... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Móda vyšlá z módy - gotika a renesance

25. srpna 2008 v 19:02 | LaVoisin |  Historie odívání
Proč se gotice říká gotika, jste už určitě někde slyšeli. Bylo to původně hanlivé označení; Gótové byli barbaři, a co bylo "gotické", bylo tedy barbarské. V raném středověku skutečně Evropa severně od bývalé Říše římské nehostila nijak dramaticky vyspělé civilizace - rozkvět ji teprve čekal. A podle toho vypadal i oděv - obě pohlaví nosila jednoduchou přepásanou tuniku, tedy jakýsi "pytel" s otvorem pro hlavu a s rukávy, pláště, nohavice. Barevnost záležela na dostupných přírodních barvivech. Oděvy jednotlivých národů se lišily, v celkovém střihu i v detailech - výšivkách, sponách či vzorech.

Poté, co se při velkém stěhování národů Evropané přeskupili a vznikly první státy, začala se měnit ekonomika. Velká část obyvatelstva sice ještě žila na hranici chudoby a jejím hlavním úkolem bylo zajistit si základní obživu, ti bohatší si už mohli dovolit i jiné starosti. Oděv panovníků se inspiroval oděvem byzantským - nosili tuniku, přepásanou širokým pásem, a štólu, pruh látky, který se přehazoval přes ramena. V podstatě stejně vypadala i roucha církevních hodnostářů, dlouhou tuniku nosily i ženy. Hojně se zdobily vyšíváním a našíváním drahých kamenů. Bylo-li třeba praktičtějšího oděvu, posloužila kratší tunika doplněná kalhotami.
Za počátek vrcholného středověku čili doby gotické označujeme začátek 12. století. Jestliže do této doby se mužský a ženský oděv nijak zásadně nelišily, teď je s tím konec. Zároveň se oděvy stávají propracovanější, šije se podle složitých střihů - výrobou oděvů už se zabývají specialisté, tedy krejčí, kteří jsou schopni zhotovit šaty tvarované přesně na tělo. Přiléhavé dámské šaty se brzy staly velmi oblíbené - měly úzké rukávy, oválný či kulatý výstřih, až po boky těsně přiléhaly k tělu a teprve pak se rozšiřovaly v řasenou sukni.
Muži nosili surcot, svrchní sukni, což byl bohatě řasený oděv, něco mezi pláštěm a dlouhou košilí, v pase volný nebo přepásaný. Surcot oblékaly i ženy.
Tento základní tvar oděvu se až do konce středověku příliš neměnil, pouze se k němu přidávaly různé módní detaily. Tak se koncem dvanáctého století objevily pachy, volně visící dlouhé rukávy. Sahaly po loket, kde jejich "funkční" část končila a odtud dolů visely různě široké konce. Marnivá mládež je často mívala tak dlouhé, že je tahala za sebou po zemi. Půlkruhový plášť, oblíbený v 12. století v celé Evropě, se upevňoval ozdobnou šňůrou či stuhou a sponami, což byly další detaily, na kterých bylo možno se "vyřádit". V době, kdy přišly do módy špičaté boty, nosili šviháci špičky tak dlouhé a zakroucené, že je museli připevňovat řetízkem pod koleno. A kolik vymyslely středověké dámy způsobů zavinutí roušky, nejrozšířenější pokrývky hlavy, těžko spočítat.
Ve středověku, ač se to ze zašlých maleb v chrámech možná nezdá, se oděvy velmi pestře barvily. Městské ulice plné postav v černých, tmavomodrých a podobných nudných barvách tehdy prostě neexistovaly; nejmódnější byly kombinace hodně kontrastních barev, např. žluté a modré, modré a červené či oranžové a zelené. Ve 14. století dokonce přišlo do módy miparti, tedy oděv rozdělený na dvě kontrastní poloviny - jestli si pamatujete z dětství na zeleno-červeného kašpárka, tak to je přesně ono.

