... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Měla legendární Sissi milence? (část 1)

15. srpna 2008 v 21:11 | LaVoisin |  Zajímavosti a zajímavé články
Sex s Františkem Josefem I. se Alžbětě hnusil, flirtovala s obyčejným úředníkem
Císařovna Alžběta, nazývaná důvěrně Sissi, je pro svou mimořádnou krásu také tragickou smrt na břehu Ženevského jezera skutečnou legendou 19. století. Ale zatímco ona sama si přála, aby na ni bylo vzpomínáno jako na významnou básnířku, více než 100 let od jejího zavraždění nás daleko více zajímají její extravagantní kousky, úlety a extrémní diety, jimiž výrazně předběhla dobu.

Její manželství s předposledním rakouským císařem Františkem Josefem I. (1830 - 1616) rozhodně nebylo šťastné, ostatně takovým přívlastkem se mohlo zdobit málokteré panovnické manželství. Ale korunované osoby se vždycky musely zříci osobního štěstí ve prospěch svých dynastií a říší a zajištění nástupnictví v nich.

Císař láskou jen hoří
Rod habsbursko-lotrinský je s bavorskými Wittelsbachy spjat četnými rodinnými pouty. Nelze se proto příliš divit, že arcivévodkyně Žofie, sama pocházející z wittelsbašské rodiny, hledá nevěstu pro svého nejstaršího syna především mezi svými příbuznými. V Berlíně s ženichem, teprve třiadvacetiletým císařem Františkem Josefem I. nepochodí, pruská princezna Anna už není volná. Saskou princeznu Sidonii, která je dcerou Žofiiny sestry Marie, zase odmítá František Josef, protože je ošklivá a churavá. Další princeznu na vdávání nalézá arcivévodkyně v rodném Bavorsku. Také tentokrát se jedná o její neteř, devatenáctiletou Helenu, dceru její další sestry Ludoviky.
K seznámení obou budoucích snoubenců dochází počátkem srpna 1853 v císařově oblíbeném mondénním letovisku Ischlu. Žofiina sestra Ludovika však kromě Heleny bere s sebou i svou mladší dceru, teprve patnáctiletou Alžbětu (nar. 1837), které všichni doma říkávali Sissi. Jenže stane se něco, s čím nikdo nepočítá. Zatímco vážná Helena Františka Josefa nijak neupoutá, do mladičké rozkošné Sissi se okamžitě zamiluje. Arcivévodkyně Žofie se tehdy svěřuje svému deníku: "Císař jen hořel: Jak sladká je ta Sissi, je svěží jako pukající mandle, a jaký nádherný věnec vlasů vroubí její obličej. Jaké má milé, něžné oči a rty jako jahůdky!" Matka se ještě pokusí usměrnit jeho zájem na Helenu, ale František Josef ji odbude: "No ano, trochu vážná a mlčenlivá, jistě pěkná a milá, ale Sissi - Sissi - ten půvab, ta dívčí, a přece tak sladká rozpustilost!"

Manželství je nerozumné zařízení
František Josef samozřejmě prosadí svou a netuší, že svým prudkým ukvapeným vzplanutím připravuje pro oba budoucí neštěstí. Zatímco totiž on je na vrcholu blaha, patnáctiletá Sissi přijímá jeho dvoření s netajenými rozpaky. Své matce si postěžuje: "Jak jen může pomýšlet na mne? Jen kdyby nebyl císařem!" Jenže ta jí samozřejmě vtlouká do hlavy, že "císaři se nedává košem". Mnohem později napíše Alžběta své nejmladší dceři Marii Valérii: "Manželství je nerozumné zařízení. Člověk je jako patnáctileté dítě provdán, skládá přísahu, které nerozumí a pak toho 30 i více let lituje a nic už nemůže změnit."
Jestliže se u Sissi dá nazvat její vztah k císařskému ženichu rozpačitým, pak ke své tchýni cítí něco mnohem horšího. Císařova matka Žofie si samozřejmě chce svoji mladičkou snachu a nyní už i císařovnu (vzali se roku 1854) vychovat k svému obrazu, jako osobu plně respektující náročný habsburský dvorní ceremoniál. Jenže zpola ještě dětská Sissi nesnáší jakékoliv omezování. Není divu, že měla v prvních dnech svého manželství z přísné Žofie doslova hrůzu: "…Bála jsem se chvíle, kdy přijde arcivévodkyně Žofie, protože přicházela každý den, aby hodinu po hodině zkoumala, co dělám. Byla jsem zcela vydána na pospas této zlé ženě. Všechno, co jsem dělala, bylo špatně. Hodnotila odmítavě každého, koho jsem měla ráda. Všechno se dozvěděla, protože neustále špiclovala. Celý dům se jí bál, že se před ní všichni chvěli. Samozřejmě jí všechno řekli. Z té nejmenší záležitosti udělala státní aféru!"

