... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Měla legendární Sissi milence? (část 2)

15. srpna 2008 v 21:24 | LaVoisin |  Zajímavosti a zajímavé články
Láska? Ke koním!
V roce 1867 při příležitosti korunovace Františka Josefa I. uherským králem věnuje uherská šlechta císařskému páru zámek Gödöllö nedaleko Budapešti. Tady se může Alžběta naplno věnovat své zálibě v jezdeckém sportu a jejími častými průvodci jsou vedle Andrássyho také hrabě Nikolaus Esterházy, proslulý chovatel koní a jeden ze zakladatelů vídeňského Jockey Clubu, dále princ Rudolf Liechtenstein a mladý hrabě Elmér Batthyány. Císařovnina příbuzná hraběnka Marie Larischová-Wallersee později na dny strávené v Gödöllö vzpomíná: "Třikrát za týden byl hon. Ach, to bylo nádherné! Alžběta byla na koni okouzlující. Vlasy jí v těžkých copech rámovaly hlavu, na nich měla cylindr. Šaty jí seděly jako ulité; nosila vysoké šněrovací botky s drobnými ostruhami a natahovala si přes sebe tři páry rukavic; nepostradatelný vějíř byl vždycky zasunut v sedle."
Dodejme, že vějíř Alžbětě slouží podobně jako dnešním společenským hvězdám černé sluneční brýle. Kdykoliv se objeví nějací nežádoucí zvědavci, zakryje si jím obličej.

Nežádoucí známost z Anglie
Když císařovna pobývá v Anglii, kde má na honební sezónu pronajatý zámek Easton Neston, stává se jejím věrným druhem instruktor jízdy na koni a přední anglický dostihový jezdec kapitán Georg "Bay" Middleton. Je to vysoký muž s přitažlivou tváří, nazrzlými vlasy a snědou pletí. Císařovna si ho tak oblíbí, že ho dokonce v roce 1876 pozve do Uher na zámek v Gödöllö, kde vyvolá žárlivost Františka Josefa a především Alžbětiných uherských důvěrníků. Nakonec pyšný hrabě Esterházy povýšeně upozorní Middletona, že je pouhým učitelem jízdy a postará se o to, aby s Alžbětou přišel do styku jen minimálně.
Kapitán se samozřejmě urazí, odjede ze zámku do Budapešti, kde ho v jednom nevěstinci okradou. Nešťastný Angličan, který navíc nerozumí ani maďarsky ani německy, se ocitá bez peněz na policejní strážnici a teprve zákrok zuřící císařovny, kterou vyrozumí budapešťský policejní prezident, ho odtud vysvobodí.

Korunní princ ztrácí iluze
Playboy Middleton kupodivu o dva roky později doprovází Alžbětu i při její další návštěvě Anglie. Shodou okolností sem tehdy přijíždí také její syn, korunní princ Rudolf. Tehdy devatenáctiletý mladík však neurozeného přítele své matky nesnáší a když mu má být kapitán v jednom anglickém klubu představen, ostentativně se k němu obrací zády. Císařovna se samozřejmě rozzlobí a vůči svému synovi zahořkne. Zato anglická společnost se baví a ocení gesto rakouského korunního prince.
Citlivý Rudolf se pak Alžbětině dvorní dámě, hraběnce Festeticsové, svěřuje, že "ztratil nejkrásnější iluze a cítí se k smrti zraněný a nešťastný".
Otázkou ovšem je, zda k tomu měl vskutku důvod. Kapitána Middleton se sice rád pohybuje ve společnosti půvabných vdaných žen, ale rakouské císařovně dělá jen uctivý doprovod. Nic víc, nic míň. I pro něj zůstala nedostupnou chladnou modlou, jíž se smí dotknout jen v tom případě, kdy ji vysazuje na koně.