Módním centrem pozdně gotické Evropy se stala Francie, konkrétně burgundský knížecí dvůr. Dámy tu nosily šaty přepásané pod ňadry, s velmi širokou a bohatě nařasenou sukní, prodlouženou do vlečky. Oblíbenou pokrývkou hlavy byl henin, vysoký kornoutovitý čepec s dlouhým závojem. Muži se oblékali do krátkých přiléhavých kabátců (často sahaly jen na boky a byly zakončeny těžkým ozdobným pásem) s širokánskými rukávy, nebo naopak do kabátců sahajících po kolena, v pase stažených, takže tvořily siluetu ve tvaru písmene X.

Za oficiální konec středověku (a začátek novověku) je pokládán rok 1492 - rok objevení Ameriky. V módě samozřejmě předěl mezi odíváním po gotickém a po renesančním způsobu nebyl tak krásně ostrý. Zatímco Francouzky (a okolní Evropa) ještě nosily heniny, v Itálii se pozvolna rodil úplně nový životní styl.
Proč zrovna Itálie? Jižní Evropa hostila ve starověku vyspělé civilizace, které tu po sobě zanechaly výrazné stopy; Italové tak nikdy neztratili spojení se svými dávnými předky. Antika měla v budoucnu inspirovat ještě několikrát, poprvé však k tomu došlo právě v 15. století v Itálii. Návrat k antickému ideálu znamenal také návrat k věcem světským - lidé se začali vzdělávat, stavět si vzdušnější příbytky (v teplém Středozemí si to mohli dovolit) s krásnými zahradami, bavit se (světská hudba přestala být považována za něco, co je kvalitou hluboko pod hudbou duchovní) a také o sebe pečovat, k čemuž patří i hezké a pohodlné oblékání.
Italové byli vždycky tak trochu marniví, a když dostali šanci se předvést, pustili se do toho skutečně důkladně. Oděv šlechty se více než kdy jindy stal ukázkou jejich majetku - vlastně, sám oděv byl jměním; tak, jako my dnes ukládáme peníze do šperků či cenných papírů, renesanční šlechtic investoval do nákladné garderóby.

Italská renesanční krasavice - pestré šaty, vyholené čelo a antický účes z plavých vlasů
Muži zpočátku nosili ještě poměrně jednoduchý oděv - punčochy a kabátec či bohatě řasený, v pase stažený pláštík zvaný giornea. Ženské šaty byly mnohem zdobnější. Jejich střih respektoval přirozené tvary těla - skládaly se z živůtku s oválným výstřihem a dlouhé řasené sukně. Místo zapínání se používalo šněrování, které se stalo ozdobným prvkem. Dalším takovým prvkem bylo přivazování - rukávy, často ještě svázané z několika kusů, se přivazovaly k živůtku, živůtek k sukni. Mezi šňůrami volně vykukovala spodní košile, zpočátku bílá, později barevná a zdobená.

