... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Homosexuální panovníci Evropy (část 2)

19. srpna 2008 v 22:25 | LaVoisin |  Zajímavosti a zajímavé články
Jindřich III.: "Princ sodomský"

Příchod renesance uvolnil okovy, jimiž gotika spoutala smyslnost a sexualitu. Homosexuální sklony měli zřejmě náboženský myslitel a humanista Erasmus Rotterdamský, malíř a vynálezce Leonardo da Vinci či další z renesančních géniů sochař, malíř a básník Michelangelo Buonarroti. Mezi stejně založené muže zcela zjevně patřil i Jindřich III., poslední francouzský král z rodu Valois.

Jeho cesta na trůn byla poněkud složitější. Jako v pořadí třetí syn francouzského krále Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské neměl doma příliš velké šance na uplatnění, a proto nepohrdl polskou korunou. V roce 1573 skutečně usedl na trůn na krakovském královském hradě Wawelu, ale dlouho tady nepobyl. Když v následujícím roce nečekaně zemřel jeho starší bratr Karel IX.. a rázem se tak uprázdnil francouzský trůn, Jindřich III. práskl v Krakově do bot. Aby se vyhnul jakýmkoliv komplikacím a složitým jednáním s polskými stavy, utekl v noci z 18. na 19. června 1574 z Wawelu a jeho francouzští dvořané ještě za ním stačili strhnout dřevěný most. Na účet Poláků, kterým utekl král, se tehdy bavila celá Evropa. Přisadil si i rožmberský kronikář Václav Březan, který si zlomyslně zaveršoval: "Poláci užralí, krále ztratili."

Jaký však byl Jindřich III., který opustil polský trůn, aby usedl na trůn v rodné Francii? Po pravdě řečeno, pro žádnou z obou zemí, kde kraloval, nebyl právě velkou výhrou. Nápadně vysoký a hubený panovník zženštilého chování, ověšený šperky a přehnaně naparfémovaný, neustále obklopený houfem svých mladých milenců, odpuzoval už svým zjevem. Zvláště když se rozneslo, že se na některé dvorské slavnosti obléká jako žena. Však se mu také už v mládí začalo přezdívat "princ sodomský". Nakonec skončil rukou vraha - dominikánského mnicha Jacquese Clementa, který se pod falešnou záminkou domohl u něho přijetí a bodl ho do břicha.

Protože Jindřichovo manželství s Luisou Lotrinskou zůstalo bezdětné, což vzhledem k jeho sexuální orientaci nepřekvapuje, vymřel jím rod Valois a na trůn usedl jeho vzdálený bratranec Jindřich Navarrský z rodu Bourbonů.

Ludvík XIII.: Svatební noc ve čtrnácti

Dalšího francouzského krále s nápadnými homosexuálními sklony, Ludvíka XIII., jistě dobře znají čtenáři Dumasových Tří mušketýrů. V pouhých čtrnácti letech byl oženěn se stejně starou dcerou španělského krále Filipa III. Annou, nazývanou pro svůj habsburský původ Rakouská. Při svatební noci zůstaly s novomanželi v ložnici dvě porodní báby, které pak měly potvrditi, zda bylo manželství naplněno. Tak se to od nich žádalo a tak to také tak řekly. Ve skutečnosti se oba čtrnáctiletí novomanželé vzájemně ani nedotkli. Ludvík měl k ženám vyslovený odpor, Anny se bál a prchal od ní, jak mohl nejdál.

Čím více se Ludvík stranil své manželky, tím více vyhledával společnost mladých mužů a nikterak mu nevadilo, že to byl třeba jen komorník, kočí nebo lovčí. A tak se stal jeho oblíbencem jistý Charles Albert de Luynes, původně vrchní sokolník u královského dvora. Učinil z něho svého favorita, nehnul se od něho ani na minutu a dokonce si ho nastěhoval i do své ložnice, kde spolu spali. Chudák Anna Rakouská byla ráda, když svého manžela potkala alespoň občas u oběda. Za to Luynes se během několika měsíců stal generálním guvernérem Normandie, pak vévodou, pairem a nakonec obdržel nejvyšší francouzský šlechtický titul, Ludvík ho jmenoval connetablem.

