... Historie trošku jinak, aneb: "Bitvu sem presrál, ale dobro se vyspál!"

Alžběta Báthoryová: Skutečně největší vražedkyně všech dob?

19. srpna 2008 v 22:39 | LaVoisin |  Alžběta Báthoryová
Legendy versus pravda
"Ty, Alžběto, jsi jako divoké zvíře. Jsi na konci svých dnů. Nezasloužíš si dýchat vzduch na zemi, ani vidět světlo Páně. Měla bys z tohoto světa zmizet a nikdy už se znovu neobjevit. Stíny tě zahalí a ty konečně najdeš čas kát se za svůj bestiální život. Odsuzuji tě, Čachtická paní, k doživotnímu vězení na tvém hradě…"
Tak zní rozsudek palatina, králova zástupce a správce Uherska, hraběte Jiřího Thurza vynesený nad Alžbětou Báthoryovou, jednou z nejmajetnějších šlechtičen Uherska na přelomu 16. a 17. století. Hraběnku známá Guinessova kniha rekordů uvádí s počtem 610 obětí jako největší vražedkyni všech dob.
Zazděná paní
Píše se rok 1611. Přicházejí dělníci, aby ač stárnoucí, stále krásnou hraběnku Báthoryovou zazdili v pokojích jejího hradu v Čachticích poblíž Nového Města nad Váhom. Nechávají pouze malé okénko na podávání potravy a ventilační otvor. Jak je zaznamenáno v historických pramenech, "staví rovněž čtyři šibenice ve čtyřech rozích hradu, aby tak bylo dáno poddaným na vědomí, že spravedlnost, po níž tak dlouho marně volali, byla konečně vykonána."
Na konci srpna 1614 hraběnka Báthoryová umírá. Ještě předtím nechává prostřednictvím mnichů z místní diecéze sepsat závěť, v níž všechen svůj majetek odkazuje svým třem žijícím dětem rovným dílem. Skutečně umírá nejkrutější a nejmasovější vražedkyně, kterou kdy lidstvo poznalo, nebo umírá oběť vykonstruovaného procesu, jenž je veden s jediným cílem zničit moc jednoho z nejsilnějších uherských aristokratických rodů?
Špendlíky a ledová voda
Vraťme se však k počátkům celého ponurého příběhu. Co stojí v legendách, které postavu Alžběty Báthoryové bohatě opřádají? Evropou otřásají nájezdy bojovných Turků, krev teče všude proudem, řada vesnic je vydrancována. Do takové doby se narodí žena, jejíž pouhé jméno bude ještě za několik staletí vyvolávat v lidech děs. Alžběta tráví dětství na hradě svých rodičů. Jednou, zhruba ve věku šesti let, se stane svědkem mučení cikánského muže, který je obviněn, že se snažil prodat své dítě. Malá šlechtična se tak poprvé setkává s krutými praktikami mučitelů, které, jak ukáže čas, jí rovněž učarují. Sama se později, když už se z ní stane svrchovaná paní několika rozsáhlých panství v okolí Nitry, v Uhrách a v Sedmihradsku, vyžívá v sadistických praktikách. Později se v soudních spisech objeví tato obvinění: "Služebné za sebemenší prohřešek bila těžkou holí, propichovala jim špendlíkem ústa nebo jim ostrou jehlu zabodávala pod nehty a pálila je svíčkou. V zimě je také čas od času vyhnala na mráz, kde kázala dalším poddaným, aby vyděšené ženy polévali studenou vodou, dokud neumrzly. K sadistickým praktikám přidávala nezřídka kruté sexuální lesbické orgie."
Krvavé orgie
Zlom v hraběnčině chování nastává ve chvíli, kdy zjistí, jaké účinky může mít krev nevinných panen na její tělo. Jednoho dne ji jedna z jejích služek při česání nechtěně zatahá za vlasy. Rozlícená šlechtična dívku udeří tak silně, že na jejích rukách ulpí krev. Když však chce Alžběta dívčinu krev ze svých rukou setřít, ke svému úžasu zpozoruje, jak se rudé krůpěje samy vpíjejí do její pokožky, která se rázem stává mnohem mladší a krásnější. Od té chvíle jí musejí její věrní služebníci přivádět na hrad panny, které společně popraví a hraběnka se pak vykoupe v jejich krvi. Někdy ji i vypije.
