívají do mohyl, mrtví dostanou "na cestu" do záhrobí šperky i zbraně. Koncem 3. stol. př. n. l. hoří v Čechách i žárové hroby.
Druidové nebyli jen kněží
Kelti žili odedávna ve vysoce organizované společnosti. Římské zdroje tvrdí, že i soudcovskou funkci vykonávají druidové, nejvyšší kněží. "Druidové byli politickou páteří keltské společnosti," uvádí Jones s Ereirou. A také, že "…podle Caesara se jejich kult zrodil v Británii a odtud se rozšířil do Galie…," kde leželo dobové centrum u dnešního "magického" francouzského města Chartres. Druidové se pravidelně scházeli, aby si předali poznatky a znásobili magickou sílu. Za Julia Caesara fungoval takový posvátný háj na ostrůvku Anglesey v severním Walesu. Zatímco některé zdroje hovoří o zániků druidů v průběhu středověku, McCoyová zdůrazňuje: "Druidové si velmi vážili vzdělání a byli početně zastoupeni v evropských prestižních školách dokonce až do 18. století."
Žena rovnoprávná muži
Kelti jsou mohutní, silní bojovníci vysokého morálního kreditu. Mají smysl pro čest. V boji si cení spravedlivého zápasu, bojují rovnoprávně muži i ženy. Však i mnohé ženy jsou zvoleny za vládkyně. Kandidát musí předvést řadu dovedností: zejména umění boje, schopnost dobrého úsudku, smysl pro poctivost a spravedlnost! Zásadními nepřáteli Keltů jsou drsní Vikingové, dobyvační Římané a později úporní křesťané. Základní jednotkou keltské komunity je pokrevně spojený klan, vedený patriarchou rodu. Plavovlasí a modroocí Kelti statných postav a jemné pleti mají i své "rytíře", kteří velí skupině bojovníků. Armádu svolají se v případě nutnosti. Vynikají odvahou a vervou, s níž se vrhají do boje. S oblibou přivazují hlavy poražených nepřátel na koně. Potom je přibijí na zeď svého domu - jako viditelný důkaz osobní statečnosti.
Krvavé hrátky
V době římské expanze sídlí ve středních Čechách keltský kmen Volků-Tektoságů, o nichž se jako o statečných bojovnících zmiňuje sám Julius Caesar. Na Moravě žijí Kelti ještě ve 4. stol. n. l. - Slované je nazývají Valachy. Muži nosí knírek s konci otočenými nahoru. Vlasy sčesávají dozadu, zaplétají do copánků a někdy si je i barví. Muži i ženy si potrpí na "parádu", obzvláště bohatší zdobí zlaté a stříbrné spony, přezky na opascích, náramky. Jsou nesmírně talentovanými umělci, vyznají se ve zpracování kovů. Vyžívají se v bohatém společenském životě. Na hostinách sedí přímo na zemi, na kožešinách, pije se pivo a víno, dovážené v amforách až z jižní Francie či z Itálie. Pijí ho čisté i ředěné, přikusují chléb a maso - vařené i pečené. Oblíbenou zábavou je krvavá bitka mezi muži. Vítěz dostane nejlepší kus pečeně: kýtu.
Nesmrtelná magie
Chtějí-li Kelti přímluvu svých bohů, přinesou jim oběť. Pokud nezabere, mají Kelti jasno: "..oběť nestačila", anebo je prostě "…boží vůle nadřazena" jejich přání. O to více se jim bude dařit příště, neboť bohové už je sami přivedou na tu správnou cestu. Keltská magie nemá ničit nebo ovládat: funguje v souladu s vůlí bohů. "Prostřednictvím pečlivě propracovaného rituálu se i dnes můžeme spojit s mocnými mystickými postavami z keltského pantheonu a dosáhnout stejně přesvědčivých výsledků jako dávní mytičtí hrdinové a hrdinky," poukazuje na nesmrtelnost keltských bohů McCoyová, na odvěkou synergii (magické spojování energií lidí a bohů), které je věčná.
Všeho do času: Dosti bylo Keltů!
Jako v bavlnce si žijí Kelti na moravském hradišti. Muži blahobytně tloustnou, ženy se parádí. Pověst o jejich bohatství se nese Evropou. Jednoho dne ale vtrhnou do jejich hradu divocí Avaři. Muži zemřou v krvi, ženy jsou znásilněny, nebo prodány do otroctví. Zlatem přetékající truhlice zůstanou prázdné a oheň dokoná dílo zkázy… Zabrousit do těch dob, kam "paměť dějin" nesahá, můžeme jen s patřičnou špetkou fantazie a pomocí "lehkého pera". Dokázal to i historik Bohumír Justin Popelář (1914 - 1969) ve svém "Urbáři brněnských pověstí". Podle něj se Kelti na Staré zámky, jak se tu dodnes říká, přesunuli z obřanského hradiště, kde stával legendární hrad Ebur a "skleněný zámek" Brig. I o něm se nese pověst starověkou Evropou.
Skleněný zámek?