Do snah povzbudit králův zájem o sex s vlastní manželkou se svérázným způsobem zapojila i jeho nevlastní mladší sestra Marie Kristina. Když se vdávala za Viktora Amadea, dědičného prince savojského, pozvali mladého panovníka i s Luynesem do své ložnice, aby byli přítomni jejich svatební noci. Kristina přitom doufala, že jejich názorný příklad povzbudí bratrův sexuální apetit a touhu po vlastní ženě. Jenže ani tato erotická reality show se u Ludvíka nesetkala s žádoucí reakcí. Odmítl po "představení" odejít do královniny ložnice a dokonce se prý rozplakal.

"Miláčku, co je ti?"

Jedním z milenců Ludvíka XIII. byl Henri Coiffie de Ruzé markýz Cinq-Marse, andělsky půvabný mladíček, kterého mu obstaral kardinál Richelieu. Král ho zahrnoval zlatými šperky a penězi a starostlivě sledoval každé hnutí v jeho obličeji. Jakmile s markýz s tváří cherubína trochu zaškaredil, hned mu celý zoufalý líbal ruce a rozčileně přitom koktal: "Miláčku, co je ti? Co pro tebe mohu udělat?" Cinq-Mars brzy nemohl svého zbožňovatele ani vystát a odmítal docházet každou noc do panovníkovi ložnice.

Soudobý francouzský spisovatel Tallemant des Réaux zanechal o Cinq-Marsovi následující svědectví: "…Řekli jsme, jak šíleně ho král miloval. Fontrailles vyprávěl, že jednou v Saint-Germain nečekaně vstoupil do pokoje pana Cinq-Mars a překvapilo ho, jak se nechává natírat od hlavy k patě jasmínovým olejem. Když si lehal do postele, řekl mu nejistým hlasem: - Takhle je to lepší. Chviličku na to někdo zaklepal, přišel král. Zdá se, jak řekl syn nebožtíka Lhuilliera, jemuž to vyprávěli, že se natíral olejem před zápasem. Vyprávěli mi také, že na nějaké cestě si král šel lehnout už v sedm hodin. Byl značně odstrojený, sotvaže měl noční čepičku. Dva velcí psi skočili na postel, celou ji rozhrabali a začali krále olizovat. Poslal pana de Cinq-Marse, aby se svlékl, a on se vrátil vyzdobený jako nevěsta. - Lehni si, lehni si, řekl mu král netrpělivě. Vyhnal psy ven, ale nenechal znovu ustlat postel, a jeho milec ještě nebyl uvnitř, a on už mu líbal ruce. Když shledal, že pan de Cinq-Mars na jeho velké zanícení příliš neodpovídá, neboť je srdcem jinde, řekl mu: - Ale co je ti, drahý příteli? Co chceš? Jsi tak smutný. Nierte (jednalo se o králova prvního komorníka), zeptej se, co ho zlobí; řekni mi, viděl jsi takovou přízeň? Nechával Cinq-Marse špehovat, aby věděl, jestli tajně někam nechodí…"

Nakonec však králův milenec markýz Cinq-Mars dopadl tuze špatně. Pro údajné spiknutí proti svému někdejšímu protektorovi kardinálu Richelieuovi byl odsouzen k smrti a popraven. Kat nebyl příliš zručný a usekl mu hlavu teprve druhou ranou. Ludvíka XIII. jeho konec nijak nevzrušil.

Jan Bauer

Lesbická manželka Josefa II.