Z okolí hradu nebo zámku, na kterém Alžběta Báthoryová zrovna pobývá, mizejí desítky nevinných stvoření. Brzy bohatou hraběnku omrzí pouze dcery nejchudších poddaných a své oběti vyhledává i v kruzích nižší šlechty. Při svém mučení zachází tak daleko, že služebnictvo musí často drhnout stěny její komnaty od krve, na podlahu sypat popel, aby zakryli stopy po řádění své paní. Ta se nejednou musí převlékat ze svého zcela zkrvaveného oděvu. Dívky zavírá do smrtící železné panny, mučicího nástroje plného ostrých hrotů. U Alžběty se dokonce projevují sklony ke kanibalismu. O tom existuje i konkrétní svědectví: "Jednou hraběnku zachvátily bolesti, pro které nemohla opustit lůžko. Nechala si tedy jednu mladou dívku přivést až k sobě do postele a jako dravé zvíře zatínala své zuby do dívčina těla a vytrhávala jimi kusy masa." Celkem 610 jmen stojí na hraběnkou údajně vlastnoručně psaném seznamu zavražděných dívek, které ještě dlouho po své smrti i po skonu své tyranky obcházejí Čachtickým hradem a straší místní obyvatele.
Chytrá a emancipovaná
Pojďme se nyní vydat po stopách historických pramenů a podívejme se na příběh hraběnky Alžběty Báthoryové střízlivějšíma očima, než je pohled legend. Píše se rok 1560 a na svět přichází Alžběta, další potomek jedné z nejmocnějších a nejbohatších aristokratických rodin v Uhrách. Z rodu Báthoryů vzejde celá řada významných vojevůdců, politiků i církevních hodnostářů. Alžbětin strýc Štěpán Báthory usedá na polský trůn, její synovec kníže Gabriel Báthory bude vládnout Sedmihradsku. Alžběta sama je na svou dobu velmi vzdělanou ženou. Zatímco většina uherské šlechty je víceméně negramotná, mladá aristokratka plynule hovoří maďarsky, německy a latinsky. V patnácti letech se provdá za Františka Nádašdyho, který je o pět let starší než ona a rovněž pochází z významného, ovšem ne tak majetného rodu. Možná právě proto Alžběta trvá na tom, "že si i po svatbě zachová své jméno, které má podle ní "lepší zvuk". O důležitosti spojení dvou významných uherských rodů svědčí i velkolepá svatba trvající několik týdnů, které se zúčastní na 4500 hostů. Mezi pozvanými nechybí dokonce ani tehdejší římský císař Maxmilián II. Ten se však kvůli nemoci nakonec ze svatby omlouvá, ale aspoň posílá drahocenné dary.
Postrach Turků
O Alžbětině muži se říká, že je krutý a surový. Doma ovšem bývá jen málokdy, protože v čele armády odráží turecké nájezdy. Mezi nepřáteli budí strach a paniku a Turci mu přezdívají "Černý uherský rytíř". Traduje se o něm, že s oblibou tančí s mrtvými těly zabitých nepřátel a jejich usekané hlavy vyhazuje vysoko do vzduchu. Když navštíví svá panství a svou ženu, účastní se jejího týrání služebnictva a poddaní z něj mají stejný strach jako ze své paní. Na rozdíl od ní ale Nádašdy nikdy v týrání nepokračuje až do skonání týraného člověka. Otázkou dodnes zůstává, zda si byl tento muž plně vědom veškerých praktik, které jeho žena provádí. Oběma ale musíme přiznat, že v té době kruté zacházení s neposlušnými poddanými patřilo ke "společenské normě". Pán si se svým služebnictvem mohl v podstatě dělat, co se mu zlíbilo, a chudáci neměli žádného dovolání. Ani církevní hodnostáři nemohli výrazně zasáhnout ve prospěch svých oveček. Alžbětě se pak nemůžeme divit, že když jí během manželovy nepřítomnosti zůstala na starost péče o veškerý rodinný majetek, přistupovala k přísným trestům pro poddané, a tak si násilím vynucovala jejich poslušnost. Lidé se jí báli a nenáviděli ji, stejně jako jejího manžela. Pokud chtěla Alžběta nebo někdo z jejích blízkých opustit pevné zdi rodinného sídla, vždy je doprovázela po zuby ozbrojená eskorta.