Zavři oči a mysli na říši
Strach z tchyně a přinejmenším rozpačitý poměr k manželovi se odrazí i na Alžbětině vztahu k manželském sexu. Kdyby si mohla vybrat chotě podle vlastních představ a z oboustranné lásky, patrně by se vyvíjel zcela normálně. Za daných okolností však při její mimořádně citlivé povaze normální být prostě nemohl. Když se stane císařovnou, dá jí matka Ludovika zhruba následující recept vystihující manželský sex v panovnických domech: "Prostě si lehni na záda, zavři oči a mysli na říši. Je to tvoje povinnost." Ano, nejsvětější povinností císařovny, manželky panovníka bylo dát zemi následníka, dědice trůnu. Na nějakou rozkoš nebylo přitom ani pomyšlení.
Není divu, že mírně neurotická Alžběta porodí v jakémsi tupém odevzdání po svatbě během let 1855 až 1858 tři děti, dceru Žofii, která umírá už ve dvou letech, Giselu a syna Rudolfa. Jeho narozením učiní podle svých představ zadost svým povinnostem a jak jen může, od manžela se vzdaluje s výmluvou, že je nemocná a potřebuje se léčit. František Josef na ni nenaléhá a útěchu si hledá jinde.
Poslední, čtvrté dítě, dcera Marie Valérie, se Alžbětě narodí až v roce 1868 v Budínském zámku zřejmě jako důkaz výjimečné vděčnosti císařskému manželovi. Sissi totiž horuje pro maďarské vlastence, což je její jediný úlet do politiky. Neustále proto naléhá na Františka Josefa, aby rozdělil monarchii na Rakousko a Uhersko. Když to konečně v roce 1867 prosadí, dopřeje císaři sladkou odměnu a po dlouhé době ho vpustí k sobě do postele.
Manželovi dohodí milenku
Potom už jsou císař a císařovna jen formálními manželi bez sexuálních kontaktů. Alžběta se toulá po Evropě, štve koně na honech, píše básně a okouzuje aristokratickou společnost, kdežto František Josef den co den vstává o půl páté ráno a od půl osmé už úřaduje jako panovník mnohonárodnostní monarchie.
Nicméně císařovna projeví pochopení pro manželovy citové a sexuální potřeby. Nemůže si nevšimnout, že se Františku Josefovi líbí třiatřicetiletá herečka vídeňského Burgtheatru Kateřina Schrattová. Nelení a objedná mu u tehdy módního malíře Heinricha von Angeli její portrét. Přitom ponoukne manžela, aby sám navštívil malířův ateliér v době, kdy zde má herečka sezení. Teprve po tomto jakoby náhodném a ve skutečnosti zinscenovaném setkání je ruka v rukávě. Populární herečka se stává císařovou milenkou. A to přitom noblesní Alžběta nemůže komičku Schrattovou ani vystát. Navenek ji však označuje za svoji přítelkyni.

Po jednom je špatně, po druhém blivno...
Jaký však měla sama Sissi vztah k sexu? Leccos by nám mohly napovědět její vlastní verše: "Pro mne žádnou lásku,/ pro mne žádné víno;/ po jednom je špatně,/ po druhém je blivno."
Zdá se, že úvodní sexuální zkušenost v šestnácti letech s Františkem Josefem I., do té doby zvyklým na poloprofesionální metresy, v ní zanechala hlubokou stopu a zcela jí znechutila tělesnou lásku.
To však neznamená, že by se v dalším Alžbětině životě nevyskytovali žádní muži. Při jejím údajně léčebném pobytu na Madeiře v roce 1860 jí dává lekce z maďarštiny hrabě Imre Hunyady, prý mimořádný krasavec, který je brzy na to odvolán do Vídně. Hrabě se prý totiž do císařovny zamiluje, byť ona sama nevyvine v tomto ohledu žádnou iniciativu. Vždycky a za všech okolností si zachovává odstup a stylizuje se do podoby chladné nepřístupné krásky. Ostatně při jejím početném doprovodu na Madeiře, kde každý špicluje každého, to ani jinak není možné.

Kariéra okouzlujícího politika
Hrabě Imre Hunyady a následně mladičká dvorní dáma Ida Ferenczyová nadchnou císařovnu pro maďarský národ. Prostřednictvím Idy se seznamuje s vůdcem uherských liberálů a jedním z velitelů revoluční maďarské armády v letech 1848 až 1849 Gyulou Andrássym. Šaramantní a duchaplný hrabě Andrássy okouzlí Alžbětino srdce a právě ona má zřejmě velkou zásluhu, že se stává ministerským předsedou Uherska po rakousko-uherském vyrovnání a později i rakousko-uherským ministrem zahraničí. Ale zcela určitě není otcem jejího posledního dítěte Marie Valerie, jak si o tom v dubnu 1868 špitají vídeňské klepny.
Sám Andrássy císařovnu hluboce ctí a až do své smrti v roce 1890 si s ní dopisuje. O tom, jak si jí váží, svědčí slova dopisu, který jednou napsal Idě Ferenczyové: "Mám velmi mnoho pánů - krále, dolní sněmovnu, horní sněmovnu atd., ale paní mám jen jednu, a právě proto, že znám jen jednu paní, která mi může poroučet, velmi rád ji poslechnu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | E-mail | Web | 13. října 2011 v 8:36 | Reagovat

Usmívej se,zítra bude hůř…:-) Dobrej článek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.