... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Zradila krále Přemysla Otakara II. jeho blouznivá milenka? (část 2)

17. srpna 2008 v 17:27 | LaVoisin |  Zajímavosti a zajímavé články
Příliš horká bitevní vřava
Zatímco zde vojska proti sobě leží, sužována tropickým vedrem a žízní, české oddíly se částečně rozptýlí po okolí. Rudolfovi špehové to zjistí a jejich panovník okamžitě využije situace - zaútočí! Bitva začíná v devět hodin ráno. Oba králové stojí v čele svých armád. První útočí uherská jízda, kterou Češi úspěšně odrazí. Během protiútoku se ocitají v nevýhodné pozici proti slunci. Z bojovníků v dokonalé zbroji lije pot v proudech. Zvířený prach létá vzduchem v mohutných chuchvalcích. Ztěžuje dýchání, mužům se dostává do očí, usedá do nosu, do uší…
V průběhu boje, který je zpočátku nerozhodný, dokonce i Rudolfův život visí na vlásku. Císař je sražen z koně, ale jeho věrný a pohotový pobočník Walter z Ramswagenu je nablízku. Habsburka vyzvedne zpět do sedla a vyveze ho z největší vřavy. "To peklo nemá konce!" řvou bojovníci na obou stranách. A pak to přijde!

Mohlo jít jen o omyl?
Bitvu na Moravském poli náhle rozhodne 60 Rudolfových těžkooděnců a údajná zrada mohutné české zálohy v čele s Milotou z Dědic. Později budou kronikáři tvrdit, že pan Milota svého krále Přemysla Otakara II. zradil proto, že ho v roce 1265 věznil na hradě Veveří. Milotova bratra Beneše tam Přemysl dokonce nechal popravit. Důvodů ke zradě víc než dost… Přesto se dnes řada moderních historiků shoduje, že během bitvy došlo spíše "jen" ke krutému omylu, zvláštní náhodě, smůle. Tak jak to bylo?!
Inkriminovaný moment bitvy začíná tím, že do boku českých rytířů nečekaně vpadne rakouská jezdecká záloha vedená Ulrichem von Kapellem, skrytá až dosud ve vinicích západně od bojiště. "Zkušený vojevůdce Milota podle všeho těsně předtím odhadl hrozící nebezpečí a chtěl napadnout nepřítele zezadu," míní jeho obhájci. Leč chybička se vloudila: "Když objížděl bojiště, ostatní čeští bojovníci jeho manévr pochopili špatně. Domnívali se, že s celou jednotkou prchá z boje." "Utíkají! Utíkají!" nese se českým vojskem, které se v nastalém zmatku a panice dává na útěk, aby vzápětí podlehlo nepříteli.

Obnažen a ubit
Střed českých oddílů se teď kvůli podivnému Milotovu manévru ocitá v obklíčení. Velí mu už sám Přemysl Otakar II. A někde v těchto místech bude král zabit sečnou ranou do hlavy. Odborníci, kteří provedli pitvu exhumovaných ostatků velkého krále, usuzují na meč. Ale i přesto Přemyslův konec zahaluje rouška tajemství. Vždyť Rudolf ještě před bitvou svým mužům nakazuje zajmout krále živého…
Jedna z verzí, byť nedoložená, říká, že nepřátelé českého krále obklíčili a srazili z koně. Hodili mu na krk smyčku a odtáhli si vzácnou kořist stranou. Přemysl měl být pouze v bezvědomí, když ziskuchtiví lupiči z jeho těla trhali drahocenné brnění, které vždy zlatě svítilo v bitevních vřavách. Mysleli snad, že už je mrtvý? Téměř nahý Přemysl Otakar se ale začíná probouzet. To se však loupeživým žoldnéřům vůbec "nehodí do krámu". Stačí jediný úder!

Jeptiška zmizela
Nabízí se však ještě jedno řešení. Nebyl někdo náhodou k vraždě krále najat? A pokud ano, tak kým? I o tom dnes můžeme pouze spekulovat. Snad je v případě smrti Přemysla Otakara II. Rudolf Habsburský nevinný. Svému velkému soupeři po smrti prokáže náramné pocty, které spíše svědčí o jeho obrovské úctě ke "králi železnému a zlatému". Mrtvé tělo českého krále nechá Rudolf nabalzamovat a veřejně vystavit po 30 týdnů ve vídeňském františkánském klášteře. A zatímco ovdovělá Kunhuta hořce pláče, tajemná uherská jeptiška kamsi zmizela.

Luboš Y. Koláček

Král železný a zlatý
Přemysl Otakar II. je druhorozeným synem krále Václava I. Když v roce 1247 umírá jeho starší bratr Vladislav, rázem se Přemysl, původně určený pro církevní dráhu, stává jediným dědicem přemyslovské země. A brzy o sobě dává vědět. Ve svých 15 letech, podporován českou šlechtou, vede vzpouru proti svému otci. Václav musí dokonce na čas uprchnout z Čech, později však neposlušného synka dočasně uvězní na hradě Přimda. Od té doby už se Přemysl do ničeho nevrhá jen tak po hlavě. Stává se z něho výtečný politik, který zájmům své rozrůstající se říše podřizuje cokoli. Poprvé se třeba neváhá oženit s Markétou Babenberskou, která je o 30 let starší než on. Manželství bude plné skandálů, ale bez jediného potomka. Skandálů proto, že neplodnost není evidentně Přemyslův problém. Má totiž řadu levobočků, ale žádného dědice. Toho mu dá až jeho druhá manželka Kunhuta, s níž se ožení po rozluce s Markétou.