Tetiny bisexuální hrátky
Pokud však jde o rodinu, Alžběta byla dobrou manželkou a vzornou pečující matkou. Jaký to protiklad k tomu, jak se chovala ke svým poddaným. Za maskou chytré ženy se skrývá bestie. Podle analýzy psychologa "za její choutky může tzv. impulsivní sadismus, při němž se člověk dopouští zločinu pod tlakem neodolatelného vnitřního impulsu. Ostatní duševní schopnosti přitom zůstávají zachovány." Tuto "dispozici" v případě Alžběty můžeme zřejmě přičíst tomu, že její rod byl kvůli mocenským machinacím částečně zdegenerován. Kvůli většímu majetku a moci se mezi sebou brali blízcí příbuzní, a proto ani Alžběta není jediným členem Báthoryovského klanu, u něhož se degenerace nějakým způsobem projevila. Za všechny zmiňme její tetu Kláru, o níž se otevřeně vědělo, že v posteli nepohrdne ani mužem, ani ženou a přitom se vyžívá rovněž v sadistických praktikách. Samozřejmě že Alžběta právě tuto tetičku často navštěvovala v jejím sídle. Mladých dívek zde bylo vždycky dost.
V roce 1604 po krátké nemoci náhle umírá Alžbětin manžel. Po jeho skonu Alžběta natrvalo přesídlí do Čachtic, které leží poblíž dnešních českých hranic se Slovenskem, a právě tam pak nejvíce dochází k případům zmizení mladých žen.
Soudní proces
Rozporuplnou úlohu v celém procesu s Alžbětou Báthoryovou sehrál palatin Jiří Thurzó. V posledních dnech roku 1610 vtrhl do komnat Čachtické paní a záhy odstartoval rychlý pětidenní proces s jejími věrnými služebníky. Sama hraběnka Báthoryová před soud nikdy nepředstoupila a nikdy jí nebyla dána možnost obhajoby, přestože po ní opakovaně volala stejně jako řada dalších uherských šlechticů. Všichni obvinění měli tak příležitost zbavit se co nejvíce vlastní viny a všechnu ji svalit na samotnou hraběnku. "Pod hrozbou přísného trestu nás donutila konat ta zvěrstva," vypovídá řada obžalovaných v bleskovém procesu. Většina svědků, kteří v procesu vystoupili, o hraběnčiných hrůzných činech věděla pouze z doslechu. Seznam 610 zavražděných dívek ani železná mučicí panna nikdy nebyly v majetku Alžběty Báthoryové nalezeny. Pomocníci krvavé hraběnky byli odsouzeni na smrt stětím nebo upálením za živa. Brutálním ženám kat navíc před smrtí rozdrtil prsty, kterými se zvěrstev na nevinných dívkách dopouštěly.
Palatin Jiří Thurzó stanul před nelehkým úkolem. Na jedné straně historici poukazují na jeho snahu "zbavit rod Báthoryů jeho moci a přivlastnit si Alžbětin obrovský majetek", na druhé straně to byl právě Thurzó, kdo stál jako věrný přítel po boku hraběnčina manžela a po Nádašdyho smrti držel nad jeho rodinou ochrannou ruku. Alžběta si pravidelně dopisovala s jeho chotí a obě rodiny se při významných událostech, jakými byly třeba svatby dětí, vzájemně navštěvovaly. Zdá se tak, že palatin svým rychlým jednáním a přísným rozsudkem spíše zachránil pověst celého rodu Báthoryů a zabránil tak dalekosáhlému skandálu.
Kolik jich bylo?
Soud na základě problematických výpovědí obžalovaných dospěl k závěru, že zavražděných dívek bylo 37 až 80. Nikdo z odsouzených nebyl schopen udat úplný počet vražd, přestože se na nich dlouhodobě podílel. Přesné číslo se už nikdy nikdo nedozví. Jisté je, že jich nebylo až 650, jak někteří autoři literatury o Alžbětě Báthoryové uvádějí, a že se hraběnce přičítají mnohá úmrtí mladých dívek, za která ani nemohla. Její řádění, datuje se do let 1585 až 1610, zůstalo nepotrestáno tak dlouho, zejména kvůli jejímu vysokému společenskému postavení, loajalitě jejích pomocníků a politickým zmatkům, které v té době v Uhrách panovaly.
