... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Secese

25. srpna 2008 v 19:11 | LaVoisin |  Historie odívání
Konce století bývají, jak jsme si ostatně mohli sami nedávno všimnout, bouřlivé. Začátky jsou na tom podobně. Lidstvo se obvykle rozhodne, že by to chtělo něco změnit (takové jakési globální předsevzetí), a pustí se, obvykle stylem parního válce řízeného více či méně opilým řidičem, napříč všemi oblastmi života. Velmi spolehlivým indikátorem změn ve snad každé společnosti je - no, umění taky, ano, ale hlavně - móda. Dokonce jsem tuhle četla teorii, že je možné spolehlivě předpovídat ekonomický vývoj podle toho, jaká délka sukní a barva vlasů je právě "in". Tento článek ovšem nebude o ekonomice, bude o módě.

Jako "belle epoque" neboli "krásná epocha" se označuje doba, kterou také známe jako secesi. Všechno to zřejmě začalo už roku 1889, kdy bylo panoráma Paříže doplněno o prvek, bez kterého by se dnes statisíce turistů neměly pod čím vyfotit - Eiffelovu věž. Věž byla postavena na počest stého výročí vzniku republiky a ve všem tom nadšení vlastně začaly ony zmiňované "stoleté" změny. Co se vlastně do té doby nosilo? To, co známe z historických romantických filmů - široké šustivé sukně až na zem, útlounký pas, kytičky, kraječky, rukavičky a slunečníčky (ostatně, o tom se dozvíte v některém z příštích dílů). Nějakých patnáct až dvacet let před nástupem krásné epochy přišly do módy turnýry čili honzíky, vycpávky, které se umisťovaly do sedacích partií a zvedaly tak sukni vzadu nahoru. A v devadesátých letech se naráz do módy vrátily desítky prvků z celého 19. století; za inspiraci posloužil empírový sloh (sám inspirován antikou), romantické krajky a kanýrky i orientální vzory. Ozvalo se také reformní hnutí, jehož cílem nebylo nic menšího než odnaučit ženy nosit korzety. Jako alternativu nabízelo volné šaty podobné antickým a orientálním řízám. Netřeba myslím říkat, že příliš neuspělo - štíhlý pas přežil (dodnes).

Stejně už ale korzetům a těsným, širokým, těžkým a jinak nepraktickým oděvům zvonila hrana. Přelom 19. a 20. století byl totiž mimo jiné obdobím, kdy se žena začínala vymaňovat ze své dosavadní role okrasného prvku, začala cestovat, sportovat, studovat a být veřejně činná (první dívčí gymnázium u nás bylo založeno roku 1890, v roce 1901 promovala na Karlově univerzitě první doktorka filozofie, o rok později pak první lékařka; tou dobou už v Čechách také vycházelo několik feministických časopisů a vzniklo hnutí za volební právo žen). Prvním šikovným vynálezem bylo rozdělení šatů na halenku a sukni (šaty, které měly sukni a živůtek zvlášť, se pochopitelně šily už dávno, vždycky však patřily neoddělitelně k sobě). Bylo to praktičtější a umožňovalo to kombinovat, na kterémžto principu je dámský šatník dnes založen - blůzička plus kalhoty a sako tvoří dohromady denní oděv, tatáž halenka s vhodnou sukní se dá použít jako oblečení slavnostnějšího rázu.

O podstatné rozšíření škály ženám "přístupných" oděvů se postaral také sport. Bruslit nebo sedět na koni se v načinčané sukni se spoustou spodniček ještě jakžtakž dalo, jezdit na bicyklu, lyžovat a podnikat horské túry nikoliv. Pro tyto účely bylo nutno značně zjednodušit střih a zbavit se všech nepohodlných a překážejících součástek. Sportovní oděvy tak sice pořád ještě měly blůzy s módními mohutnými šunkovými rukávy a patřil k nim klobouček se závojem, ale sukně se zkrátily nebo se dokonce proměnily v sukně kalhotové, připomínající baňaté turecké harémové kalhoty. Českým dámám to prý trvalo o něco déle než těm ve světě - nechtěly se vzdát elegance ani na cyklistických závodech. Turistické sukně mívaly délku do poloviny lýtek, ovšem patřily pod ně ještě úzké kalhoty. Plavky
Pro nás nejnepředstavitelnějším kouskem oděvu byly bezesporu dámské plavky. Oblíbeným materiálem byl bavlněný kartoun a flanel, oblíbenou ozdobou volánky a lemy. Úplně dospod patřily pletené punčochy (obvykle černé) a spodní košilka, navrch pak kalhoty (dětské byly kratší) a v pase stažená dlouhá halena; nepočítám koupací čepici. Pro stydlivé dámy tu byla varianta s halenou dlouhou až na zem. Pánské plavky, známé pruhované trikoty, byly nepochybně pohodlnější.