Češi nemohou uvěřit
Po Přemyslově smrti na Moravském poli nastává v královských zemích chaos. Lidé dlouho nemohou uvěřit, že je "král železný a zlatý" po smrti. Stále čekají, že se Přemysl vrátí a svede s Habsburkem rozhodující bitvu. Po vystavení ostatků ve Vídni, mrtvé, nabalzamované tělo krále proto absolvuje půlroční cestu od města k městu, aby se Češi přesvědčili o Přemyslově smutném konci. Dnes odpočívá v Saské kapli chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

ZAOSTŘENO NA DOBU

Tataři honí krále
Roku 1241 východní Evropu vzruší vpád Tatarů, vedených chánem Bátúem. Uherský král Béla IV. mu odmítne složit slib poslušnosti. Uherská vojska jsou poražena u slovensko-maďarské řeky Sajó a Béla IV. se dává na útěk. Z dalmatských ostrovů Béla marně žádá papeže, císaře i další evropské panovníky o pomoc. Tataři naštěstí v Uhrách nezůstanou a vrátí se do Mongolska.

Porážka rytířů
13. července 1260 dochází u jezera Durbes (dnešní Lotyšsko) ke střetu mezi domácím vojskem litevského kmene Žemajtů a Řádem německých rytířů. Za porážku rytířů může fakt, že Kurové a Estonci, kteří byli do řádového vojska naverbováni násilím, v průběhu boje zaútočili na vlastní týl. Prusové a Litevci se proti německým rytířům následně vzbouří a vyženou je z oblasti.

Předlouhá volba
Od roku 1268 do roku 1271 se kardinálové dohadují, kdo by měl být novým papežem. Volba, z níž vzchází Řehoř X., je vůbec nejdelší v historii římskokatolické církve. Váhavé kardinály k rozhodnutí nakonec přinutí obyvatelé italského Viterba, kde se církevní představitelé sešli. Lidé je totiž uvězní v jedné z budov a zajistí jim pouze přísun chleba a vody. Do tří dnů je nový papež zvolen.

Vzhůru na cesty
V roce 1271 se z italských Benátek po boku svého otce a strýce vydává na cestu do vzdálené Číny kupec Marco Polo.

Žebrácká mošna pro krále
Po svém zvolení římskoněmeckým králem roku 1273 Rudolf Habsburský mistrně využije propagandu, v níž českého panovníka Přemysla Otakara II. prezentuje jako pyšného Slovana, který tyransky vládne Němcům. Přemysl mu na oplátku pošle žebráckou mošnu. Naráží tak na skrovný majetek, kterým Habsburk oproti němu disponuje.

Rozkvět nepotismu
Ve středověkých církevních kruzích se šíří politika tzv. nepotismu (z latinského nepos = synovec). Tak se označuje systém, v němž jsou do významných funkcí obsazováni příbuzní, navíc často v útlém věku, na úkor ostatních, nezřídka lépe kvalifikovaných kandidátů. Významným zastáncem nepotismu je papež Jan XXII.

ZAOSTŘENO NA OSOBNOSTI

Béla IV.
Uherský král (1206-1270) je jedním z nejvýznamnějších panovníků z arpádovské dynastie. Roku 1252 zahájí vpádem do Přemyslových držav pustošivou válku, která tvrdě postihne Moravu. Český král Přemysl Otakar II. se s ním vypořádá v létě 1260 v bitvě u Kressenbrunnu.

Ludvík IX. Svatý
Francouzský král (1214-1270) z dynastie Kapetovců podporuje ve své zemi rozvoj vzdělanosti. Snaží se o reformu soudnictví a zakazuje tzv. Boží soudy, kdy má o vině či nevině rozhodnout "nadpřirozená" moc.

Alfons X.
Španělský král s přídomkem Moudrý (1221-1284) vládne Kastilii a Léonu i Svaté říši římské, k níž připojí Cádiz. Alfons je však nejen válečník, ale také básník a velký vzdělanec. Překládá z arabštiny nebo si nechává sestavit astronomické tabulky.

Eduard I.
Král Anglie (1239-1307), pán Irska a vévoda akvitánský pochází z rodu Plantagenetů. Svou slávu si získá dobytím Walesu. O to samé se snaží i v případě Skotska. Ovšem neúspěšně. Někdy se mu také přezdívá "Hammer of the Scots", tedy "Kladivo Skotů".

Jan XXII.
Jacques ďEuse (1244-1334) je zvolen papežem na tu dobu ve výrazně kmetském věku
72 let. Většina kardinálů mu dává svůj hlas ve víře, že stejně brzy zemře. Jan XXII. ale svůj úřad nakonec zastává18 let a dožije se úctyhodných 90 let.

Ludvík IV.
Od roku 1314 římský král, a posléze císař Svaté říše římské, je znám také pod hanlivým označením Ludvík Bavor (1283-1347). Nazývá ho tak jeho odpůrce, papež Jan XXII., "Bavor" totiž v latině zní podobně jako "Barbar" (Ludovicus Bavarus - Ludovicus Barbarus).

Zdroj: RF - HOBBY a časopis History revue. Děkuju /* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/5/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sifters sifters | Web | 18. června 2015 v 15:18 | Reagovat

půjčka bez doložení příjmu srovnání 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.