Čachtická paní na Karlštějně?
O tom, že vražedné choutky neměly pouze šlechtičny v Uhrách, svědčí i zápis ze známé české kroniky Václava Hájka z Libočan. Právě jemu neuniklo řádění urozené paní Kateřiny Bechyňové z Komárova a na Pěčíně v první polovině 16. století v okolí Karlštejna. Kronikář nelenil a podal na manželku karlštejnského purkrabího Jana Bechyně z Lažan žalobu. Při procesu s paní Kateřinou vyšlo najevo, že krutá žena zavraždila kolem 14 osob, převážně mladých žen a dívek, které jí sloužily. Služebnictvo ubíjela pohrabáčem, ženy vláčela za vlasy a jinak mučila. Za své zločiny byla 27. února 1534 Kateřina Bechyňová vsazena do věže Mihulka na Pražském hradě, kde o několik dní později zemřela hladem.
Jak se dříve mučilo?
Tělesné mučení se používalo odnepaměti, původně jako zpřísnění trestu smrti, později se stalo rozhodujícím důkazním prostředkem v soudním procesu, a to již ve 13. století. Zvláště v čarodějnických procesech se pak inkvizitoři v mučicích technikách výrazně zdokonalili, a tak byste se v našich zemích v minulých staletích mohli setkat například s mučením na skřipci. Při něm tělo podezřelého bylo napínáno tak, že jen málokdo mohl odolat, aby nevypovídal přesně tak, jak jeho soudci očekávali. Dále se u nás používaly palečnice, dvě destičky s ostrými hřeby spojené šrouby, kterými se drtily prsty. Pokud odsouzený na mučidlech příliš křičel, vkládala se mu do úst hruška ze železa. Na ženy obviněné z čarodějnictví čekaly speciální kleště určené k znetvoření poprsí. Provinilci své nohy vkládali do železných bot, které pak postupně svíraly jejich lýtka a končetiny drtily. Méně obvyklým způsobem mučení byla v našich podmínkách tzv. inkvizitorská židle pobitá hřeby nebo třeba železná panna. Ještě nařízení Marie Terezie z roku 1768 mučení jako součást soudního procesu kodifikuje a upravuje průběh útrpného práva - tortury. Až roku 1778 za Josefa II. je tortura ze zákona odstraněna.
Pohnuté osudy Čachtického hradu
První písemná zmínka o Čachtickém hradu pochází již z roku 1276, kdy sloužil jako jedna z královských pohraničních pevností. Jeho prvním významnějším majitelem se v roce 1392 stává mocný pán Ctibor I. z Beckova, který hrad dostává darem od krále Zikmunda. Jde o nejbohatšího uherského šlechtice té doby, který kromě Čachtic vlastní ještě 14 dalších hradů. Od roku 1436 připadly Čachtice i s přilehlým panstvím palatinovi Michalu Orságovi, po vymření jeho rodu se vrátily do královského majetku. Maxmilián I. ho v roce 1569 za 50 tisíc zlatých přenechává Uršule Kanižajové, ovdovělé matce Františka Nádašdyho, budoucího manžela Alžběty Báthoryové. Rodina Alžběty Báthoryové už hrad ale neobývala a žila v panském domě přímo v městečku. V držení rodiny Nádašdyů Čachtický hrad zůstává až do roku 1671, kdy je jako majetek Františka Nádašdyho, Alžbětina vnuka, zkonfiskován pro jeho účast na vzpouře proti panovníkovi. Sám František končí na popravišti. Další majitelé hradu se pak rychle střídají. Dnes z hradu, jehož dominantu dříve tvořila vysoká pětipodlažní věž, zůstaly jen ruiny.
Zdroj: RF HOBBY a časopis Epocha. Děkuji.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 deen deen | 1. března 2010 v 15:12 | Reagovat

