... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Chtěl se Albrecht z Valdštejna stát českým králem? 03

11. září 2008 v 20:40 | LaVoisin |  Zajímavosti a zajímavé články
Vévodu zabili cizí žoldáci! Za peníze!

Albrecht z Valdštejna pod tlakem událostí v lednu 1634 svolává do Plzně všechny podřízené generály a plukovníky, aby mu slíbili věrnost. V opačném případě je ochoten vzdát se funkce nejvyššího velitele. Ze 49 vysokých důstojníků jich nakonec prohlášení o věrnosti podepíše 42.


Je mezi nimi i generál kavalérie a velitel Valdštejnovy tělesné stráže Ottavio Piccolomini, který krátce na to sepisuje udavačský dopis císařskému dvoru. Uvádí v něm, že koncem prosince 1633 se mu generalissimus svěřil s plánem na zničení Habsburků. Císař Ferdinand II. ještě pochybuje, ale nakonec po přemlouvání svého okolí přece jen 24. ledna 1634 podepisuje patent, jímž Valdštejna zbavuje vrchního velení císařských armád a svěřuje nejvyšší velitelskou funkci jeho dosavadnímu zástupci hraběti Janu Matyáši Gallasovi. Patent má ovšem ještě tajný dodatek: "Hlavu spiknutí a její nejvýznamnější spojence, pokud to bude možné, zajmout a dopravit do Vídně nebo jako usvědčené provinilce zabít!"

Myslí na sebevraždu
Generalissimus v té době zatím stoná v Plzni a bolesti ho trápí natolik, že snad dokonce ze zoufalství uvažuje o sebevraždě. Trpí dnou, podobně jako Napoleon žaludečními a střevními problémy, dále zácpou, srdečními potížemi, depresemi a nejhůře na něj doléhá pokročilé stádium syfilidy. Když Valdštejna v Plzni navštíví jeho přítel, španělský jezuita páter Diego de Quiroga, zděsí se, v jak špatném stavu se generalissimus nalézá. "Kdybych se nebál pekla a ďáblů, vzal bych si ten nejsilnější jed, abych se zbavil utrpení," svěřuje se vévoda páterovi.

Utajovaný císařský patent
Císařův patent o Valdštejnově sesazení je asi týden přísně utajován. Teprve 4. února se o něm dozvídá velitel Valdštejnovy osobní stráže generál Piccolomini, autor zmíněného udavačského dopisu císaři. Zároveň je pověřen velením zásahu proti frýdlantskému vévodovi a dalším dekretem pak povýšen na polního maršálka. Třebaže Albrechta z Valdštejna udal, se zatčením, případně vraždou, dlouho váhá a nakonec se raději uklidí ke svému příteli generálovi Baltazaru Marradasovi na zámek Hluboká. Postupně se o patentu pokoutně dozvídají všichni velitelé, ovšem s výjimkou Valdštejna samého a jeho nejvěrnějších přátel.

Útěk z Plzně
Generalissimus mezitím svolává na bělohorskou pláň u Prahy všechny v Čechách přezimující pluky. 21. února posílá do metropole svého důvěrníka Adama Trčku, aby zkontroloval, jak přípravy pokračují. Trčka však u Rokycan potká plukovníka Sparra, který mu sdělí, že v Praze jsou už všude vylepeny letáky oznamující Valdštejnovo sesazení. Trčka okamžitě obrací koně a spěšně se vrací do Plzně. A tak se teprve 21. února večer Valdštejn dozví o císařském patentu.
Na těžce nemocného člověka reaguje s překvapující rozhodností. V žádném případě nemíní čekat na zatčení. Okamžitě přikáže sbalit zavazadla a hned druhý den ráno opouští v doprovodu asi 1300 důstojníků, stráží, sloužících a také několika jízdních oddílů Plzeň. Jede směrem na západ.

Příslib "hrdinského skutku"
Ve Stříbře se k Vladštejnovi přihlásí se svými dragouny plukovník Walter Buttler. Irský žoldák samozřejmě ví, že frýdlantský vévoda byl už sesazen, a zná i dodatek k císařskému patentu. Proto také hned tajně pošle hraběti Gallasovi list slibující, že se jistě brzy bude moci pochlubit "hrdinským skutkem". Tak nazve zamýšlenou sprostou vraždu těžce nemocného Valdštejna.