Flirt na maškarním plese
Jak jen může, uniká císařovna Alžběta předepsanému dvornímu protokolu a často se pouští do dobrodružství, jež by od ní při jejím postavení nikdo neočekával. V roce 1874 o masopustu se pouze v doprovodu své společnice Idy Ferenczyové tajně vydává pod maskou žlutého domina do vídeňské Reduty na maškarní ples. Tady si už šestatřicetiletá Alžběta, která se právě stala babičkou, vybere k letmému flirtu zcela bezvýznamného šestadvacetiletého úředníka Fritze Pachera. Vyzve Ferenczyovou, maskovanou jako červené domino, aby neznámého mladíka oslovila a přivedla k ní do lóže.
Pacher , který mnohem později celou příhodu vypráví císařovninu životopisci, historikovi Egonu Cortimu, vzpomíná na své podivné setkání s dámou "v nezvykle elegantní toaletě", jež byla dokonale maskována. "Žluté domino bylo až k nepoznatelnosti zahaleno a muselo v tom horku nesmírně trpět." Jeho podezření vyvolaly otázky neznámé maskované dámy: "Jsem tu ve Vídni úplně cizí, řekni mi, znáš císařovnu, jak se ti líbí a co se o ní povídá, co se o ní soudí?"

Dobrodružství žlutého domina
Když se Pacher vymlouvá, že císařovnu zná jen letmo od vidění a že je jistě krásná žena a jinak neví, co by o ní řekl, pošle ho žluté domino pryč, ale mladík se proti tomu ohradí. Maskovaná Alžběta, která si nechává říkat Gabriela, se jím pak dá odvést dolů do sálu. Pacher o tom vypravuje: "Moje žluté domino, až dosud upjaté a formální, bylo jako vyměněné a náš rozhovor, který se dotýkal nejrůznějších oblastí, se už nezastavil. Uchopila mě za rámě, do něhož se jen docela lehce zavěsila a za stálého rozmlouvání jsme procházeli nacpaným sálem i vedlejšími prostorami jistě nejméně dvě hodiny. Úzkostlivě jsem se vyhýbal tomu, abych se jí dotěrně dvořil, vynechal jsem každé dvojsmyslné slovo, stejně jako i její zábava byla příznačná pro dámu."
V rozhovoru však sama neznámá nadhodí možnost případného dostaveníčka v Mnichově nebo ve Stuttgartu. Mladík nakonec doprovodí žluté a červené domino na fiakr a při loučení se pokusí odkrýt alespoň bradu masky, což se mu nepodaří. Pouze červené domino vyrazí "v největším rozčilení výkřik pronikající až do morku kosti".

Dej se svést kouzlem masky!
Romantické dobrodružství se tím však neuzavírá. Za pár dní dostává Pacher dopis od žlutého domina z Mnichova nepochybně psaný samotnou císařovnou, byť mírně pozměněným rukopisem: "S tisíci ženami a dívkami jste již hovořil, myslel jste, že se s nimi bavíte, ale Váš duch nikdy nenarazil na příbuznou duši. Konečně jste v pestrém snu nalezl to, co jste po léta hledal, abyste to snad navždy zase ztratil." Co měla znamenat tato dvojsmyslná slova? Zamilovala se snad císařovna do bezvýznamného úředníčka? V každém případě znovu nadhodila možnost jejich schůzky ve Stuttgartu.
Další dopis od ní přichází Pacherovi z Londýna. "Sníš v tomto okamžiku o mně nebo zpíváš v tiché noci toužebné písně?" ptá se ho v něm škádlivě. Poté následuje ještě třetí podobný dopis, rovněž s razítkem londýnské pošty. Pak už se Alžběta navždy odmlčí. Pacherovi se pouze po dvou letech přihlásí červené domino, podepisující se jako Henrietta, a požaduje zpátky všechny tři dopisy žlutého domina, v čemž mu mladík nevyhověl. Někdejší nevinný flirt na maškarním plese však po dlouhých jedenácti letech inspiroval Sissi k napsání následující básně: "…Pojď! Dej se svésti kouzlem masky! /Aťsi je venku zima zlá,/ nám v srdcích hřeje léto lásky/ a v sále tisíc světel plá..."