To ze se koupla v krvi je nesmyl.

2 LaVoisin LaVoisin | Web | 7. března 2010 v 16:37 | Reagovat

A mě je to jedno. Těma dohadama jestli je to pravda nebo ne se kazí krásná legenda, po který mi šel, jako malý holce, mráz po zádech a těšila sem se, až malinko vyrostu a budu si moct přečíst Čachtickou paní od Nižnánského. Zastávám názor, že se v krvi koupala a trvám na tom!  :D

3 World of  Vision World of Vision | 30. března 2010 v 21:27 | Reagovat

FOR DEEN: nemyslis ze kdyby to nebila aspon z poloviny pravda tak by ji nezapisovali do ginesovi knihy rekordu jako nejvetsi zabijacku sveta?Ja si nemyslim ja to vim ze urcite byla magor a tady tohle delala.... :-(  ;-)

4 Carla Goldoniová Carla Goldoniová | 17. dubna 2010 v 15:16 | Reagovat

Vůbec nemůžu pochopit jak v 21. stol. může být někdo tak naivní a blbej,že by věřil tomu, že se někdo koupal v krvi. Člověk má v sobě 4-6 l krve, víte kolik  by to bylo litrů do jedné vany?Nevěřím tomu, že by někdo vlezl do krve a koupal se v ní, je to nesmysl stejně jako ostatní báchorky, někdo potřeboval její majetek nic víc. tak se to dělalo vždycky ty troubo a nauč se vyjmenovaným slovům. Takové báchorky jsou určené jednodušší části obyvatelstva, ta to vždycky sežere. ???

5 Abigor Abigor | E-mail | 13. června 2010 v 11:10 | Reagovat

Báchorky, nebáchorky, jedno je jisté - Alžběta Nadázsdyová, byla odporná sadistická mrcha. Aristokratka, která automaticky měla obrovskou moc nad poddanstvem, a plně jí využila. Musím smeknout...
   To koupání v krvi silně asociuje povídačky o Drákulovi. Ten byl určitě velkej kruťas, ale kdo by nebyl, kdyby žil v prostředí, jako on. Každopádně, podle mě je docela možné, že ta nařčení hz kanibalismu by mohla být pravdivá.

6 Saša Saša | 21. září 2010 v 15:03 | Reagovat

No, ať je to jak chce, nechtěl bych žít v té době, a to ani bohatý, natož pak chudý. Muselo to být maso - a to doslova, jak se zdá.
To, že se v dějinách objevují různí úchylní masoví vrahové, je prostě historická pravda a Báthoryová k nim nejspíš opravdu patřila. Bylo to dáno jak krutou dobou, tak nezměrnou mocí, kterou mohla využívat vůči svým poddaným. To se opakuje v dějinách po celou historii lidstav celkem pravidelně - když někdo měl tu moc dělat si, co chtěl, velmi často to zněužíval. Ať už to byli egyptští faraónové, římská smetánka, středověké panstvo či Hitler nebo Stalin & comp.
Fuj, buďme rádi za dnešní dobu a život v civilizované střední Evropě, přátelé...

7 Vždy Ti poradí teta Wiki Vždy Ti poradí teta Wiki | E-mail | 18. října 2010 v 21:01 | Reagovat

No, já taky myslím, že se koupala v krvi...je to sice trochu divné, ale možná měla nějakou psychickou poruchu, nebo tak nějak, ten film sem viděla, je to moc hezky natočený a udělaný..takový opravdový reálný...atd. ....ne, že bych se v tom nějak vyžívala, ale líbí se mi to pravdivý, ten film má naučit lidi, aby poznali, jaké to za té hrozné doby doopravdy bylo!!!!! Někteří dospělí to doposud neví!!! :-(  :-D  Lidé by se z toho měli také ponaučit!!! Když sem byla malá, tak sem chtěla být princezna apod. .. :-P Ale teď??!! NÉÉÉÉ, po té, co sem z koukla ten film a vim toho o historii víc, sem ráda, že žiju v téhle době!!! =)