První manželka budoucího rakouského císaře Josefa II. Isabela Parmská byla mimořádně půvabná, mírná, citlivá a vzdělaná. Mladý pár se zdál být ztělesněním dokonalého štěstí. Někdy v průběhu společné cesty do proslulého rakouského poutního místa Mariazell Isabela otěhotněla. Jenže jakmile se přihlásily první příznaky gravidity, začalo se měnit i chování Josefovy manželky. Propadala trudomyslnosti a obavám, že při blížícím se porodu zemře. A právě v této kritické době se stala její důvěrnicí Josefova sestra Marie Kristina. Jejich vztah brzy přerostl rámec pouhého přátelství mezi dvěma mladými ženami. Isabela nazývala svou švagrovou něžně Mimi a zahrnovala ji vášnivými dopisy: "Největší radost mám, když Tě vidím a mohu být s Tebou… ten neklid už nevydržím, nemyslím na nic jiného než na lásku k Tobě. Věř mi, nejmilejší … miluji Tě k zbláznění, jenom kdybych věděla proč? … Co se ale dá dělat, když znám Tebe." Isabela své vášnivé lásce zcela propadla a její poměr k Marii Kristině zjevně přerostl do tělesné sexuality. Svědčí pro to i skutečnost, že se obě mladé dámy vzájemně obdarovaly nočníky a Isabela přitom vyjádřila naději, že si Mimi při jeho použití na ni vždy vzpomene. Jindy ji napsala tato vše prozrazující slova: "Doufám, že tě dnes o půl jedenácté uvidím. Ještě jednou adieu, líbám Tvou rozkošnou prdelku…" Josef svoji manželku hluboce miloval a po její smrti na ni vzpomínal slovy : "Žádná princezna, žádná žena nebyla jako ona. Byl jsem to já, kdo vlastnil tento poklad, o který jsem ve dvaadvaceti letech přišel." Císař snad do konce života netušil, že žil s lesbičkou.

Richard I. Lví srdce (1157-1199)

Tento syn Jindřicha II. a Eleonory Akvitánské, který po otci zdědil anglický trůn, byl vzorem rytířského krále a hrdinou trubadúrských písní. V letech 1190 až 1192 vedl s francouzským králem Filipem II. Augustem křížovou výpravu do Svaté země. Při tomto tažení v roce 1191 dobyl Kypr a o rok později uzavřel mír se sultánem Saladinem. V Palestině proslul mnoha hrdinskými činy, například údajně jedním mávnutím mečem přesekl arabského jezdce. Když se jen s malým doprovodem a v přestrojení za templářského rytíře vracel do Anglie, zajal ho u Vídně rakouský vévoda Leopold Babenberský. Poté ho vydal císaři Jindřichovi VI., který ho propustil až v roce 1194 za vysoké výkupné. Doma v Anglii se dlouho nezdržel a po měsíci se vydal bojovat do Francie, kde nakonec padl.

Ludvík XIII. (1601-1643)

Byl nejstarším synem prvního francouzského krále z rodu Bourbonů Jindřicha IV. Navarrského a Marie Medicejské. Poté co usedl na trůn, prosazoval protihabsburský kurs, ačkoliv jeho manželka Anna Rakouská pocházela z větve španělských Habsburků. Za jeho vlády došlo k omezení vlivu francouzských protestantů - hugenotů. Přesto od roku 1635 zasáhla Francie do třicetileté války na straně protestantských zemí. Ludvík XIII. byl velmi slabým panovníkem, za něhož ve skutečnosti vládl obratný kardinál Richelieu jako první ministr. Třebaže byl tento král zjevně homosexuálně orientován, měl s Annou Rakouskou dva syny - Ludvíka a Filipa. První z nich se stal jako Ludvík XIV. jedním z nejslavnějších francouzských vládců a přezdívali mu král Slunce. Naopak druhý, Filip, byl slaboch a budižkničemu, který zdědil po otci homosexuální orientaci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuza Zuza | Web | 3. července 2009 v 19:53 | Reagovat

No jo, no, Isabelu Parmskou za to nemám ráda... :P Tak zničila Josův život... Ale pokud já vím, nakonec přece Marie Kristina dala Josefovi přečíst ty dopisy, nebo ne? A to ho ještě víc zničilo...

2 ariels ariels | Web | 7. září 2016 v 14:18 | Reagovat

půjčky do druhého dne :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.