Já na lásku nevěřím
Císařovna Alžběta žije uprostřed všeho mužského obdivu jakoby osaměle a svým citům dává průchod pouze v básních. Je víc než pravděpodobné, že kromě svého manžela neměla milence a ani po nějakých záletech netoužila. Zcela si vystačila se svými sny. Ještě v jejích padesáti se do ní bezhlavě zamiluje mladý saský šlechtic Alfred Gurniak von Schreibendorf, zahrnuje ji dlouhými dopisy, žadoní o její přízeň a dokonce se za ní rozjede až do Rumunska, kde tehdy Alžběta pobývá na jednom ze svých četných útěků. Císařovně dělá sice Alfredovo uctívání dobře, ale zcela samozřejmě ho odmítá. Svědčí o tom její následující verše: "…Já na lásku už nevěřím,/ za jinou běž./ Nečekej marně u dveří./ Co tady chceš?/ Jsem stará, stará stovky let,/ A ty jsi mlád./ Mám srdce chladné jako led./ Domů se vrať!"
Ve skutečnosti bylo Alžbětino srdce po vlastně hned po jejím časném sňatku chladné ke všem mužům, i když některé z nich opravdu obdivovala. A třebaže od svého chotě Františka Josefa I. neustále utíkala, a dokonce mu i obstarala ze sebe náhradu, zůstala mu až do své tragické smrti věrná.

Jan Bauer

Kult vlastní krásy
Císařovna Alžběta pěstovala jakýsi kult vlastní krásy. Při své výšce 172 centimetrů si někdy dosti drastickými dietami zachovávala stálou tělesnou váhu kolem 50 kilogramů a pyšná byla na svůj útlý pas. Měla kolem pasu neuvěřitelných 50 centimetrů. Za korunu své krásy však považovala mimořádně dlouhé vlasy, o které jí pečovala bývalá kadeřnice hereček Burgtheatru Fanny Angererová, domýšlivá, byť talentovaná osůbka, která pobírala roční plat 2000 zlatých (tedy na úrovni univerzitních profesorů). Mytí Alžbětiných vlasů trvalo celý den a nejčastěji se k tomu požíval koňak s rozmíchanými vejci. V roce 1864 se nechala třikrát portrétovat od známého malíře Franze Xavera Winterhaltera a nechala se vypodobnit s rozpuštěnými až do pasu sahajícími vlasy pod večerní oblohou, s hvězdami ve vlasech a s vlasy svázanými na prsou. Třetí s těchto obrazů vysíval nad císařovým pracovním stolem.

Měla císařovna raději ženy?
V roce 1862 si Alžběta založila fotografické album tehdejších evropských krásek. V této souvislosti dostali všichni rakouští diplomaté nařízeno, aby pro ni shromažďovali snímky půvabných dam z lepší společnosti. Sami se přitom ocitali v choulostivé situaci a vystavovali podezření, že chtějí tyto fotografie pro sebe. Je ovšem otázkou, proč si císařovna budovala sbírku právě portrétů krásných žen. Chtěla se snad sama s nimi poměřovat? Neskrývaly se snad za touto zálibou eventuální lesbické sklony? Samozřejmě pro to nemáme žádné přímé důkazy a ani ženy, které se pohybovaly v jejím nejbližším okolí, něco takového nikdy veřejně nenaznačily. Nicméně nemůžeme tuto možnost vyloučit.

Oběť chlubivého hoteliéra
Císařovna Alžběta zemřela 10. září 1898 na palubě parníku na Ženevském jezeře ve Švýcarsku, když ji krátce předtím v přístavišti pětadvacetiletý italský anarchista Luigi Lucheni probodl pilníkem. Původně chtěl v Ženevě zavraždit knížete Henriho Orleánského, ale ten změnil svůj cestovní program a do města nepřijel. Když se Lucheni v novinách dočetl, že v hotelu Beau Rivage bydlí rakouská císařovna, rozhodl se změnit cíl svého útoku. Alžběta se sice ubytovala pod falešným jménem hraběnka von Hohenembs, ale ředitel hotelu znal její skutečnou totožnost a pochlubil se její přítomností jednomu místnímu novináři. Oba tak vlastně nepřímo způsobili Alžbětinu smrt. Atentátník Lucheni byl odsouzen k doživotnímu vězení, protože v ženevském kantonu byl trest smrti zrušen. V únoru 1900 se pokusil o sebevraždu otvírákem na konzervy. O dalších 10 let později ho našli v cele oběšeného na pásku od kalhot.

Zdroj: RF - HOBBY a časopis Epocha. Děkuju
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wlittle wlittle | Web | 17. srpna 2015 v 17:37 | Reagovat

Need for speed world http://driver.ddriver.cz/need-for-speed-world.html Cd key office 2000 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.