Nová móda se brzy rozšířila do celé Evropy, každý národ si ji ale přizpůsobil k obrazu svému a doplnil o své vlastní prvky. Francouzští šlechtici jsou na dobových obrazech vypodobňováni v bohatě zdobených kabátcích s tak širokými rukávy, že si při pohledu na ně nemůžete nevzpomenout na dvoumetrové rokokové krinolíny. Češky se více držely italského vzoru, nosily hranaté výstřihy, přivazované rukávy, šněrované živůtky a řasené sukně.
S příchodem reformace se přílišný přepych stal nežádoucím. Na scéně se objevila šuba, široký plášť v délce minimálně ke kolenům, s mohutnými rukávy a šálovým límcem; původně to sice měl být prostý oděv, ale brzy se objevily okázalé verze šuby, zdobené zlatem a lemované drahou kožešinou.
Zbrusu nový módní výstřelek, který se rychle ujal na mužském i ženském oděvu, bylo ozdobné prostřihování. "Vynalezli" ho lancknechti, němečtí vojáci, původně jako funkční prvek (pakliže oblečení někde těsnilo nebo bylo malé, jednoduše ho prořízli, a bylo vystaráno), ze kterého se nakonec stala dekorace. Prostřihávaly se všechny součásti včetně bot a baretů, a to tak hojně, že se tu a tam dokonce objevil zákaz. Zákazy vůbec provázely módu snad už od počátků lidstva.
V polovině 16. století se ve Španělsku objevuje nový - a poslední renesanční - módní směr. Jestliže italské renesanční šaty byly maximálně pohodlné, respektující přirozené tvary těla, pak španělské byly jejich pravým opakem - upjaté, nepohodlné, přímo geometricky stylizované. Jak ženský, tak i mužský oděv zakrýval všechno kromě rukou a hlavy. Začínal u krku stojáčkem a škrobeným okružím, které nedovolovalo jiné než hrdé nesení hlavy. Živůtek ženských šatů i mužský kabátec byly stylizované do trojúhelníkového tvaru, se štíhlým pasem, širokými rameny a úzkými rukávy. Mužské kalhoty byly velmi krátké, často sahaly jen do poloviny stehen a nohavice byly kulovité; byly sestavené z podélných pruhů látky, skrz které vykukovala barevně kontrastní podšívka. Sukně ženských šatů měla tvar kužele, byla hladká, zdobení navazovalo obvykle na zdobení živůtku. Zdobilo se honosně - oblíbené byly zlaté výšivky, stuhy a porty, drahé kameny, to vše doplněno nádhernými šperky. Barva vlastního oděvu však byla strohá - jasným favoritem byla černá, na kontrastní části oděvu (rukávy, podšívka) se používaly materiály v tlumených světlých barvách - béžové, zlatohnědé, šedomodré.
Tak komplikované tvary oděvu vyžadovaly notnou podporu zespod. Kalhoty se důkladně vycpávaly, ramenní vycpávky plnily často ozdobnou funkci. Dámy nosily těsný korzet, který díky dřevěným a občas i kovovým kosticím připomínal spíše brnění; poprsí tehdy jaksi nebylo v módě, šlechtičny na obrazech mají dokonale plochou hruď. Sukni nadnášela obručová krinolína, zvaná verdugado. Španělské šaty jsou na pohled krásné a honosné, co do pohodlí ovšem nebylo o co stát.
Španělská móda se rozšířila i do dalších zemí, jejího diktátu uposlechla i česká šlechta.
 


4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 martin martin | 7. listopadu 2008 v 14:20 | Reagovat

dost dobrý

2 tygřík tygřík | Web | 18. ledna 2010 v 16:19 | Reagovat

škoda že tu není více obrázku ale jinak dobré informace....

3 punk punk | 21. ledna 2010 v 11:26 | Reagovat

:-D

4 makynka makynka | 30. března 2010 v 0:52 | Reagovat

díky kámo XD

5 Lúúúúúúúúúúúca Lúúúúúúúúúúúca | 6. listopadu 2010 v 13:06 | Reagovat

Moc pěknej článek... sice málo obrázků ale jinak fkt gooooood ;-)

6 LaVoisin LaVoisin | 7. listopadu 2010 v 19:16 | Reagovat

Lucko, zkus juknout do galerie složka renesanční oděvy - tam se snažím dávat obrázků víc ;-)

7 k.. k.. | 16. září 2011 v 11:28 | Reagovat

BOŽE!!! kaj si to nabrala? ;-)

8 X* X* | 16. září 2011 v 11:30 | Reagovat

trošku trapnější blog.nedá se tu vubec vyznat ;) a ty články taky za moc nestojí.sorry za upřímnost! ;))))

9 ergag ergag | 6. února 2012 v 17:08 | Reagovat

na hovno

10 JAN JAN | E-mail | 13. ledna 2014 v 13:07 | Reagovat

JE TO BLBEJ NET
JE ÚPLNĚ NA HOV.....NO :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!

11 MICHAL MICHAL | E-mail | 13. ledna 2014 v 13:08 | Reagovat

Z TOHO VEBU MI JE BLITÍ :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.