V secesní době se také začaly hojně nosit kostýmy. Skládaly se z dlouhé hladké úzké sukně, blůzy a přiléhavého kabátu (a klobouku, samozřejmě) a byly oblíbené zejména jako cestovní oděv; stále více se ovšem prosazovaly jako běžné denní oblečení.

Jak vlastně vůbec vypadala secesní módní linie a jaké módní prvky se na oblečení uplatňovaly?Začátkem 90. let 19. století patří k ženě ještě neodmyslitelně štíhlý pas. Na módních kresbách z tehdejších časopisů mají dámy pas tak útloučký, že by se dal obejmout jednou rukou (dokud fotografii nahrazovala kresba, bylo to ještě jednoduché. Dnes musí chudáci grafici modelky v časopisech přizpůsobovat módnímu ideálu pomocí počítačů…). Ve skutečnosti to tak žhavé nebylo, i když, stejně jako dnes, existovaly rekordmanky; jen ty dnešní mají 45 kilogramů, zatímco ty tehdejší měly totéž v centimetrech v pase.Štíhlost pasu zvýrazňovalo řešení živůtku a sukně. Střih sukně prošel mnoha proměnami, vždycky se ale směrem dolů více či méně rozšiřoval. Většinou bývaly sukně hladké, zcela nepodobné složitě řaseným a aranžovaným draperiím z let právě minulých - o to více se však móda vyřádila na živůtku. Hladké upjaté vršky s úzkými rukávy vystřídaly nejdříve živůtky, blůzy a kabátky s obrovskými šunkovými rukávy; šířka rukávů byla oblíbeným námětem karikatur. Živůtek se zdobil krajkami, volánky, výšivkami, nosilo se fiží, stojaté límečky s krajkovým lemem, u kabátů široké límce, rozložené na ramenou. Zatímco blůzy svým bohatým zdobením opticky zvětšovaly poprsí, už tak vyšněrované korzetem často do závratných výšin, sukně naopak bývala více nabraná vzadu a prodlužovala se do vlečky. Při pohledu z boku tvořilo toto uspořádání esovitou siluetu. Oproti dosavadnímu oděvu, který na přirozené tvary těla tolik nedbal, byl přechod k ladné křivce příjemnou změnou; křivka je pro secesi ostatně typická, najdeme ji v architektuře, umění i designu.
Šunkové rukávy se časem zúžily na únosnější mez a u večerních šatů dokonce zmizely. Večerní šaty kromě toho mívaly (na rozdíl od denního oděvu) upjatého až pod bradu, velkorysý dekolt, ve kterém tak krásně vynikaly nádherné secesní šperky. Slavnostní toalety se také neobešly bez pořádné vlečky. Šikovné dámy s ní uměly pravé divy - když se zastavily, dokázaly ji nenápadným kopancem a popotažením rozprostřít tak, aby v půvabné křivce doplňovala celkový dojem.
K oblečení tehdy neodmyslitelně patřily doplňky, které dělaly dámu dámou. Dnes už jsme zvyklé tak maximálně na kabelku a sluneční brýle, ale pro slavnostní příležitosti i ve třetím tisíciletí upotřebíme rukavičky a klobouky.Klobouk byl takřka po celé 19. století doplňkem, bez něhož by si žena - nepatřila-li zrovna k chudým vrstvám - nedovolila opustit dům. Nejinak tomu bylo i v "krásné epoše". Nosily se jak malé kloboučky, posazené na pečlivě vyčesaném drdolu a upevněné mašlí pod bradou, tak široké klobouky, obojí doplněno závojíčkem a zdobeno vším možným, co byla kloboučnická fantazie schopna vymyslet. Jednoznačně vedly květiny, peří a stuhy.

Pánskou módou žádné větší poryvy necloumaly; dalo by se říci, že pánský oděv přestal být zajímavý po skončení rokoka. Koncem 19. století nosili muži oblek klasického složení - košile, vesta, kalhoty a různé varianty onoho posledního kusu, kterým je dnes sako. Sako jako takové se objevilo kolem roku 1870, pochopitelně coby sportovní oděv - tak, jako dnes pánové nosí saka, nosily se tehdy žakety. Žaket patřil i ke společenskému obleku, a to k obleku demokratickému - frak byl považován za aristokratický. Vlastenci nosili čamaru, vypasovaný delší kabátek se šňůrovým zapínáním. Složení obleku, střih a materiál jeho jednotlivých součástí a doplňky se řídily, zvláště ve vyšších vrstvách a pro společenské příležitosti, přísnými pravidly.

Na závěr, říkala jsem si, by nebyla špatná nějaká zajímavost. Jedna mě napadla, když jsem se zmiňovala o spodním prádle. Téměř přesně na přelomu století, přesněji řečeno pro sezónu 1899-1900, totiž byla vynalezena podprsenka. Představil ji jeden francouzský módní dům a docela se podobala dnešní sportovní podprsence; měla široká ramínka, mírně nabírané košíčky a zapínání vpředu. Teprve o 14 let později vynašly podprsenku i Američanky a nastala ta pravá doba pro její masové rozšíření.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.