Kelti podle Popeláře zcela náhodou vypálí v ohni křemenitou hlínu, jíž obalí obětní hranici. Křemen a písková zrna se žárem spečou, vytvoří bašty a vyžíhané stěny s dvouřady kůlů. "Vznikl skleněný zámek, pohádkového třpytu, jiskřivé nádhery, která uchvátila samotné Kelty, nazvavší to místo Brig - tj. v jejich jazyce kopec, na jehož temeni jest sídlo královské," píše se v Urbáři. Ale hlavně: "Skleněný zámek již zdaleka udával směr karavanám, jdoucím vyšlapanou starověkou stezkou u přímoří, přes hory alpské, zemí při Dunaji řece, úvalem dyjskosvrateckým až sem." Pokračuje na severovýchod až k Baltskému moři. Tahle Jantarová stezka tvoří kupeckou "magistrálu" starověké Evropy.
Paráda především
V moravském keltském sídlišti je stále rušno. Probíhá tu čilý obchod. Mohutní a stateční bojovníci poskytují ochranu bohatým kupcům a lehce si dokážou poradit i s lupičskými bandami lesních mužů, kteří řádí v okolí. Osadníci si libují si ve zdobných zbraních, oděvech a špercích. Svůj šat zapínají výraznými sponami, nosí kovové pásy s tepanými figurkami a vzácnými chřestítky. Paže a zápěstí jim zdobí zlaté i bronzové náramky, hrdla jantarové náhrdelníky. Ženy nosí překrásné náušnice, vlasy provlékají do kroužků, zdobí jehlicemi. Bohatě zdobená dýka i meč visí u pasu bojovníků, do boje oblékají tepané krunýře, přilbice a nákrčníky.
Pošlete tu zprávu do světa
"Moc a sláva tohoto starého Brna vzkvétala a tlama dřevěného boha, postaveného uprostřed sídla zvěčnělého vládce Kotyna, přetékala krví," vykresluje Popelář, "na jeho hlinkou pomalovaných rukou hrubě vystrouhaných ze stromových pahýlů přibývalo obětí v podobě článkových ozdob zápěstí, řetězů, spon a šperků ze stříbrného drátu." Zvěst o tom všem se nese po dalekých zemích. Sluchu jí popřeje i slavný řecký mořeplavec Pytheas z Alexandrie( 380 - 310 př. n. l.). Vyslechne zprávy o Eburu, nad nímž se ční skleněný hrad Brig, kde žije tisíc bojovníků, spravovaných pánem, "…jehož podoba jest lví, a kteří střeží deset tisíc pracovníků na stotisících brázdách a nespočetných stádech, jimž patří nesmírné poklady uložené v nitru pahorku zámeckého…" - a takto Eburodunon popíše příštím pokolením.
Svým bohatstvím provokují
Skleněný zámek ale podlehne zubu času a Kelti se odstěhují na skalní výspu nad meandry punkevní Říčky, do nového hradiska Staré Zámky. Dobývají rudu, umí vykovat železné sekery. A ještě více bohatnou. "Keltové na oppidu líšeňském směňovali tesáky, srpy, lovecké širočiny, hroty oštěpů a střel příchozím Řekům a Římanům," vypráví Popelář. Shromáždí obrovské bohatství, a podle Římanů jde o sídlo, "…jež hodno vyvrácení, kdyby nebyly tak skvělé obchody s občany říše Cézarovy." Marniví Keltové provokují svým okázalým leskem, nádherou a bohatstvím, ale i hluboce zakořeněným hédonismem. Vše má svůj konec.
Nemilosrdně krutý konec
Jednoho dne vtrhli do kvetoucího keltského hradiska poblíž dnešní moravské metropole Avaři: "Přivalili se s požárem a krví - divocí lidé, vlasů jako třený len a očí jako lněný květ, s volskými lebkami na hlavách tak hrůznými a nevídanými proti jemným keltským přilbám, s kamennými kladivy a oštěpy hrubě kovanými," líčí Popelář. Zblahobytnělí Keltové je přivítali plni rozpaků mísami naloženými sladkostmi z lískových ořechů a ovocných šťáv i s číšemi hustého vína. Nemohli pochopit, "proč jsou vázáni k ocasům koní a ke kolům vozů, proč jsou jejich ženy, oděné do průsvitné tkaniny odváděny na prodej do otroctví a jejich otylý kníže za živa zahrabán u nohou vůdce vetřelců, jehož oči žhnuly vítězoslávou a zlobou…" A tak je v prvním či druhém století našeho letopočtu mečem a ohněm vyvráceno kvetoucí keltské hradisko. Upadne v zapomnění. Jen travou zarostlé zbytky valů dnes naznačují, že stávalo kdysi nad půvabným meandrem punkevní Říčky.
Nejznámější keltské osady u nás
Některá oppida (keltská města ) na našem území patřila k největším a nejrozsáhlejším v celé Evropě. Vrch Závist nad Zbraslaví byl možná hlavním městem Keltů. K dalším významným centrům patří Stradonice na Berounce, Hrazany u potoka Mastníku nad dnešní Živohoští na Slapech, Staré Hradisko u Prostějova a památný moravský vrch Hostýn u Kroměříže...
Za článek děkuji nakladatelství RF HOBBY a časopisu History revue.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 theoria theoria | Web | 27. září 2016 v 18:34 | Reagovat

pujcka online ihned bučovice O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.