8 jeremmi jeremmi | E-mail | 28. ledna 2011 v 0:21 | Reagovat

jsem přímý potomek a tím co jsi napsala mne urazíš doporučuji ti toto odvolat a omluvit se jinak podám vše k soudu

9 Hele.. =) Hele.. =) | 12. března 2011 v 18:17 | Reagovat

Ať to bylo jak chce, myslím, že její životní příběh je velmi zvláštní a zajímavý... :-|

10 terka terka | 15. prosince 2011 v 17:25 | Reagovat

jeremmi to pochybuju !! krev ma rychlou sražlivost takže by se v ni nedalo koupat a alžběta byla hodně vzdělana a v době ve ktere žila musela ukazat svoje postaveni

11 big dream big dream | 21. února 2012 v 22:40 | Reagovat

nevím proč se tady všichni rozčilujete...ani jeden neví jak to ve skutečnosti bylo.Nikdo z nás to už nikdy nezjisti, jelikož tam nikdo z nás nikdy nebyl...Jednoduše Legenda je to krásná...

12 Petr J. Petr J. | 27. prosince 2012 v 12:43 | Reagovat

Já Vašim hádkám také nerozumím. Respektive těm, co obhajují koupání v krvi. Je to legenda, která vznikla asi sto let po její smrti, kdy se začalo mluvit o "železné panně" - mučící nástroj. Koupat se v krvi je jenom obrat, doslova to opravdu nejde. Stačí si přečíst knihy od historika M. Bednaříka, který to vše popisuje. Nicméně Báthoryová byla zrůda - mučení nevinných dívek je pravdivé. Vše dělala kvůli své úchylce - impulsivnímu sadismu. Její osobnost lze dle mého názoru srovnat se zrůdami z koncentráků - např. Irma Grese. Resumé - Čachtická paní byla zrůdná a sadistická vražedkyně. Zvěsti o koupání v krvi panen vznikly v pověrčivých hlavách Slováků a Maďarů. Kdo nevěří, tak ať si něco zjistí o srážlivosti krve. Řeči o nevinnosti Báthoryové si pro změnu vymysleli jistí maďarští "historici", aby byli zajímaví. A Jakubiska jejich stanoviska zaujaly natolik, že natočil doslova ahistorický film.

13 kvik kvik | 7. ledna 2013 v 0:17 | Reagovat

nejmocnejsi zena te doby. zenskym nepatri penize do rukou jak vidno

14 Anonym Anonym | 14. května 2014 v 20:07 | Reagovat

Jeremmi opravdu ? Protože to by potom znamenalo že jsme příbuzní. My sice nejsme přímí potomkové ale nějaké příbuzenské vztahy s rodinnou Bathory tam jsou. Také nehodlám věřit a nečině přihlížet těm odporným pomluvám. Erszébet jen bránila svou rodinu a majetek. Ale nebojte se jednou přijde den a všichni uvidí jak byli  slepý.

15 Nelka Nelka | 20. května 2014 v 18:54 | Reagovat

Je pravda že se kouplala v jejich krvi myslela si totiž že bude pořád mladá a těch dívek co zavraždila bylo asi něco přes 2000

16 Nelka Nelka | 20. května 2014 v 18:58 | Reagovat

[8]: co?

17 Anonym Anonym | 31. května 2014 v 23:08 | Reagovat

Ať to bylo jakkoliv, je to už dávno pryč. Alžběta Bathory se zapsala, ale do dějin, ikdyž nechvalně ale přece jen.

18 Simona Simona | 7. prosince 2014 v 19:46 | Reagovat

Ten, kdo čte romány od Nižnanského věří, že se koupala v krvi, ten, kdo čte literatu faktu, ví, že je to nesmysl. Byla v té době mocnější než král, měla mnohonásobně větší majetek, proto je jasné, že ji potřebovali zlikvidovat

19 Rio Rio | 19. dubna 2015 v 11:34 | Reagovat

Vážený, nechcem nikoho uraziť (teda poniektorých), čo to tu splietate za nezmysli. Až ma udivuje čo dokáže neznalosť stvoriť. Doporučujem si prečítať serióznu literátúru od seriózneho autora a potom písať.

20 prayers prayers | Web | 19. června 2015 v 6:20 | Reagovat

veselá půjčka brno :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.