Plánuje se vražda
V Plané u Mariánských Lázní se k průvodu připojuje další budoucí, tentokrát skotský, spiklenec, podplukovník Trčkova pěšího pluku Walter Leslie. A protože, jak říkávali staří Římané, "tres faciunt collegium", tedy "tři tvoří spolek", přibyl k nim třetí, opět skotský důstojník do spikleneckého mariáše, velitel císařské posádky v Chebu podplukovník John Gordon, který sám přispěchá otevřít Valdštejnovi brány svého města.
Frýdlantský vévoda se ubytuje na náměstí v pohodlném Pachelbelovském domě. V průběhu večeře dorazí z Plzně rychlý posel, aby Valdštejna vlastně poprvé informoval o celém znění císařského patentu. Vévoda se rozzuří do nepříčetnosti. Podplukovník Leslie je náhodou přítomen a honem pospíchá za svými zbývajícími dvěma kumpány z britských ostrovů, aby jim sdělil, co se právě stalo. Páni dávají hlavy dohromady a rozhodnou se Valdštejna hned druhý den sprovodit ze světa.

Masakr v chebském hradě
Následující den, 25. února 1634, je neděle a Gordon jako velitel města toho využije, aby pozval Ilova, Trčku, hraběte Kinského a několik dalších nejvěrnějších vévodových lidí na večeři na chebském hradě. Sám Valdštejn zůstane kvůli svým chorobám na lůžku v Pachelbelovském domě. Když je vydatná trachtace v plném proudu a hosté už lehce opilí, podplukovník Leslie se nenápadně vytratí a dává zvednout padací most, aby nikdo nemohl uniknout nebo se dostat dovnitř. Ostatní si už berou na starost připravení dragounští hrdlořezové z Buttlerova pluku v čele se skotskými důstojníky Mac Danielem a Geraldinem a Irem kapitánem Waltrem Deverouxem. Jakmile se Leslie vrátí do hodovní síně, vpadnou dovnitř s pokřikem "kdo je dobrý císařský" nebo "vivat Ferdinand" a s tasenými kordy. Valdštejnovi nejvěrnější přátelé nemají šanci.

Smrt nemocného muže
Mezi 10. a 11. hodinou večerní se pak dragouni rozeběhnou po městě k poslednímu dějství krvavého dramatu. Jejich cílem je Pachelbelovský dům. Nejrychlejší je zrzavý Ir Walter Deveroux. Při potyčce se stráží si sice zlomí kord, ale vytrhne jednomu ze svých vojáků partyzánu, dlouhou bodnou zbraň, a žene se dál. V poschodí probodne páže a druhé tvrdě odstrčí pažbou své zbraně. Pak prudce rozrazí dveře a vpadne do vévodovy ložnice. Tady se proti němu vztyčí Albrecht z Valdštejna, pouze v noční košili. "Ty špatná, křivopřísežná, stará, rebelantská šelmo!" křičí na něj Ir a vší silou mu vráží zbraň doprostřed hrudi.

Jan Bauer


Odměna pro vraha
Valdštejnův vrah kapitán Walter Deveroux, je sice povýšen na podplukovníka, ale odměny za své krvavé služby se domáhá dlouho. Zatímco jeho nadřízení si dělí Valdštejnovy, Trčkovy a Kinského rozsáhlé majetky, na Deverouxe se nedostane nic. Teprve po dvou letech neustálého upomínání mu vídeňská císařská kancelář milostivě postoupí z majetku rodu Trčků statky Dobrovítov, Chlum a Krchleby v tehdejším Čáslavském kraji. Irský důstojník se však o své statky příliš nestará. Raději se opíjí v Praze, kde se také nakonec v roce 1639 stává obětí morové epidemie.

Více se dozvíte:
Josef Janáček: Valdštejnova smrt, Praha 1970
Josef Janáček: Valdštejn a jeho doba, Praha 1978
Josef Polišenský, Josef Kollmann: Valdštejn. Ani císař, ani král, Praha 1995
Zdeněk Kalista: Čechové, kteří tvořili dějiny světa, Praha 1999
Peter Englund: Nepokojná léta. Historie třicetileté války, Praha 2000
Radek Fukala: Sen o odplatě. Dramata třicetileté války, Praha 2005
Jan Bauer: Podivné konce české šlechty, Třebíč 2007
Za článek děkuji časopisu History revue a nakladatelství RF HOBBY. Díky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel Trčka Pavel Trčka | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 11:53 | Reagovat

Zajímavé povídání o našich předcích. S ohledem na to, že jsem nositelem slavného příjmení mne vše kolem zajímá dvojnásob.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.